Návrh nového zákona o účetnictví (NZoU) je v Poslanecké sněmovně (viz náš článek). Pokud bude schválen, je zatím navržena účinnost od 1. 1. 2028. Limity pro kategorizaci jsou sice v návrhu totožné se stávajícím zákonem, ale návrh přináší řadu podstatných změn, z nichž hned minimálně tři mohou mít vliv na kategorizaci účetní jednotky.

1. Jste mateřská společnost?

Pokud jste mateřskou společností (tedy tou, která přímo nebo nepřímo ovládá jinou společnost, tj. má alespoň jednu dceřinou společnost), pak se vaše kategorizace bude dle návrhu odvíjet od hodnot konsolidačního celku, nikoliv od hodnot z vaší individuální účetní závěrky, jak tomu bylo doposud.

Co to v praxi znamená? Každá mateřská společnost má podle stávajícího zákona o účetnictví povinnost vyhodnotit, zda musí sestavovat konsolidovanou účetní závěrku. Povinnost sestavovat konsolidovanou účetní závěrku je závislá na kategorizaci skupiny (povinná konsolidace je pro střední a velké skupiny). NZoU ale rozšiřuje uplatnění kategorizace i mimo konsolidovanou účetní závěrku, a to na kategorizaci mateřské společnosti. V současnosti jsou často mateřské společnosti ryze holdingového typu mikro účetní jednotky, protože málokdy splní dvě velikostní kritéria (obvykle mají pouze velká čistá aktiva). Podle NZoU se ale jejich kategorizace bude odvíjet od konsolidovaných čísel, a tak se většinou posunou do vyšší kategorie. Přesun do kategorie střední nebo velká účetní jednotka tak přinese povinný audit samostatné (individuální) účetní závěrky nebo povinnost začít používat jiné účetní metody (oceňování reálnou hodnotou, vykazování nájmů dle IFRS 16).

Ukažme si to na příkladu. Mateřská společnost HOLDING s.r.o. je podle stávající kategorizace mikro účetní jednotka. Skupina je kategorizována jako střední, ale konsolidovaná účetní závěrka není sestavována, protože HOLDING s.r.o. je plně vlastněn společností MOTHER GmbH, která sestavuje konsolidovanou účetní závěrku dle IFRS podle znění přijatého EU. Podle NZoU se HOLDING s.r.o. stane střední účetní jednotkou, která má jednak povinný audit a jednak musí používat účetní metody pro střední a velké účetní jednotky, včetně obsahu účetní závěrky.

2. Máte nájemní nebo leasingové smlouvy?

Návrh nového zákona o účetnictví zavádí pro české účetnictví zcela novou účetní metodu pro vykazování nájmů. Střední a velké účetní jednotky se budou muset plně řídit standardem IFRS 16, ostatní budou vykazovat dle zjednodušených pravidel popsaných v zákoně, resp. vyhlášce. K čemu tato nová účetní metoda vede u nájemců? Pokud má společnost uzavřené jako nájemce jakékoliv dlouhodobé (delší než 12 měsíců) nájemní nebo leasingové smlouvy, pak se jí na straně aktiv nově objeví právo užívání a na straně pasiv dluh z leasingu. Výše prvotního ocenění práva užívání se fakticky odvíjí od výše celkových splátek nájmu po dobu nájemní smlouvy. Právo užívání je pak následně odpisováno po dobu nájmu nebo po dobu používání aktiva, pokud se liší.

V praxi se tak řadě společností navýší suma čistých aktiv právě o tato nová aktiva. O jak významné navýšení půjde, bude záviset na tom, kolik nájemních smluv společnost má a jaká je jejich zbytková doba trvání k datu přechodu na NZoU. Obecně lze říci, že čím delší je doba nájmu, tím vyšší bývá hodnota práva užívání. Adepty na významná práva užívání tak budou smlouvy na nájem nemovitostí výrobních, skladovacích či administrativních nebo také operativní pronájem celého vozového parku.

