Právo 

Opravit, nebo vyhodit? Nová unijní legislativa má zajistit delší životnost domácích elektrozařízení

První čtvrtletí roku 2021 přineslo celou řadu novinek v oblasti oběhového hospodářství. Například dlouho očekávaná regulace jednorázových plastů dostává konkrétní obrysy, a Evropská komise proto vydala nařízení o novém způsobu označování takových výrobků. V účinnost vstoupila i sada nařízení o ekodesignu, které výrobcům elektrozařízení stanovují povinnost zajistit dostupnost náhradních dílů až 10 let poté, co přestanou dané výrobky uvádět na trh. Mezi další novinky patří zjištění Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, která vypočítala, že přechodu na oběhové hospodářství by nejvíce prospěla globální změna fiskální politiky, či nová zpráva Evropské agentury životního prostředí, podle které výroba plastů zlevnila mimo jiné i vlivem pandemie a souvisejícího poklesu hospodářských aktivit.

Podívejte se i na další témata, kterým se věnujeme v našem EnviLaw zpravodaji #5:

Pokud chcete, aby vám v budoucnu neunikla žádná důležitá novinka, přihlaste se k odběru EnviLaw zpravodaje!

Unijní nařízení zavádí jednotné označování plastových výrobků

Nový zákon o jednorázových plastech zavádí od 1. července řadu novinek, a to včetně úplného zákazu plastových příborů, brček, kelímků a dalších jednorázových plastů.

Zákon však zavádí i další opatření k omezení plastového odpadu, jako je povinné připevňování víček k nápojovým nádobám nebo zlepšení povědomí spotřebitelů o plastovém odpadu pomocí označování výrobků. Označením „plast ve výrobku“, které bude mít jednotnou podobu po celé EU, by tak do budoucna měly být vybaveny obaly hygienických vložek a tamponů, aplikátorů tampónů, vlhčených ubrousků, tabákových výrobků s filtry a tabákových filtrů nebo nápojových kelímků.

Označení nebude pouze upozorňovat na obsah plastů v těchto výrobcích, ale také na environmentální dopady spojené s nevhodným nakládáním s plastovými odpady. Ty často zbytečně končí v odpadních vodách, řekách a oceánech, kde se dále rozkládají na mikroplasty, vstupují do potravního řetězce a ohrožují tak nejen rostliny a živočichy, ale potenciálně také lidské zdraví.

Nová legislativa zajistí opravitelnost elektrospotřebičů dlouho po konci jejich životnosti

Podle údajů Evropské komise preferuje na 70 % spotřebitelů v EU opravu před zakoupením nového výrobku. Opravy dnešního zboží jsou však často nemožné nebo nedávají ekonomický smysl, a to z různých důvodů – kvůli nedostatku náhradních dílů či náročné konstrukci, pro kterou nelze výrobky bez speciálních nástrojů vůbec rozebrat. Jako odpad potom končí i zboží, které by mohlo ještě dlouhá léta sloužit, a společnost tak produkuje podstatně více odpadu, než je nezbytně nutné.

V Evropské unii tak v posledních letech sílí hlasy, které požadují obrat tohoto negativního trendu zavedením „práva na opravu“. První krůčkem je sada unijních nařízení, které výrobcům stanovují povinnost zajistit dostupnost náhradních dílů až po dobu deseti let po uvedení výrobku na trh. Na opravy výrobků se navíc bude muset myslet již ve fázi návrhu konstrukce, aby byly hlavní komponenty přístupné pouze s využitím základních nástrojů. Důsledkem této regulace by měl být mimo jiné rozvoj trhu po-prodejního servisu, aby opravy „rozbitých“ zařízení realizovatelné a snadno dostupné.

Má to však háček. Prozatím se „právo na opravy“ bude vztahovat pouze na vybraná zařízení, na pračky a myčky, ledničky nebo televizní obrazovky. Nejspíše potrvá roky, než se podobná legislativa začne vztahovat například na mobilní telefony, laptopy a další běžná elektrozařízení.

