Nejvyšší správní soud (NSS) nedávno řešil otázku, jaký vztah je mezi nepřípustným daňovým přiznáním a výší pokuty za opožděné daňové tvrzení. V rozsudku sp. zn. 5 Afs 307/2024 dovodil pro daňové subjekty příznivý závěr, když konstatoval, že náhradní lhůta pro splnění povinnosti podat daňové přiznání stanovená správcem daně ve výzvě nemá vliv na posouzení možnosti snížit výši pokuty za opožděné daňové tvrzení na polovinu, pokud bylo nepřípustné daňové přiznání podáno do 30 dnů ode dne uplynutí řádné lhůty pro jeho podání.
Společnost nepodala řádné daňové přiznání na DPH za prosinec 2021 v zákonné lhůtě do 25. ledna 2022, a to ani v liberační lhůtě pěti pracovních dnů po uplynutí zákonné lhůty, během níž není opožděné podání daňového přiznání i přes pozdní podání sankcionováno. Proto byla správcem daně vyzvána, aby daňové přiznání podala v náhradní lhůtě stanovené ve výzvě, přičemž posledním dnem lhůty byl 21. únor 2022. Společnost výzvě k podání daňového přiznání v takto stanovené lhůtě nevyhověla. V souladu s daňovým řádem došlo marným uplynutím náhradní lhůty k zahájení vyměřovacího řízení, v jehož průběhu je podání daňového tvrzení nepřípustné. Avšak pokud je nepřípustné daňové tvrzení v průběhu vyměřovacího řízení i přesto podáno, pak správce daně údaje uvedené v nepřístupném daňovém tvrzení využije při stanovení daně.
Společnost podala daňové přiznání až po zahájení vyměřovacího řízení dne 22. února 2022, tj. do 30 dnů od marného uplynutí řádné lhůty pro jeho podání. Správce daně údaje z nepřípustného daňového přiznání využil a dne 23. února 2022 vydal platební výměr na DPH. Následně správce daně uložil společnosti pokutu za opožděné podání daňového přiznání, avšak při stanovení její výše nezohlednil naplnění okolnosti snižující pokutu na polovinu spočívající v podání daňového přiznání do 30 dnů ode dne uplynutí řádné lhůty pro jeho podání. Společnost se proti výši pokuty bránila u Odvolacího finančního ředitelství (OFŘ) a následně i u soudu.
NSS dospěl k závěru, že nepodání daňového přiznání ani v náhradní lhůtě stanovené správcem daně má dopady jen do vyměřovacího řízení. Těmito dopady je automatické zahájení vyměřovacího řízení, resp. možnost správce daně stanovit daň na základě pomůcek. Náhradní lhůta, a její dodržení nebo nedodržení, však sama osobě nemá vliv na výši pokuty za opožděné tvrzení daně. V průběhu vyměřovacího řízení sice není možné podat daňové přiznání, a pokud je i přesto podáno, půjde vždy o nepřípustné daňové přiznání. Zároveň však NSS připomněl, že daňový řád umožňuje správci daně při vyměření daně z tohoto přiznání vyjít. Nelze tedy dle NSS přisvědčit názoru OFŘ, že by se na nepřípustné daňové přiznání mělo nazírat jako na neexistující. Formálně sice skutečně daňové přiznání nebylo podáno, materiálně však ano a správce daně může z údajů v něm uvedených vyjít. Pro účely ukládání pokuty za opožděné daňové přiznání je proto třeba zohlednit i nepřípustné daňové přiznání.
NSS zopakoval, že daňový řád stanoví poloviční výši pokuty za opožděné daňové přiznání v případě, že jsou splněny dvě zákonné podmínky: (i) daňové přiznání bylo podáno ve lhůtě 30 dnů od marného uplynutí řádné lhůty pro jeho podání a zároveň (ii) musí jít o první prodlení s podáním daňového přiznání v daném roce. Pokud jsou tyto dvě podmínky splněny, je pokuta za opožděné podání daňového přiznání poloviční. A to bez ohledu na to, zda bylo daňové přiznání přípustné, či nikoliv.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
