V březnu jsme vás informovali o nálezu Ústavního soudu, který se zastal společnosti ve sporu o úrok z neoprávněně vybraného cla proti celnímu úřadu. Spor se tak vrátil zpět k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu („NSS“), který reagoval velmi rychle a pro společnost příznivě.
Skutkové okolnosti případu
Celní úřad doměřil společnosti dovozní clo a penále z důvodu zařazení dováženého zboží do nesprávné položky kombinované nomenklatury s nižší celní sazbou. Společnost doměřené clo zaplatila, avšak dodatečné platební výměry byly později změněny, resp. některé zrušeny, a neoprávněné vybrané clo bylo společnosti vráceno. Následně se společnost u celního úřadu domáhala zaplacení úroků z neoprávněně vybraného cla.
První rozhodnutí NSS
NSS nárok na úrok z neoprávněně vybraného cla nejprve neshledal s odůvodněním, že daňový řád není vnitrostátním předpisem, který by ve smyslu Celního kodexu EU nad rámec unijní úpravy stanovil České republice povinnost platit úroky z vráceného cla. V případě, že nezákonným postupem celního úřadu vznikla stěžovatelce škoda, odkázal ji NSS na civilní žalobu podle zákona o odpovědnosti státu za škodu.
Druhé rozhodnutí NSS
Poté, co Ústavní soud konstatoval, že odůvodnění prvního rozhodnutí NSS nebylo ústavně konformní, a rozhodnutí zrušil, se NSS případem zabýval znovu. Ve svém druhém rozhodnutí již NSS vycházel ze závěru Ústavního soudu, podle kterého mají jednotlivci obecný nárok na výplatu úroků za období, po které jim bylo v rozporu s právem EU znemožněno disponovat peněžními částkami. Pokud právo EU neobsahuje pravidla kompenzace, je na členském státu, aby si pravidla stanovil sám. Vnitrostátní pravidla však nemohou fakticky znemožňovat společnosti domoci se svého nároku.

NSS dospěl k závěru, že řízení podle zákona o odpovědnosti státu za škodu není primárně určeno k hrazení úroků z neoprávněně zadržované částky, jak požaduje unijní judikatura, nýbrž k náhradě škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Možnost jednotlivce domoci se v řízení o náhradu škody vyplacení úroků je spíše teoretická a pro účastníka celního řízení značně nejistá. Dle unijní judikatury by přitom jednotlivci měl náležet nárok na úrok v podstatě automaticky, resp. by k jeho úspěšnému uplatnění měla vést přímočará cesta, která nevyžaduje náročné prokazování, jež by společnosti nepřiměřeně zatěžovalo. Postup podle zákona o odpovědnosti státu za škodu proto NSS nepovažuje za vhodný způsob, jak se domoci nároku na úrok z neoprávněně vybraného cla garantovaného unijní judikaturou.
Požadavkům na kompenzaci hodnoty chybějících peněz v čase podle NSS mnohem lépe vyhovuje daňový institut úroku z nesprávně stanovené daně, upravený v daňovém řádu. Proto v případě, že celní úřad nesprávně stanovil a vybral clo, má povinnost tuto skutečnost společnosti kompenzovat úrokem z nesprávně stanovené daně, jehož roční sazba odpovídá repo sazbě ČNB zvýšené o 8 procentních bodů. Nárok na úrok však vznikne pouze v případě, že k nesprávnému stanovení cla došlo z důvodu porušení unijního práva, např. z důvodu nesprávného sazebního zařazení zboží celním úřadem.