Udržitelné krytiny a nová kritéria pro udělování ekoznačky EU

Ekoznačku EU lze udělit produktům, které mají prokazatelně menší dopad na životní prostředí než ostatní. Zohledňuje se přitom celý životní cyklus od výrobní fáze až po odstranění. Pravidla, podle kterých lze ekoznačku EU udělit tvrdým krytinám (podlahovým dlaždicím, krytinovým taškám, obrubníkům, kuchyňským pracovním deskám atp.) se však od 16. března 2021 mění.

Nový postup při posuzování adeptů na udělení značky vychází z bodového systému. Body navíc mohou získat jen produkty, které splní nepovinné požadavky nebo své konkurenty v environmentálních ohledech výrazní předčí. Smyslem změn je také zohlednění inovací v oblasti výroby tvrdých krytin, aby tak bylo možné značku udělit např. i krytinám vyrobených z alternativních materiálů.

Daň na primární materiály jako cesta k oběhovému hospodářství?

Světová spotřeba nerostných surovin stále roste a její snižování je v nedohlednu. S tím jde také ruku v ruce navyšování těžby, které má přitom již nyní devastující environmentální dopady. Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) proto nedávno zveřejnila studii, která se zabývá možností snížení spotřeby primárních materiálů prostřednictvím fiskální reformy. Ta by měla zdanit využívání primární materiálů a z výnosů daně podpořit recyklované zboží a využívání kovů získaných sekundární výrobou.

Fiskální reforma by podle použitých modelů měla k roku 2040 vést ke snížení spotřeby primárních materiálů o 27 % v případě kovů a o 8 % u nekovových minerálů (oproti scénáři bez podobné reformy), a to za cenu pouze limitovaných dopadů na globální ekonomiku. Studie však také přiznává komplikace spojené s modelovanou fiskální reformou, které se pojí především se závažnými asymetrickými dopady na některé regiony (především na státy, které závisejí na exportu nerostných surovin) a průmyslová odvětví navázaná na těžbu.

Fiskální reforma by navíc musela být univerzální. V zemích, které by daň na primární materiály nezavedly, by totiž došlo ke zvýšení jejich využívání. Společnosti ze zemí, které by daň zavedly, by totiž mohly své výrobní kapacity „jednoduše“ přesunout tam, kde by tuto daň hradit nemusely. Zvažovaná fiskální reforma by tedy musela být pečlivě vyvážená, autoři studie ji však označují za proveditelnou a výhody s ní spojené za převažující.

Digitální technologie ve službě odpadového hospodářství

Evropská agentura životního prostředí (EEA) zveřejnila zprávu, která upozorňuje na způsoby, kterými mohou digitální technologie změnit odpadové hospodářství. Mezi příklady uvádí využití robotů, kteří mohou pomocí systémů vizuální identifikace pomáhat třídit recyklovatelné materiály, nebo „chytré kontejnery“ a sběrné nádoby, které mohou samy vyhodnotit stav naplnění a objednat si svoz, to vše bez neefektivní administrativy.

Digitalizace by dle EEA umožnila generovat efektivitu, která může odpadovým společnostem pomoci uspět v jinak vysoce konkurenčním prostředí odpadového hospodářství. To operuje pouze s nízkými maržemi a konkurenční výhoda spojená s digitalizací by se tak mohla dlouhodobě vyplatit.

Výroba plastů je levnější i vlivem pandemie. A přispívá ke klimatickým změnám

Podle údajů Evropské agentury životního prostředí (EEA) se pandemie koronaviru podepsala nejen na vzniku plastového odpadu (rukavice, masky, jednorázové plasty pro potraviny), ale také výrazně zlevnila celkovou výrobu nových plastů. Ta se totiž neobejde bez velkého množství fosilních paliv, jejichž cena se vlivem celkového snížení hospodářské aktivity během protiepidemických opatření výrazně snížila.

