Toto rozhodnutí je v posledních dnech označováno v médiích jako průlomové, neboť vyznívá na určitých místech ve prospěch toho, že správce daně obecně nemá vůbec možnost nárok na odpočet daně zamítnout, pokud nebyla odvedena DPH nepřímým, tj. nikoli přímým obchodním partnerem plátce. To by bylo skutečně revoluční tvrzení. Nicméně soud nic takového nekonstatoval, pouze odmítl tvrzení správce daně, že tento plátce o neodvedení daně prokazatelně věděl, či vědět měl a mohl.

Další dílčí vyjádření soudu k jednotlivým „pochybením“ plátce jsou poměrně trefná, ovšem také nijak novátorská – odhalují pouze to, že postup správce daně byl zcela nesprávný a zkratkovitý, a nijak výrazně neposouvají pohled na problematiku prokazování účasti  na daňovém podvodu.

Přesto považujeme tento judikát za velmi užitečný, jistě bude dobrým prostředkem ochrany práv plátců daně.