Vítězslav Kapoun z GFŘ: APA minimalizuje riziko sankcí v oblasti převodních cen

Co je Advance Pricing Agreement (APA)?

Jedná se o předběžnou cenovou dohodu neboli závazné posouzení, které poplatníkům umožňuje dohodnout se s finančním úřadem na metodice nastavení převodních cen předem a minimalizovat tak riziko budoucích sporů a doměrků.

Dle zveřejněných statistik přinášejí daňové kontroly převodních cen státu průměrné dodatečné příjmy přes 1 mld. Kč ročně. Jak se tyto trendy promítají do strategie finanční správy? Očekáváte další nárůst kontrol?

Tyto výsledky potvrzují, že převodní ceny patří dlouhodobě mezi rizikové oblasti s významným fiskálním dopadem. Z pohledu finanční správy se proto promítají především do strategického řízení kontrolní činnosti a také stále více dochází ke specializaci kontrolních pracovníků finančních úřadů. Současně výrazně pracujeme s daty – využíváme analytické nástroje, mezinárodní výměnu informací i poznatky z kontrol minulých let.
Do budoucna proto neočekáváme pouze kvantitativní nárůst kontrol, ale zejména jejich kvalitativní posun – tedy stále lepší cílení na skutečně rizikové případy a komplexnější posuzování transakcí v rámci skupin.

Vláda ve svém prohlášení plánuje zavést povinnou dokumentaci převodních cen. Jaké dopady to bude mít na poplatníky a jakou roli bude hrát GFŘ při implementaci této nové povinnosti?

GFŘ je v této oblasti partnerem Ministerstva financí, zejména pokud jde o nastavení praktických parametrů nové povinnosti. Naším cílem je, aby dokumentace byla nastavena rozumně – aby rozhodující byl její obsah a vypovídací hodnota, nikoliv formální rozsah či množství stran. Je také potřeba říct, že povinnost vést dokumentaci k převodním cenám existuje prakticky ve všech státech EU. Společnosti, které jsou součástí nadnárodních skupin, proto již dnes zpravidla mají dokumentaci k dispozici. Smyslem nové úpravy by nemělo být vytváření administrativní zátěže navíc, ale spíše zdůraznění odpovědnosti každého poplatníka za správné nastavení převodních cen.

Chápeme tedy, že se nechceme vydat cestou čistě formalistického naplnění požadavků na dokumentaci, jak to poslední dobou běžně vídáme v řadě jiných zemí. Jaká další očekávání má GFŘ vůči poplatníkům, pokud jde o obsah, strukturu a praktickou použitelnost dokumentace převodních cen?

Důležité je, aby dokumentace odrážela ekonomickou realitu konkrétního poplatníka v České republice a nebyla pouze mechanickým převzetím skupinového dokumentu ze zahraničí. Vedle diskuse o samotné legislativě proto bude nezbytné i metodické uchopení celé problematiky – v tomto směru počítáme s revizí stávajícího pokynu D‑334.

Dokázal byste odhadnout, kdy mohou české společnosti plánovanou povinnost vypracovat a potenciálně i předkládat dokumentaci převodních cen očekávat?

Všem bych doporučil, aby dokumentaci připravovali již nyní – ideálně už ve fázi plánování nových transakcí – a průběžně ji během zdaňovacího období doplňovali o konkrétní důkazní prostředky. Tento přístup jim umožní nastavit převodní ceny správně dopředu a zároveň být lépe připraveni na případnou daňovou kontrolu. Pokud jde o samotné zavedení zákonné povinnosti, v tuto chvíli nemám k dispozici žádné konkrétní datum.

APA je často označována za nástroj právní jistoty. Jaké konkrétní benefity přináší firmám, které se rozhodnou pro tento krok?

Stejně jako tuzemské závazné posouzení, tak i bilaterální předběžná cenová dohoda (APA) umožňuje poplatníkovi předem popsat charakter transakce, rozdělení funkcí a rizik a zvolený způsob ocenění, a tento přístup si nechat odsouhlasit správcem daně. Hlavním benefitem je právní jistota. Pokud poplatník následně postupuje v souladu se schválenou dohodou, správce daně již tento způsob cenotvorby nezpochybňuje. U bilaterálních APA je tato jistota ještě vyšší, protože je dosaženo shody mezi správci daně obou států, mezi nimiž transakce probíhá, čímž se výrazně eliminuje riziko mezinárodního dvojího zdanění.

Za důležité považuji i to, že naprostá většina žádostí – prakticky blížící se 100 % – je nakonec uzavřena kladně. Někdy hned po posouzení prvotní žádosti, jindy po odborné diskusi s žadatelem a úpravách návrhu, ale zásadní je, že výsledkem je konsenzus mezi poplatníkem a správcem daně.

