Skutkové okolnosti případu

Celní úřad doměřil společnosti dovozní clo a penále z důvodu zařazení dováženého zboží do nesprávné ‎položky kombinované nomenklatury s nižší celní sazbou. Společnost doměřené clo zaplatila, avšak ‎dodatečné platební výměry byly později změněny, resp. některé zrušeny, a neoprávněné vybrané clo ‎bylo společnosti vráceno. Následně se společnost u celního úřadu domáhala zaplacení úroků ‎z neoprávněně vybraného cla.‎

První rozhodnutí NSS

NSS nárok na úrok z neoprávněně vybraného cla nejprve neshledal s odůvodněním, že daňový řád není ‎vnitrostátním předpisem, který by ve smyslu Celního kodexu EU nad rámec unijní úpravy stanovil České ‎republice povinnost platit úroky z vráceného cla. V případě, že nezákonným postupem celního úřadu ‎vznikla stěžovatelce škoda, odkázal ji NSS na civilní žalobu podle zákona o odpovědnosti státu za škodu. ‎

Druhé rozhodnutí NSS

Poté, co Ústavní soud konstatoval, že odůvodnění prvního rozhodnutí NSS nebylo ústavně konformní, ‎a rozhodnutí zrušil, se NSS případem zabýval znovu. Ve svém druhém rozhodnutí již NSS vycházel ze ‎závěru Ústavního soudu, podle kterého mají jednotlivci obecný nárok na výplatu úroků za období, po ‎které jim bylo v rozporu s právem EU znemožněno disponovat peněžními částkami. Pokud právo EU ‎neobsahuje pravidla kompenzace, je na členském státu, aby si pravidla stanovil sám. Vnitrostátní pravidla ‎však nemohou fakticky znemožňovat společnosti domoci se svého nároku. ‎

NSS dospěl k závěru, že řízení podle zákona o odpovědnosti státu za škodu není primárně určeno ‎k hrazení úroků z neoprávněně zadržované částky, jak požaduje unijní judikatura, nýbrž k náhradě škody ‎způsobené nezákonným rozhodnutím. Možnost jednotlivce domoci se v řízení o náhradu škody vyplacení ‎úroků je spíše teoretická a pro účastníka celního řízení značně nejistá. Dle unijní judikatury by přitom ‎jednotlivci měl náležet nárok na úrok v podstatě automaticky, resp. by k jeho úspěšnému uplatnění měla ‎vést přímočará cesta, která nevyžaduje náročné prokazování, jež by společnosti nepřiměřeně zatěžovalo. ‎Postup podle zákona o odpovědnosti státu za škodu proto NSS nepovažuje za vhodný způsob, jak se ‎domoci nároku na úrok z neoprávněně vybraného cla garantovaného unijní judikaturou.‎

Požadavkům na kompenzaci hodnoty chybějících peněz v čase podle NSS mnohem lépe vyhovuje ‎daňový institut úroku z nesprávně stanovené daně, upravený v daňovém řádu. Proto v případě, že celní ‎úřad nesprávně stanovil a vybral clo, má povinnost tuto skutečnost společnosti kompenzovat úrokem ‎z nesprávně stanovené daně, jehož roční sazba odpovídá repo sazbě ČNB zvýšené o 8 procentních bodů. ‎Nárok na úrok však vznikne pouze v případě, že k nesprávnému stanovení cla došlo z důvodu porušení ‎unijního práva, např. z důvodu nesprávného sazebního zařazení zboží celním úřadem.‎