Díky informacím, které má česká daňová správa k dispozici ať už z titulu povinného vykazování v rámci přiznání k dani z příjmů či výměny informací se zahraničními daňovými správami, případně informací zveřejněných samotným poplatníkem, přichází správce daně na daňovou kontrolu velmi dobře připraven a s jasným cílem. V naší poradenské praxi velmi často pozorujeme, že tím, kdo je zpravidla překvapen jak přístupem, tak požadavky správce daně, je právě kontrolovaný daňový subjekt.

K „manažerským službám“ přistupují správci daně obezřetně
Jednou z oblastí zvýšeného zájmu finančních úřadů jsou vnitroskupinové služby poskytované mateřskou či jinou společností ze skupiny, většinou ne zcela přesně nazývané jako „manažerské služby“. Ty mohou zahrnovat širokou škálu poradenských či podpůrných služeb, od běžných administrativních, finančních, právních, ale i technických či více specializovaných služeb. Takové služby jsou často zajišťovány centrálně pro většinu společností ve skupině. Ačkoli má poskytování takových služeb v rámci nadnárodních skupin své ekonomické opodstatnění, správci daně k nim v rámci daňových kontrol přistupují velmi obezřetně a často i s nedůvěrou.

Čím dál tím větší důraz je kladen na detailní prokazování všech souvisejících skutečností. Správci daně kladou na důkazní prostředky velmi vysoké požadavky, zejména s ohledem na jejich přesvědčivost, formální náležitosti, ale i autentičnost. To, co správce daně akceptoval v minulosti, dnes zpravidla již nestačí.

Při prověřování daňové uznatelnosti nákladů spojených s vnitroskupinovými službami bývá v prvním kroku prokazování, že náklady byly poplatníkem vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů (§24, odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů). Je to daňový subjekt, kterého v této fázi dokazování tíží důkazní břemeno. Až v dalším kroku, pokud je prokazování ze strany daňového subjektu úspěšné, se přechází k testování samotné převodní ceny u příslušné transakce. Nicméně není výjimkou, že v případě neunesení důkazního břemena poplatníkem k druhému kroku ani nedojde.

Příklad: Soudní spor o uznatelnost nákladů
Příkladem takové situace je nedávno ukončený soudní spor mimo jiné o uznatelnost nákladů na poradenské služby poskytované mateřskou společností a nákladů za právní služby externí advokátní kanceláří, které byly alokované v poměru 50 % na daňový subjekt. Nejvyšší správní soud („NSS“) zamítl kasační stížnost daňového subjektu (8 Afs 216/2017-75) a potvrdil dřívější rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích (10Af 5/2016-80) potvrzující daňový doměrek v částce přesahující 14 milionů Kč z důvodů neprokázání přijatých služeb od spojené osoby, stanovený správcem daně podle tzv. pomůcek.

Přestože daňový subjekt předložil správci daně velké množství důkazních prostředků, které čítaly až stovky různých listin, správce daně předložené důkazní prostředky odmítl a poukázal na to, že daňový subjekt zůstává u obecného popisu služeb, neprokazuje konkrétní odpracovaný čas a ani skutečnou cenu poskytnutých služeb, aniž by vyčíslil, jakou částkou se konkrétní služba podílí na celkové částce faktury. NSS se s postupem správce daně ztotožnil a neshledává, obdobně jako Krajský soud, v jeho postupu žádných vad.

Co je pro daňové subjekty, které se mohou nacházet v obdobné situaci jako poplatník ve výše zmíněném sporu, důležitější, je skutečnost, že Krajský soud ani NSS však v rámci svých rozhodnutí nijak nenaznačují, jaké důkazní prostředky by v obdobném případě obstály.

Dobrá příprava je základ
Přestože se může jevit, že daňoví poplatníci zůstávají v nejistotě, který dokument v rámci kontroly obstojí a který již nikoliv, nejedná se o bezvýchodnou situaci. Je víc než vhodné se na situaci a případné dotazy správce daně předem připravit. Jak?

• Shromažďujte pravidelně, již v průběhu poskytování služeb, veškeré listinné dokumenty, které dokládají skutečnosti související s poskytnutými službami, počínaje objednávkami konkrétních služeb (včetně příslušné komunikace ohledně požadovaného rozsahu a ceny služeb a očekávaných výstupů),
• Shromažďujte výstupy poskytnutých služeb (např. prezentace, analýzy, přehledy, kalkulace apod.),
• Shromažďujte doklady, které potvrzují přijetí výstupů a zpětnou vazbu poskytnutých služeb příjemcem.
• Identifikujte konkrétní osoby na straně poskytovatele, které služby konkrétnímu daňovému subjektu poskytují, včetně např. seznamu úkolů či přehledu času, který v souvislosti se službami strávily.
• Shromažďujte důkazy, které prokazují, kým a kdy byly výstupy či jednotlivé dokumenty vypracovány.
• Zrevidujte nebo přenastavte procesy v souvislosti s oběhem dokumentů a jejich archivací.

Je také na místě zmínit, že v případě vnitroskupinových služeb je možné či vhodné se inspirovat obdobnými vztahy mezi nezávislými subjekty. V takových případech nejsou obchodní vztahy automatické. Služby bez objednávek či smluv a bez předem dohodnutého rozsahu a ceny služeb by poskytovány nebyly. Příjemce za zaplacenou odměnu očekává požadované, předem dohodnuté, výstupy. Stejně tak by tomu mělo být i v případě služeb poskytovaných v rámci skupiny. Je proto nutné, aby i poskytovatel služeb (např. mateřská společnost či jiná servisní společnost) s daňovým subjektem aktivně spolupracoval předem i v průběhu poskytování služeb. Taková spolupráce je nezbytným předpokladem úspěšného výsledku.

Tomuto tématu se budeme detailněji věnovat v rámci našeho webcastu.

Článek je součástí zpravodaje dReport – září 2018, Daňové novinky, Dotace a investiční pobídky.