V účetní závěrce podle NZoU tedy může mít společnost najednou výrazně vyšší čistá aktiva, což může vést ke změně kategorizace, pokud dosud společnost plnila pouze jedno kritérium (obvykle obrat). Vyšší kategorizace (malá vs střední) je spojena s povinným auditem a komplexnějšími účetními metodami.

3. Přeměna nebo nabytí obchodního závodu

NZoU odstraňuje nejistotu, která dosud panovala ohledně kategorizace účetní jednotky zúčastněné na přeměně. NZoU jednoznačně stanovuje, že kategorie účetní jednotky zúčastněné na přeměně je stanovena dle kategorie, jejíž požadavky splnila na konci účetního období, ve kterém nastaly právní účinky přeměny. Z mikro účetní jednotky se tak například po fúzi snadno stane velká účetní jednotka se všemi povinnostmi s tím souvisejícími. Obdobně je tomu také při nabytí obchodního závodu.  Zde nastává velmi zajímavý posun, kdy se kategorizace fakticky potvrdí až při sestavení účetní závěrky po zápisu přeměny do veřejného rejstříku, tedy na konci účetního období, a má okamžitý vliv na kategorizaci (nečeká se dvě období). Vzhledem k tomu, že rozhodný den přeměny nebude přerušovat běh účetního období, tak jak tomu bylo doposud, mohou nastat poměrně komplikované situace, pokud dojde ke změně kategorizace vyžadující jiné účetní metody (např. povinnost aplikace IFRS 16). Zatím není k dispozici vyhláška, která by upravovala, jak postupovat při změně účetních metod vynucené změnou kategorizace. Také připomínáme, že přeměna či nabytí obchodního závodu může vést k povinnému auditu, pokud se účetní jednotka stane střední účetní jednotkou.

Obdobné ustanovení jako pro přeměnu nebo nabytí obchodního závodu zavádí NZoU i při změně struktury (akvizice či prodej nové dceřiné společnosti). Kategorizace konsolidačního celku je v tomto případě stanovena dle hodnot v konsolidované účetní závěrce ke konci účetního období, ve kterém ke změně struktury došlo.

Důvodová zpráva k NZoU k tomu uvádí následující vysvětlení:

Důvodem pro stanovení odlišného postupu pro případy změny složení konsolidačního celku je potřeba zohlednit významné změny v rámci konsolidačního celku co nejdříve po tom, co nastanou (tedy hned v konsolidačním účetním období, ve kterém taková změna nastane). Tyto změny pak povedou (při naplnění všech podmínek) ke vzniku povinnost sestavit a zveřejnit účetní závěrku již za konsolidační účetní období, ve kterém taková změna nastane. Pokud by se totiž aplikoval stejný postup, jako je tomu v případě splnění kritérií pro zařazení do určité kategorie, pak by konsolidační celek, do kterého přibyla nová významná dceřiná účetní jednotka a který z toho důvodu naplnil kritéria velkého nebo středního konsolidačního celku, další dva roky nemusel konsolidovat, přestože by plnění této povinnosti bylo z hlediska uživatelů účetních informací žádoucí.

Změna kategorizace účetní jednotky, resp. konsolidačního celku může být náročná zejména při změně z malé na střední účetní jednotku (jiné účetní metody a povinný audit účetní závěrky), ale i u mikro účetní jednotky při změně na malou (rozsah zveřejnění, účetní metody). Je proto vhodné s dostatečným předstihem přemýšlet o tom, zda se s aplikací NZoU kategorizace nezmění, a pokud by tato situace hrozila, učinit již předem potřebné kroky k zvládnutí nových povinností (včasné kontaktování auditora, zohlednění nákladů na prvoroční audit v plánu, nastavení účetního systému vzhledem k požadovaným účetním metodám, proškolení účetních, nastavení procesů pro konsolidaci apod.). U malých účetních jednotek, které pro rok 2026 vypadnou z režimu povinného auditu, ale s NZoU se do režimu vrátí, může být prospěšné provést dobrovolný audit nebo alespoň prověrku (review). Kouzlo auditu spočívá mimo jiné v průběžné zpětné vazbě a takový postup je obvykle méně náročný a nákladný než snaha o nápravu nesprávností zjištěných s větším časovým odstupem.