Zatímco zákon o daních z příjmů označuje za „zaměstnavatele“ s povinností odvodu záloh na daň z příjmů fyzických osob (zjednodušeně) kohokoliv, kdo poskytuje plnění související s výkonem závislé činnosti, a to pro kohokoliv, zákony o pojistném dříve zakládaly povinný odvod pojistného za zaměstnance na právním vztahu mezi tím, kdo vyplácí příjmy, a tím, kdo vykonává činnost.

Od ledna 2014 u pojistného na sociální zabezpečení a od ledna 2009 u pojistného na zdravotní pojištění stačí, pokud pro vás fyzické osoby vykonávají činnost, z níž plynou příjmy ze závislé činnosti, a to bez ohledu na to, zda s těmito osobami máte uzavřený jakýkoliv právní vztah – stáváte se zaměstnavatelem pro účely pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění a máte povinnost odvádět příslušná pojistná a také navyšovat základ pro výpočet zálohy na daň ze závislé činnosti o pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem.

Po ilustraci si představme příklad, kdy zaměstnanec autoservisu v rámci svého pracovněprávního vztahu s autoservisem mimo jiné prodává autokosmetiku. Výrobce autokosmetiky odmění vybrané zaměstnance za dobré výsledky hodinkami v hodnotě 3 000 korun. Podle zmíněného rozhodnutí krajského soudu se rázem výrobce autokosmetiky stává „zaměstnavatelem“ těchto zaměstnanců pro účely odvodu záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti a pojistného a musí se připravit na veškerou rozsáhlou administrativu spojenou s odvody.

Nemusí být jednoznačné, zda pro vás „cizí zaměstnanec“ činnost vykonává nebo jen plní pokyny svého právního zaměstnavatele; doporučujeme však při poskytování plnění „cizím zaměstnancům“ tyto případné další povinnosti prověřit.

Článek je součástí letního dvojčísla zpravodaje dReport 2018, Daňové novinky, Dotace a investiční pobídky.