Přinášíme vám tři zajímavé judikáty Nejvyššího správní soudu z letošního a loňského roku, které se dotýkají i problematiky účetnictví. V prvním případě NSS mimo jiné rozhodoval o okamžiku účtování nákladů a výnosů, ve druhém řešil problematiku účtování dohadné položky a ve třetím se zabýval otázkou, zda mohou být výdaje vynaložené na opravy před rekonstrukcí zahrnuty do technického zhodnocení budovy.
Nejvyšší správní soud ČR (NSS) se zabýval případem UNISTAV a.s. (žalobce) proti Odvolacímu finančnímu ředitelství (OFŘ, žalovaný), který se týkal neoprávněného uplatnění některých nákladů a nezaúčtování vybraných výnosů. Rozsudek 2 Afs 79/2023-62 z 28. února 2024 přinesl mimo jiné důležité závěry ohledně okamžiku účtování úroků z úvěru, a rozeznání nedokončené výroby.
Výnosové úroky z poskytnutého úvěru
Dle názoru NSS měl žalobce účtovat (a zahrnout do daňově účinných výnosů) úroky z úvěru až do plného splacení (vrácení jistiny) úvěru bez ohledu na to, zda mu byly tyto úroky dlužníkem placeny, nebo nikoli. O úrocích se tak mělo účtovat i ve chvíli, kdy byl úvěr po splatnosti a dlužník jej neuhradil. NSS se odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž má věřitel nárok na obchodní úrok až do vrácení jistiny (není-li ujednáno jinak), a to vedle úroku z prodlení, na který má nárok v případě prodlení s úhradou dluhu. Žalobce sice vytvořil účetní (nedaňovou) opravnou položku na nesplacenou částku úvěru, ovšem tento krok nelze dle NSS považovat za doklad o nedobytnosti pohledávky. Žalobce dle NSS nepředložil žádný důkaz o tom, že právní vztah mezi ním a společností, které poskytl úvěr, zanikl, nebo že se pohledávek plynoucích ze smlouvy o úvěru jednostranně vzdal. Dle NSS tedy žalobce nedobytnost pohledávky neprokázal, a proto se soud nezabýval otázkou účtování úroků z nedobytné pohledávky.
Žalobce se také dovolával interpretace Národní účetní rady I-10 Okamžik účtování o pohledávce z titulu příslušenství k pohledávce u věřitele a dovozoval z ní, že nebyl povinen účtovat o úrocích z nedobytné pohledávky. Dle NSS však žalobce opominul, že se tato interpretace týká výlučně úroků z prodlení a jiných sankcí (účtovaných na účtech třídy 64), nikoliv obchodních (výnosových) úroků, o nichž se účtuje na účtech třídy 66. Úroky z prodlení se na rozdíl od úroků obchodních stávají zdanitelným výnosem až v okamžiku, kdy byly uhrazeny, a to bez ohledu na okamžik jejich zaúčtování.
Nedokončená výroba
Dalším sporným bodem bylo účtování o nákladech a výnosech u jedné ze stavebních zakázek, kde byl žalobce dodavatelem, který si na některé činnosti najal subdodavatele. Tato zakázka byla odběrateli fakturována po předání jednotlivých milníků. Žalobce tvrdil, že náklady, které souvisely s milníkem fakturovaným až v následujícím období, byly odběratelem proplaceny v rámci fakturace dřívějšího milníku v aktuálním období. NSS dospěl k závěru, že pokud žalobce přijal plnění od subdodavatelů, které prokazatelně patří k dosud nevyfakturovanému a předanému milníku, nelze argumentovat tím, že by je odběratel proplatil v dřívějším milníku, protože mu související činnost nebyla řádně předána. Tyto náklady měl žalobce proúčtovat souvztažně s účtem nedokončené výroby, což neudělal.
