Ve zmíněném případě byla společnosti po provedené daňové kontrole doměřena daň (a související příslušenství), a to z důvodu neprokázání nároku na odpočet DPH z důvodu nepředložení dostatečných důkazních prostředků prokazujících provedení stavebních prací. Vzhledem k neuhrazení doměřené daně byla tato následně na společnosti neúspěšně vymáhána v exekučním řízení. V tomto bodě by většinou postup správce daně skončil. Správce daně ale v tomto případě následně vydal ručitelskou výzvu, ve které požadoval, aby jednatel společnosti za ni uhradil daňový nedoplatek. Jednatelovu povinnost ručení správce daně dovozoval z následujících skutečností.

Důsledky porušení péče řádného hospodáře
Dle správce daně jednatel pochybil, když nepředpokládal, že bude v budoucnu nutné prokazovat provedení předmětných stavebních prací. Toto pochybení je pak dle správce daně nutné vykládat jako porušení péče řádného hospodáře, jelikož to byl právě jednatel, který měl povinnost uchovat jak kopii stavebního deníku, tak samotných dokladů. Tímto pochybením pak dle správce daně vznikla společnosti škoda, za kterou, v případě jejího neuhrazení, jednatel ručí, a tedy po něm může být i požadováno uhrazení doměřené daně.

Pozitivně–negativní rozhodnutí Krajského soudu
Krajský soud rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství sice zrušil, ale bohužel ne kvůli nesprávnosti celé konstrukce ručení jednatele. Krajský soud se místo toho zabýval přímo podmínkami, za kterých by výše uvedená povinnost ručení mohla vzniknout.

Krajský soud nejprve uvedl, že za škodu vzniklou případným porušením péče řádného hospodáře nelze bez dalšího považovat částku doměřené daně, a to vzhledem k tomu, že výše daně je stanovena zákonem a její placení je povinné. Za takovouto škodu by nicméně dle krajského soudu mohlo být považováno příslušenství daně, tj. úrok z prodlení či penále, které v některých případech činí i stejnou částku jako samotná daň. Krajský soud následně posuzoval, zda jednatel neuchováním dokladů porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Krajský soud dospěl k názoru, že žádný zákon takovou povinnost nestanovuje a pokud by finanční správa z tohoto „opomenutí“ chtěla dovozovat porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, musí to důsledně odůvodnit. Rozhodnutí bylo tedy zrušeno jako nepřezkoumatelné.

Dopady na daňové kontroly
Proti rozsudku Krajského soudu nebyla Odvolacím finančním ředitelstvím podána kasační stížnost. Dříve nebo později se však Nejvyšší správní soud bude zcela jistě zabývat otázkou, zda je vůbec možné dovozovat odpovědnost managementu za doměřenou daň. V současné době je tedy kvůli (zatím Krajským soudem) potvrzené teoretické možnosti vymáhat daňové nedoplatky po osobách, které porušily svou povinnost péče řádného hospodáře (tj. především po všech členech statutárních orgánů) možné, že se celá finanční správa zaměří v rámci daňových kontrol kromě prokazování skutečností vedoucích k doměření daně i na prokazování porušení povinností vedením těchto společností.

Společnosti, resp. jejich volené orgány, by se tak měly zamyslet, jaké veškeré povinnosti v souvislosti s jejich činností od nich mohou správci daně očekávat. Statutární orgán společnosti, která má v souvislosti se svou činností zvýšené riziko (byť nevědomého) zapojení do karuselového podvodu na DPH, by se měl zaměřit na nastavení efektivních kontrolních opatření svých obchodních partnerů.

Článek je součástí zpravodaje dReport – listopad 2018, Daňové novinky, Dotace a investiční pobídky.