Právní úprava

Zákon o daních z příjmů umožňuje odečíst si daňovou ztrátu od základu daně v průběhu pěti zdaňovacích období následujících bezprostředně po období, za které byla daňová ztráta vyměřena.  Zároveň však vznik daňové ztráty prodlužuje běh lhůty pro stanovení daně. Lhůta pro stanovení daně za ztrátové zdaňovací období, ale i za následujících pět zdaňovacích období, za která bylo možné daňovou ztrátu nebo její část uplatnit, tak skončí současně se lhůtou pro stanovení daně za poslední zdaňovací období, za které bylo možné daňovou ztrátu uplatnit (obecně pátý rok po ztrátě).

Jinými slovy lhůta pro stanovení daně za ztrátový rok a následujících pět zdaňovacích období uplyne současně, a to ve lhůtě pro stanovení daně pro poslední rok. Zákon o daních z příjmů tak poskytuje správci daně delší lhůtu ke kontrole vzniklé daňové ztráty, a to až o 5 let.

Praxe finanční správy

Lhůtu pro stanovení daně pak podle dosavadní praxe finanční správy dále prodlužuje vznik daňové ztráty za další období v průběhu stanovené pětileté lhůty pro uplatnění daňové ztráty (tzv. řetězení ztrát). Řetězením daňových ztrát se podle interního metodického pokynu finanční správy posouvá lhůta pro stanovení daně za všechny navazující ztrátové roky a po nich následující roky umožňující uplatnění těchto ztrát až na lhůtu pro stanovení daně vždy za poslední rok tohoto řetězce. Prakticky tak podle finanční správy může dojít k situaci, kdy lhůta pro stanovení daně skončí až desítky let po skončení prvního ztrátového roku. V krajním případě by pak lhůta pro stanovení daně nemusela skončit nikdy.

Výklad Nejvyššího správního soudu

Nejvyšší správní soud v květnu tohoto roku pohled finanční správy na běh lhůty pro stanovení daně v případě řetězení ztrát odmítl a postavil se na stranu právní jistoty. Výklad finanční správy podle Nejvyššího správního soudu nerespektuje smysl zákona o daních z příjmů a zároveň nepřiměřeně zasahuje do právní jistoty daňových poplatníků. Ve svém rozsudku tak Nejvyšší správní soud z možných výkladů zákona o daních z příjmů upřednostnil výklad, který řetězení ztrát zcela zapovídá.

Lze tak shrnout, že ztrátové zdaňovací období bude mít prekluzivní lhůtu stanovenou jako lhůtu pro stanovení daně posledního období, za které lze daňovou ztrátu uplatnit, přičemž lhůta pro stanovení daně za každé zdaňovací období má svůj zcela samostatný režim a k řetězení lhůt nedochází. Rozsudek Nejvyššího správního soudu tak může významně ovlivnit zákonnost vedení mnoha daňových kontrol daně z příjmů právnických osob.

Dotkne se změna i vaší společnosti?

Vede finanční úřad s vaší společností kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období, v němž vám vznikla daňová ztráta, nebo období, ve kterém jste daňovou ztrátu uplatnili?

Byla vám doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období, za které se lhůta pro stanovení daně podle finanční správy prodloužila z důvodu řetězení ztrát?

Pak je tento rozsudek právě pro vás možnou obranou v daném sporu.