Nejvyšší správní soud se ve sporu mezi společností JET Power stavební s.r.o. (žalobce) a Odvolacím finančním ředitelstvím (OFŘ, žalovaný) zabýval otázkou oprávněnosti tvorby dohadné položky pasivní při odhadu předpokládané celkové ceny stavebního díla. Rozsudek 7 Afs 317/2022-30 z 29. února 2024 přinesl důležité rozhodnutí ohledně správného účtování těchto položek.
Předmět sporu
Spor se týkal toho, zda je možné vytvořit dohadnou položku pasivní ve výši odhadu předpokládané celkové ceny stavebního díla již k okamžiku uzavření smlouvy o dílo se zhotovitelem díla, který začal s realizací stavebního díla v příslušném účetním období (podáním žádosti o vydání územního rozhodnutí), ale zatím žádné plnění dle smlouvy nepředal.
Rozhodnutí soudu
NSS ve svém rozsudku souhlasí s krajským soudem v tom, že předpokladem pro účtování o dohadné položce pasivní je, že je doložena existence závazku za již reálně uskutečněné plnění, které věcně náleží do určitého účetního období, ale ke konci rozvahového dne není možno stanovit jeho přesnou výši a relevantními doklady budou doloženy až v následujícím účetním období.
NSS dospěl k závěru, že jedním ze zákonných předpokladů tvorby dohadné položky pasivní v konkrétním účetním období je faktický vznik nákladu v tomto účetním období, nikoli uzavření smlouvy či vznik potenciálního nároku na úhradu nepředaného plnění podle smlouvy.
Nejvyšší správní soud se ve sporu mezi Štefanem Novákem (žalobce) a Odvolacím finančním ředitelstvím (OFŘ, žalovaný) zabýval otázkou, zda náklady na opravy provedené před technickým zhodnocením budovy lze považovat za součást tohoto zhodnocení. Rozsudek NSS 6 Afs 273/2022-43 z 13. prosince 2023 přináší jasné vymezení rozdílu mezi technickým zhodnocením a prostými opravami v kontextu DPH.
Předmět sporu
Spor se týkal toho, zda výdaje vynaložené na opravy topení, koberců a kamerového systému před rozsáhlou rekonstrukcí hotelu měly být zahrnuty do technického zhodnocení budovy, či nikoliv. Správce daně tvrdil, že tyto opravy tvořily s technickým zhodnocením jeden investiční celek, a měly být tedy považovány za součást technického zhodnocení.
Rozhodnutí soudu
NSS při definování nákladů na technické zhodnocení vychází z předpokladu, že společně hodnocené výdaje (náklady), resp. v daném případě z pohledu DPH přijatá zdanitelná plnění, musí tvořit logický celek z hlediska věcného i časového rozsahu a z hlediska účelu. K zahrnování určitých dílčích činností (jež by nazírány izolovaně měly povahu prosté opravy) do jednoho celku posuzovaného jako technické zhodnocení může docházet pouze z toho důvodu, že tyto dílčí činnosti buď podmiňují uskutečnění technického zhodnocení, anebo jsou jeho nutným důsledkem.
NSS v rozsudku uvedl praktický příklad, kdy ve spojitosti s výstavbou nové příčky dělící stávající místnosti proběhla i oprava omítek v těchto místnostech. Vzhledem k tomu, že je obtížně odlišitelné, jaká část prací představuje pouhou opravu stávajících omítek a jaká již realizaci omítek nových, judikatura pro takové a obdobné případy dovodila, že není účelné rozlišovat, co je ještě opravou a co již technickým zhodnocením a celý zásah do majetku se vyhodnotí jako technické zhodnocení.
Oproti tomu v předmětném sporu byl žalovaný schopen doložit, že výměna koberce, oprava topení a výměna nefunkčních komponentů kamerového systému nepodmiňovaly prováděnou rekonstrukci ani s ní nesouvisely, a to ani věcně, ani časově, a proto byly správně tyto výdaje označeny za opravy.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
