Jak už jsme popsali v předchozím článku, předmětem sporu byla otázka, zda lze v České republice přiznat osvobození od srážkové daně z licenčních poplatků i zpětně, tedy za období předcházející podání žádosti a vydání rozhodnutí správce daně. Německá společnost podala v červnu 2019 žádost o osvobození podle § 38nb ZDP za zdaňovací období 2014 až 2018. Finanční úřad však žádost za roky 2014, 2015 a 2016 zamítl s odůvodněním, že pro tato období již uplynula dvouletá lhůta, ve které bylo podle jeho názoru možné o osvobození požádat. Vycházel přitom ze skutečnosti, že český zákon výslovnou lhůtu pro podání žádosti o osvobození nestanoví, a proto lze použít dvouletou lhůtu podle čl. 1 odst. 15 směrnice 2003/49/ES, která se vztahuje k vrácení již sražené daně. Jádrem sporu tak bylo, zda směrnice sama o sobě stanoví časové omezení pro uplatnění nároku na osvobození, nebo zda lze osvobození přiznat i zpětně, pokud jsou splněny hmotněprávní podmínky. Právě tyto otázky následně Nejvyšší správní soud předložil Soudnímu dvoru EU.

SDEU v rozsudku C-828/24 potvrdil, že směrnice 2003/49/ES nebrání tomu, aby členský stát přiznal na základě rozhodnutí podle čl. 1 odst. 12 osvobození od srážkové daně i zpětně. Osvobození se tak může vztahovat i na období předcházející vydání rozhodnutí o osvobození, případně i na období před předložením osvědčení a podpůrných informací, které může členský stát rozumně požadovat pro jeho vydání. Současně SDEU dovodil, že směrnice nestanoví na unijní úrovni žádnou konkrétní lhůtu pro předložení těchto podkladů ani sama o sobě neomezuje období, za které může být osvobození zpětně přiznáno. Případné časové limity tak musí vyplývat až z vnitrostátní právní úpravy – samotné znění směrnice nelze bez dalšího použít v neprospěch daňového subjektu.

Rozsudek v českém kontextu podporuje závěr, že rozhodnutí o osvobození lze vydávat i zpětně za období, u nichž dosud neuplynula lhůta pro stanovení daně. Tento závěr odpovídá i současné správní praxi, kterou výslovně reflektuje pokyn GFŘ D-59: „…toto osvobození lze na základě vydaného rozhodnutí podle § 38nb zákona uplatnit i zpětně za období, u kterých neuplynula lhůta pro stanovení daně…“ Rozsudek SDEU tak přináší větší právní jistotu pro příjemce licenčních poplatků i plátce, kteří v minulosti srazili daň a následně usilují o uplatnění unijního osvobození. Na NSS nyní bude, aby tyto závěry promítl do rozhodnutí ve věci samé.