Ve svém důsledku je tak mnohem výhodnější vyrábět nové plasty než využívat recyklovaný materiál. To bohužel komplikuje snahy omezovat výrobu a spotřebu plastů a plastových výrobků, která je přitom zásadní pro ochranu životního prostředí a v kontextu boje proti klimatickým změnám.

Oběhové hospodářství v jednotlivých fázích životního cyklu

O nutnosti přechodu na oběhové hospodářství se mluví již dlouho, co ale znamená v praxi? Evropská agentura životního prostředí (EEA) nedávno zveřejnila studii, ve které ilustruje význam „oběhovosti“ v každé části životního cyklu.

Výrobky by měly být navrženy a konstruovány tak, aby byly odolnější, bylo jednodušší je opravovat a po dobu jejich užívání byly k dispozici náhradní díly. Ve fázi výroby zdůrazňuje EEA nejen nutnost co nejširšího používání recyklátů a hledání alternativní materiálů, ale také potřebu úplně se vyhnout využívání některých nežádoucích látek. Při výrobě a distribuci budou hrát zásadní roli digitální technologie, které umožní optimalizaci výrobních a distribučních procesů.

Ve fázi využívání výrobků vyžaduje cirkulární transformace individuální přístup podle konkrétního výrobku. K tomu mohou přispět i samotní spotřebitelé, a to preferencí nových obchodních modelů. Jako příklad mohou posloužit access-based obchodní modely, dle kterých zůstává vlastnictví výrobků obchodní společnosti. Zákazníci platí pouze za jejich používání, aby tak bylo maximalizováno využití výrobků po celou dobu jejich životnosti. V poslední fázi, kdy se výrobek stane odpadem, je potom přirozenou prioritou jeho recyklace, znovuvyužití nebo například materiálové zhodnocení.

EnviLaw zpravodaj
Právo 

Přístup k technickým normám je pro veřejnost bezplatný

Velké množství českých technických norem je na základě různorodých právních předpisů pro jejich adresáty závazné. Platí to hlavně pro stavebnictví a další oblasti zaměřené na ochranu veřejného zájmu. Je proto zásadní, že od 1. ledna letošního roku má veřejnost k těmto technickým normám bezplatný přístup. Takzvaný sponzorovaný přístup k technickým normám zavedla novela zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. 

27. 4. 2021
Právo 

Klimatické změny a environmentální právo: EU chystá novinky v regulaci zemědělství i označování plastů

V prvním čtvrtletí roku 2021 byla uvedena do praxe celá řada regulatorních novinek a změn. V Česku začaly kupříkladu platit nové odpadové předpisy. Dále účastníci finančního trhu od března povinně zveřejňují informace o udržitelnosti svých organizací. A v příštích měsících dojde k posunu v mnoha dalších agendách, jako je rozšíření evropského trhu s emisními povolenkami ETS nebo třeba nová pravidla v nastavení uhlíkového cla. Přečtěte si, co důležitého se v oblasti enviromentálního práva v uplynulých měsících odehrálo a jaké další legislativní novinky nás v budoucnu čekají. 

27. 4. 2021
Právo 

OSN představila nový koncept ekosystémového účetnictví, zohledňuje i hodnotu přírodního kapitálu

Do popředí společenského zájmu se dostávají témata spojená s udržitelným využíváním přírodního kapitálu. Jelikož zemědělství je přímo závislé na využívání složek životního prostředí, musí se nejen vypořádat s dopady klimatických změn, ale i s rostoucími požadavky na začlenění environmentálních cílů do zemědělské produkce. K této transformaci má sloužit Akční plán pro podporu ekologické produkce, který by měl motivovat zemědělce k šetrnějšímu přístupu k životnímu prostředí. Dalším významným tématem z této oblasti je přelomové přijetí nového systému environmentálních a ekosystémových účtů. Zvýšení povědomí o hodnotě ekosystémových služeb by mohlo změnit přístup soukromého sektoru k ochraně životního prostředí a pomoci s odstraňováním environmentálních rizik a zvýšením společenské odpovědnosti firem. 

27. 4. 2021