Obecně je zmíněným institutem vysílání pracovníků do zahraničí chápána cesta jakéhokoliv pracovníka, kterého tuzemská společnost vysílá na cestu do společnosti zahraniční (v rámci EU) a naopak, a to za účelem poskytování služeb. Při plánování a realizaci vyslání bylo doposud potřeba zohlednit především oblasti pracovního práva, daní, sociálního pojištění, imigračních předpisů a zdravotního pojištění.

Jak již bylo zmíněno, nová právní úprava přináší řadu zásadních změn, které výrazně zvýší nároky na interní procesy každého zaměstnavatele, jehož zaměstnanci vyjíždějí pracovně do zahraničí. Jednou ze změn je například prohloubení a rozšíření okruhu srovnatelných podmínek, které se v rámci vysílání do zahraničí na pracovníka uplatní. Mezi tyto podmínky patří například srovnatelná mzda, příplatky za práci přesčas a ve zvláštním režimu, podmínky ubytování (jsou-li zaměstnancům zajišťovány) či náhrady cestovních výdajů. Další důležitou změnou bude také rozlišení vyslání v závislosti na jeho délce, a to konkrétně na:

• krátkodobé vyslání (kratší než 12, popř. 18 měsíců)
• dlouhodobě vyslání (delší než 12, popř. 18 měsíců)

Dlouhodobé vyslání přitom bude požívat ještě výraznější ochrany, než je tomu v případě vyslání krátkodobého.

Namátkové kontroly a tvrdé sankce

Nadále platí i další administrativní povinnosti spojené s vysíláním pracovníků. Český zákon o zaměstnanosti například stanovuje v souladu s evropskou legislativou informační povinnost, podle níž zaměstnavatel musí informovat Úřad práce o skutečnosti, že občan EU nastupuje k výkonu práce na území České republiky. Tato informační povinnost musí být v České republice splněna nejpozději v den nástupu těchto osob k výkonu práce. Tato povinnost je v Česku navíc pojata velmi široce a dopadá i na situace, kdy je pracovník vyslán na území České republiky například pouze za účelem účasti na konferenci či obchodním jednání. U některých členských států musí být tato povinnost splněna i s týdenním předstihem.

Zahraniční zaměstnavatel má rovněž povinnost uchovávat v místě pracoviště na území České republiky kopie důležitých dokumentů vztahující se k pracovněprávnímu vztahu vyslaných zaměstnanců, přičemž tyto dokumenty musí být přeloženy do českého jazyka. A v neposlední řadě má zahraniční zaměstnavatel také povinnost vést v místě pracoviště na území České republiky evidenci (tj. záznamy o zaměstnanci, např. jeho identifikační údaje, adresu v zemi pobytu, informace o cestovním dokladu, druhu práce, místu a období jejího výkonu atd.).

V případě nesplnění výše uvedených administrativních povinností či povinností v oblasti pracovních podmínek hrozí dle českých právních předpisů zaměstnavatelům vysoké pokuty.

Týkají se nová pravidla pro vysílání zaměstnanců za hranice Česka i vaší firmy? Potom neváhejte a pusťte si náš webcast Novinky v mobilitě zaměstnanců: Připravte se na zásadní změny od 30. července 2020!

A jaké jsou v praxi nejčastější důvody pro zahájení kontrolního řízení? Zpravidla jsou jimi pochybení na straně zaměstnavatele, konkrétně nedodržení lhůt daných zahraničním právem. Dalšími příčinami bývají například chybějící podklady či certifikáty, chyby v hlášení apod. Za kontrolou také může stát proces na straně úřadu (např. namátková kontrola, kontrola na základě oznámení, iniciativní vyhledávání podezřelých případů apod.). Podniky, na které se úřady nejčastěji v současné době zaměřují, jsou obvykle z oblastí stavebnictví, potravinářství, mezinárodního transportu, zemědělství, ale například i služeb.

Švýcarsko, Rakousko a další: Jaká je praxe v jiných evropských zemích?

Úřady ve Švýcarsku jsou velmi aktivní a provádí namátkové kontroly bez předchozího upozornění. Ty jsou prováděny na hranicích i na oznámeném místě výkonu práce, přičemž jejich rozsah je různý – úřady se hojně a intenzivně věnují jednotlivým případům, jakož i celým projektům. Úřady mezi sebou čile komunikují. Dokumenty musí být přeloženy do jazyka daného kantonu, lhůty pro dodání potřebných podkladů jsou standardní. Pokuty v případě porušení pravidel jsou velmi vysoké, může hrozit i zákaz působení v zemi.

Podobně jako ve Švýcarsku i v Rakousku jsou úřady velmi aktivní. Pozornost je zaměřena zvláště na občany třetích zemí, zájem úřadů přitahují také zpětná nebo opravná hlášení. Důraz je kladen na detailní kontrolu správného jmenování kontaktní osoby. Všechny dokumenty musí být v němčině a musí být vždy k dispozici. Úřady v případě kontroly předkládají zaměstnavateli strukturovaný dotazník s přítomností tlumočníka. V případě zjištění pochybení hrozí vysoké pokuty, v mimořádných případech může dojít až na trestněprávní sankce.

Podobnou praxi v oblasti vysílání zaměstnanců uplatňují i další evropské země, jako jsou Španělsko, Francie, Lucembursko či Belgie. Společnými znaky jsou velmi vysoké pokuty za porušení pravidel, zejména za nedodržení minimálních pracovních podmínek. Nákladná jsou i samotná kontrolní řízení. Podniky v cílové zemi dokonce nemusí umožnit vstup na firemní pozemek, pokud nejsou předloženy všechny potřebné dokumenty a podklady včas a v patřičné podobě. Případné kontroly mohou probíhat i zpětně.

Podle českého zákona má zahraniční firma, který vysílá zaměstnance do Česka, povinnost předkládat Úřadu práce dva základní formuláře. Prvním je Oznámení o vyslání pracovníka, který je používán při první registraci. Tím druhým je potom Oznámení o ukončení/změně vyslání pracovníka, který se využívá při nastalých změnách, případně při předčasném ukončení vyslání (které deklaroval první zmíněný formulář). Oba dokumenty jsou k dispozici dvojjazyčné, a to v českém a anglickém jazyce.