Společnost provedla v roce 2008 opravu účetnictví za období let 2000 – 2005 (do výnosů i nákladů byla v roce 2008 zaúčtována souhrnná částka oprav). Tyto úpravy nebyly zohledněny v DPPO roku 2008, ale Společnost podala dodatečná DPPO za roky 2001 – 2004 (za roky 2000 a 2005 dodatečná DPPO nepodala, jelikož šlo o prekludovaná období). Finanční úřad však výnosy zahrnul do základu daně roku 2008, ale náklady naopak v základu daně daného roku nezohlednil. OFŘ trvalo na tom, že Společnost neprokázala, že náklady související se zdaňovacími obdobími 2000 – 2005 nebyly zaúčtovány v minulých účetních obdobích, proto je v DPPO za 2008 správce daně nezohlednil.

Dle Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) však správce daně nemůže požadovat, aby výnosy/náklady byly promítnuty do základu daně v tom zdaňovacím období, ve kterém byla provedena účetní oprava, pokud tyto výnosy/náklady věcně a časově souvisejí s jiným zdaňovacím obdobím. Není přitom rozhodné, že za takové zdaňovací období již nelze daň doměřit z důvodu prekluze.

Z rozsudku tedy plyne, že pokud byla zpětně provedena oprava účetnictví na základě zjištěné chyby, nemá tato oprava vliv na daňovou povinnost roku, ve kterém došlo ke zjištění chyby. V tomto kontextu je nutné upozornit, že se musí jednat o opravu omylem provedené chyby, ne o vědomě provedenou chybu, kterou by se odsouvala daňová povinnost.

Dále Společnost poskytla úvěr, který pojistila proti rizikům u Exportní garanční a pojišťovací společnosti (dále jen “EGAP“). V roce 2003 došlo k pojistné události (pohledávka se stala nedobytnou). Od toho roku vyplácí EGAP v souladu se smlouvou Společnosti pojistné plnění, jako by byl splácen původní úvěr. Současně Společnost bezplatně postoupila EGAPu původní pohledávku. V roce 2008 Společnost vykazovala v účetnictví pohledávku vůči EGAP a přijetí splátky pohledávky účtovala rozvahově jako snížení hodnoty pohledávky. Dle správce daně ale Společnost uzavřela s EGAP smlouvu o pojištění, ne o zajištění, a nelze tak postupovat podle §77 písm. a) bod 1 vyhlášky 501/2002 Sb., ale postupuje se podle § 27 vyhlášky 500/2002 Sb., a pojistné plnění tak mělo být zaúčtováno do výnosů (ne rozvahově).

Ze závěru NSS vyplývá, že není podstatné rozlišení pojmu pojištění a zajištění. Základ daně nelze odvozovat pouze od účetních předpisů. Správce daně nemůže v žádném případě doměřit daň z příjmů pouze na základě konstatování, že účetnictví společnosti neodpovídá jejím tvrzením, aniž by současně postavil na jisto skutečnou povahu přijatého plnění, a tím i jeho daňovou uznatelnost v příslušném zdaňovacím období.

Článek je součástí zpravodaje dReport – prosinec 2018, Daňové novinky, Dotace a investiční pobídky.