Aktivity daňové správy

Generální finanční ředitelství (GFŘ) vydalo pokyn č. D-67 k promíjení příslušenství daně, který ‎nabyl účinnosti 1. 3. 2025. Pokyn obsahuje podrobné podmínky a postupy týkající se promíjení ‎pokut, penále a úroků. Pokyn mimo jiné určuje, že pokud daňový subjekt podá daňové přiznání ‎opožděně, ovšem bez předchozí výzvy správce daně, je možné prominout až 50 % z celkové ‎částky vyměřené pokuty. To je dle našeho názoru novinkou v přístupu GFŘ k promíjení pokut.‎

Nejbližší Koordinační výbor GFŘ a Komory daňových poradců ČR se bude zabývat příspěvky ‎týkajícími se vystavování daňových dokladů od 1. ledna 2025 na základě § 28 odst. 10 zákona o ‎DPH a otázkou sazby daně u dodání jednotky, která nezahrnuje jiný prostor než prostor pro ‎sociální bydlení a která není dokončená. Rovněž se očekává projednání odloženého příspěvku ‎týkajícího se posouzení náhrady škody za odcizené zboží z pohledu DPH, který byl v minulosti ‎odložen. Projednání těchto příspěvků by mělo proběhnout na konci dubna 2025.‎

Judikatura SDEU

• Ve věci C-640/23 Greentech SA Soudní dvůr posuzoval nárok na odpočet daně u neoprávněně ‎fakturované DPH. Mezi spojenými osobami došlo k převodu výrobního vybavení, dodavatel ‎odvedl DPH a kupující si nárokoval odpočet daně. Správce daně však určil, že transakce vůbec ‎nepodléhala DPH, neboť šlo o převod části závodu, a nárok na odpočet odmítl. Soudní dvůr určil, ‎že odepřít odpočet daně skutečně lze, a to i kdyby již neměl dodavatel možnost zdanění opravit a ‎příjemce plnění od něj již nemohl zaplacenou DPH získat zpět. Musí však být kupujícímu ‎umožněno požádat přímo správce daně o vrácení bezdůvodně účtované DPH. Tento pohled ‎odpovídá starší judikatuře Soudního dvora a domníváme se proto, že daný případ by neměl mít ‎vliv na praxi v ČR.‎
• Ve stanovisku ve věci C-808/23 Högkullen generální advokát Soudního dvora EU posuzoval ‎určení základu daně u služeb mezi spřízněnými osobami. Holdingová společnost účtovala svým ‎dceřiným společnostem poplatky za poskytované služby, které nepokrývaly všechny její náklady. ‎Z výše těchto poplatků odváděná DPH přitom nárokovala odpočty daně z celkových zdanitelných ‎nákladů. Správce daně však doměřil DPH na výstupu, neboť stanovil základ daně na úrovni ‎celkových nákladů holdingu. Generální advokát tuto situaci posoudil tak, že pro tyto služby by ‎měl být základ daně stanoven na úrovni ceny obvyklé, pokud je to možné. V případech, kdy to ‎možné není, je přístup správce daně akceptovatelný, avšak s určitým omezením (týkajícím se ‎například zahrnutí jen části výdajů na dlouhodobé investice).‎