Jak vypadá proces podání žádosti o APA v praxi, přičemž vy zřejmě budete moci nasdílet své zkušenosti z bilaterálních a multilaterálních žádostí, neboť v těchto případech je GFŘ kompetentním orgánem předběžnou cenovou dohodu vyjednat se zahraniční finanční správou. Jak dlouho trvá a jaké jsou klíčové kroky, které musí poplatník absolvovat?

Proces začíná podáním žádosti, ve které poplatník detailně popíše posuzovanou transakci, funkční a rizikový profil jednotlivých stran a navrhovaný způsob ocenění. Součástí je i ekonomická analýza a relevantní srovnání. Poplatníci mohou při přípravě žádosti vycházet z pokynu D‑32, který celý proces poměrně podrobně popisuje. U složitějších případů je běžná předběžná komunikace ještě před samotným podáním žádosti. Délka řízení se liší – u jednostranných APA se pohybuje zpravidla v řádu měsíců, u bilaterálních a multilaterálních dohod je třeba počítat spíše s horizontem jednoho až několika let, v závislosti na složitosti případu a spolupráci se zahraničními správami.

Kolik žádostí o APA bylo v posledních letech podáno a kolik z nich bylo schváleno? Vidíte trend rostoucího zájmu ze strany firem?

Počet žádostí o závazné posouzení převodních cen je v posledních letech spíše stabilní, pohybuje se zhruba mezi 30 až 40 žádostmi ročně, z toho jednotky případů jsou bilaterální. Přiznám se, že jsem očekával spíše rostoucí trend, zejména s ohledem na zvyšující se důraz na převodní ceny. Jak už jsem ale uvedl, drtivá většina žádostí končí kladným závěrem, což svědčí o tom, že poplatníci své žádosti připravují kvalitně.

Jaké nejčastější případy v rámci APA řešíte, tj. jaké transakce jsou zpravidla předmětem APA?

Nejčastěji řešíme situace spojené se změnou fungování společnosti – typicky zavedení nové výroby, významnou restrukturalizaci, změnu obchodního modelu nebo přesun funkcí a rizik v rámci skupiny. Častým tématem jsou rovněž transakce s nehmotným majetkem, finanční transakce nebo vnitroskupinové služby. Zároveň ale není výjimkou, že APA je žádána i pro relativně „standardní“ modely, jako je odměňování smluvních výrobců, distributorů nebo poskytovatelů rutinních služeb.

V jakých případech doporučujete firmám zvážit APA?

Zjednodušeně řečeno – vždy, když chtějí mít jistotu. Z mého pohledu je lepší nechat si transakce posoudit předem formou závazného posouzení než čekat na daňovou kontrolu, která přichází zpětně a s nedostatečnou dokumentací nemusí být snadné nastavené postupy vysvětlit a obhájit. Proces schvalování závazného posouzení naproti tomu dává šanci namyšlený model jednak konzultovat a případně i jednoduše upravit.

Musíme potvrdit, že přesně takto to vnímáme i ze strany poradců českých společností. Možnost konzultovat model převodních cen předem se správcem daně a možnost tak činit v přátelském duchu je k nezaplacení. A to doslova, neboť daňová kontrola, v rámci níž se daňový subjekt snaží zpětně dokazovat své převodní ceny, bývá nejen časově náročná, ale i finančně velmi zatěžující.

Rádi bychom se zeptali také na unilaterální APA, kdy není zapojena zahraniční spojená osoba českého daňového subjektu ani zahraniční správce daně. O takové žádosti rozhoduje místně příslušný správce daně českého daňového subjektu, proto se k vám na GFŘ nedostanou, nicméně v jakých případech by podle vás taková unilaterální APA byla dostatečná?

Unilaterální APA je dostačující zejména tehdy, pokud na druhé straně transakce vůbec není zahraniční spojená osoba, případně pokud je transakce v zahraničí vnímána jako marginální, zatímco v České republice má zásadní daňový dopad. V takových případech může unilaterální posouzení poskytnout dostatečnou míru právní jistoty. A jen doplním, že i tyto druhy žádostí může posuzovat GFŘ. Konkrétně v situaci, kdy se žádost týká více českých poplatníků a každý z nich spadá pod jiného správce daně.

Historicky jsme ze strany společností někdy vnímali obavy, že podání žádosti o APA může vést k odhalení informací, ke kterým by se správce daně jinak nedostal, a tím i ke zvýšení rizika daňové kontroly. Je dnes již možné říct, že významnou část těchto informací má správce daně standardně k dispozici prostřednictvím existujících podání (např. CbCR, TP příloha k daňovému přiznání, výroční zpráva) a že se tím tyto obavy do značné míry snižují?

