I proto je výzkum a vývoj jednou z aktivit, které jsou jak na mezinárodní úrovni, tak v České republice podporovány ze strany státu. Jednou z efektivních forem této podpory, která je využívána téměř ve všech státech EU, je daňový odpočet na výzkum a vývoj, který umožňuje dodatečné snížení základu daně u společností, jež se výzkumnými či vývojovými aktivitami zabývají. Předpokladem odpočtu od základu daně je řada podmínek, které poplatník musí splnit. V posledních letech však u poplatníků uplatňujících odpočet sledujeme v ČR zvýšenou aktivitu ze strany finančních orgánů. Daňové kontroly v oblasti odpočtu se často vyznačují administrativní náročností a formalistickým přístupem a ústí v řadu sporů mezí daňovými poplatníky a finanční správou.

V nedávné době vydala finanční správa na svých webových stránkách článek, kde uvažuje o možnosti uplatnění odpočtu na výzkum a vývoj v případě subjektu zapojeného do tzv. řetězce výzkumného a vývojového procesu a klade důraz na nutnost splnění zákonných podmínek na odpočet na úrovni jednotlivého poplatníka. Finanční správa zde neprezentuje jen svůj pohled na problematiku daňového odpočtu, ale pouští se mnohem dál a snaží se polemizovat ohledně uplatnění odpočtu v návaznosti na typ, charakter nebo přímo obsah činnosti výzkumu a vývoje.

Na konkrétním příkladu tzv. klinických studií, které jsou zde prezentované jako rutinní činnost probíhající dle předem stanovené metodiky, finanční správa zpochybňuje možnost uplatnění daňového odpočtu. A to přestože klinická hodnocení představují vysoce sofistikovanou činnost, při níž se shromažďují souhrnná odborná data, která jsou předmětem zkoumání a vyhodnocování odborníky, a tato činnost je navíc také explicitně vyjmenována jako uplatnitelná v pokynu MF-17. Bez ohledu na to, že tedy nelze bez znalosti dalších podrobností souhlasit s příkladem tzv. klinických hodnocení jako nezpůsobilé rutinní činnosti, nelze ani jednoznačně uzavřít, že aktivity tzv. rutinního charakteru v obecné rovině nemohou být neoddělitelnou součástí vývojového procesu a spadat tak pod definici výzkumu a vývoje bez uvedení racionálních důvodů, na základě kterých by bylo možné takový závěr dovodit. Takový přístup je značně zjednodušující.

Definice tzv. „rutinní“ aktivity, na kterou finanční správa odkazuje, není součástí definice aktivit výzkumu a vývoje ani v lokální legislativě, ani mezinárodních doporučeních v souvislosti s odpočtem na výzkum a vývoj. Příslušné dokumenty pouze uvádí některé aktivity, které nelze považovat za aktivity výzkumu a vývoje. Finanční správa si tak v tomto případě nepřiléhavě vypůjčila terminologii z jiných daňových oblastí, konkrétně z oblasti převodních cen, kde je pojem „rutinní“ běžně využíván například v souvislosti s tzv. funkčním profilem či odměnou za rutinní aktivity. Nicméně je nutné namítnout, že terminologii používanou v převodních cenách nelze zaměňovat s terminologií pro účely pravidel odpočtu na výzkum a vývoj.

I (zdánlivě) rutinní činnosti totiž mohou být legitimní součástí výzkumného nebo vývojového projektu v případě, že splní všechny nutné podmínky pro odpočet, tj. pokud je jasná role konkrétní rutinní činnosti v rámci výzkumného projektu, pokud je vysvětleno a zdokumentováno, jak daná činnost přispívá k řešení výzkumné nebo technické nejistoty či proč je taková činnost nezbytná pro dosažení výzkumných a vývojových cílů. Takový výklad je totiž zcela v souladu s mezinárodním manuálem Frascati, ze kterého si vymezení výzkumu a vývoje propůjčila i česká legislativa.

Je tedy možné, aby poplatník současně vykonával tzv. rutinní aktivity z pohledu převodních cen (tedy např. smluvního výzkumu a vývoje či smluvní výroby) a aby takové aktivity zároveň naplňovaly podmínky odpočtu na výzkum a vývoj. Samotné nastavení, kdy jsou aktivity výzkumu a vývoje poskytovány mezi dvěma subjekty na smluvní bázi (tzv. smluvní výzkum a/nebo smluvní vývoj) již z podstaty implikuje, že se jedná o aktivity výzkumu a vývoje (a nikoliv jiné aktivity), a nelze apriori předjímat, že pro takové aktivity jen proto, že jsou rutinního charakteru či poskytovány na smluvním základě, není možné automaticky uplatnit odpočet na výzkum a vývoj. Aktivity výzkumu a vývoje je třeba chápat v celé jejich komplexitě a různorodosti, je nutné konkrétní situaci analyzovat samostatně a nelze provádět jednoznačné a jednostranné závěry bez dalších podrobností a hlubších analýz.

Budeme i nadále sledovat názorový vývoj a výklad finanční správy v této oblasti a o dalším vývoji vás budeme informovat.