Ano, v současnosti má správce daně díky nástrojům, které zmiňujete, k dispozici podstatně širší a strukturovanější datovou základnu než v minulosti.

Jaké jsou potom nejčastější překážky, se kterými se firmy setkávají při podání žádosti o APA? Je to složitost procesu, náklady, nebo nedostatek informací?

Nemyslím si, že by hlavní překážkou byly náklady. Alespoň ne náklady přímo spojené s žádostí – správní poplatek činí v České republice pouze 10 000 Kč. Nějaký náklad je pochopitelně spojen se zpracováním dokumentace, ale zde očekávám, že dokumentaci má odpovědně postupující poplatník již zpracovanou, bez ohledu na to, zda si žádá o závazné posouzení, či nikoliv. Kvalita a rozsah dokumentace se přitom nijak neliší v situacích, kdy poplatník žádá o APA, od situací, kdy si ji vyžádá správce daně v rámci daňové kontroly. Ani samotný proces nepovažuji za přehnaně složitý. Za největší bariéru pokládám spíše nedostatek informací nebo mylnou představu o tom, že APA je nástroj určený jen pro největší nadnárodní korporace.

Jaké jsou naopak nejčastější nedostatky podaných žádostí či chyby, kterých se firmy v případě podávání žádosti o APA v praxi dopouští?

Častým nedostatkem je neúplnost dokumentace a potřeba správce daně transakci lépe pochopit. Ale tento stav lze snadno překlenout doptáním se, ideálně i v rámci osobního setkání, a nepředstavuje tak významný problém.

Jak funguje spolupráce s jinými státy při bilaterálních a multilaterálních jednáních o APA? Jsou procesy hladké, nebo narážíte na rozdílné právní rámce, přístupy, možná i kulturní zvyklosti?

Zkušenosti jsou velmi rozdílné a do značné míry závisí na konkrétním státě. I v rámci EU existují země, kde jsou jednání časově náročná a procesně složitá. Naopak s některými mimoevropskými státy probíhá spolupráce velmi efektivně a pragmaticky. Rozdíly mohou být dány nejen právními rámci, ale i přístupem správy daní nebo organizační kulturou.

Do jaké míry APA skutečně eliminuje riziko daňové kontroly? Může být APA vnímána jako „pojistka“ proti budoucím sporům?

APA nelze chápat jako absolutní imunitu vůči daňové kontrole, nicméně v oblasti převodních cen plní skutečně funkci velmi silné „pojistky“. Pokud poplatník dodržuje podmínky schválené dohody a skutečnosti odpovídají popsanému stavu, správce daně nemá důvod tento model znovu otevírat. Kontrola se pak může zaměřit spíše na ověření, zda jsou podmínky APA dodržovány, či hodnocení jednotlivých položek, které do ceny vstupují, nikoliv na samotný princip cenotvorby.

Jak by měla společnost postupovat v případě, že se po sjednání APA změní okolnosti posuzované transakce? V jakých situacích lze změny řešit například úpravou konkrétní kalkulace? A hrozí zde dokonce riziko, že udělené rozhodnutí ve věci závazného posouzení může být považováno za neplatné?

Pokud se z nějakého důvodu změní podmínky hodnocené transakce, pak závazné posouzení pochopitelně nelze použít, nebo ne v celém rozsahu. Praktický postup vždy záleží na charakteru změny a významnosti dopadu na cenotvorbu. Nejpraktičtější je podat si upravenou žádost, kde poplatník vysvětlí charakter změny a její dopady, a správce daně nově žádost posoudí s vědomím, že dřívější již byla jednou schválena.

Jak byste hodnotil vývoj praxe APA za její 20letou existenci a co můžeme očekávat do budoucna?

Za dvacet let existence prošla praxe APA výrazným vývojem. Z původně spíše výjimečného institutu se stal standardní nástroj, který je dobře známý jak správcům daně, tak odborné veřejnosti. Zvyšuje se kvalita žádostí i úroveň odborné diskuse. Do budoucna očekávám, že význam APA poroste, a to v souvislosti se zvyšujícím se tlakem na převodní ceny, digitalizací daňové správy a s větší mírou mezinárodní spolupráce. APA bude stále více vnímána jako přirozená součást řízení daňových rizik.

Závěr

Z rozhovoru s Vítězslavem Kapounem vyplynulo, že APA je jedním z nejefektivnějších nástrojů, které český daňový systém nabízí pro zajištění právní jistoty v oblasti převodních cen. Pokud společnost předem představí svůj model svému správci daně a ten jej schválí, minimalizuje riziko kontroly a dodatečných doměrků. V době, kdy se převodní ceny dostávají stále více pod drobnohled státu, je APA jasnou cestou k transparentnosti, stabilitě a předvídatelnosti.