Ani Olga si v době, kdy do Deloitte nastupovala, nemyslela, že by strávila dvě dekády v jedné firmě a že ji to bude stále bavit. A už vůbec nečekala, že se z finanční asistentky vypracuje na expertku v oblasti mezinárodních norem ISO pro celý region střední Evropy. Jak se Olga dostala k normám ISO? Co ji udrželo dvacet let v jedné firmě? A jaké překážky podle ní musí ženy v manažerských funkcích překonat, aby se dostaly do leadershipu?

Olgo, v Deloitte pracuješ už dvacet let. Jak vzpomínáš na své začátky?

Do Deloitte jsem nastoupila v říjnu 2001 ještě do kanceláří v historickém jádru Prahy v Týnu jako finanční asistentka v oddělení Consultingu. Pak jsem se dostala k tématu řízení kvality a rizik, a to mě začalo bavit, takže jsem se začala v této oblasti vzdělávat a udělala jsem si několik osobních certifikací, až jsem se postupně vypracovala do role nejdříve lokálního a pak regionálního interního auditora pro oblast řízení kvality a rizik. Firma už tehdy neustále rostla, vznikaly nové pobočky v regionu střední Evropy a rostl i konzultační byznys. A s tím přicházela i potřeba získat mezinárodně uznávané certifikace, které by prostřednictvím nezávislé certifikační autority potvrdily kvalitu námi dodávaných služeb.

Jaká je tedy tvoje pozice dnes, po dvaceti letech ve firmě?

Mám to trošku složitější a v rámci Deloitte i unikátní. Rozdílné systémy ve firmě, které implementuji, spravuji, audituji nebo nad nimi konám dohled, mě staví do různých rolí jak v českém, tak v regionálním Deloitte. Nicméně propojujícím prvkem jsou vždy mezinárodní standardy ISO. Mými klienty jsou zaměstnanci a pobočky Deloitte, ať už jsou to zahraniční entity – najmul si mě třeba americký či britský Deloitte – nebo v rámci CE.

20 let v Deloitte: Když David Batal nastupoval do oddělení auditu v Deloitte, dělili se všichni v týmu o jeden počítač. Patřil k první generaci zaměstnanců Deloitte, která dostala vlastní notebook a mobil. Dnes je vedoucím partnerem v oddělení Audit & Assurance. Přečtěte si, co všechno se v jeho oboru za 20 let změnilo a proč ho audit stále baví.

Jak se to vůbec stalo, že se z tebe stala expertka na různé další normy ISO?

Spolu s poptávkou z trhu přicházely postupně požadavky klientů, aby se Deloitte nechal certifikovat i pro oblast ochrany životního prostředí (ISO 14001), projektového managementu (ISO 10006) a později i na globální úrovni pro strategickou oblast ochrany informací (ISO 27001) a systému business continuity (ISO 22301). K řízení těchto rozsáhlých implementačních projektů jsem se dostala po předchozí úspěšné regionální implementaci systému QRM (řízení kvality a rizik dle ISO 9001). Samozřejmě bylo vždy nutné, abych se v dané – zcela rozdílné – oblasti nejprve sama rychle vzdělala, absolvovala osobní certifikace, dala dohromady mezinárodní týmy skvělých lidí a pak v téměř nereálných termínech odřídila projekt. Právě při těchto projektech a při následných auditech jsem si uvědomila, jak provázané jsou jednotlivé mezinárodní standardy ISO a jak krásně se dají systémy propojovat, pokud existuje ve firmě někdo, kdo nemusí být přímo hloubkovým expertem pro danou oblast, ale zná rámec všech manažerských systémů ve firmě.

Zároveň ale stále zůstáváš částečně v Consultingu…

Ano, stále si držím svoji původní pozici na malý úvazek v českém Advisory, kde řídím QRM pro české a slovenské oddělení Consulting a Risk Advisory. Umožňuje mi to vést skvělý český BD Support tým, který poskytuje komplexní služby v oblasti risk managementu a zakládání projektů, ale také knowledge managementu a subdodavatelské a datové podpory a částečně se dotýká i finančního managementu. Vytvořily jsme si s kolegyněmi vlastní týmovou misi, která zní: Využíváme specifické talenty každé členky týmu k tomu, abychom ulehčily práci kolegům, kteří poskytují služby externím klientům, a podpořily konzultační byznys.

Jaké překážky podle tebe brání ženám prosadit se v leadershipu? 

Já sama jsem nikdy vnější překážky nepocítila, ale chápu, že zvláště ženy, které mají děti, se s nimi setkávají. V mém případě se jednalo o překážky ve vnitřním nastavení, např. v oblasti sebevědomí, delegování a neznalosti vlastních silných stránek. Proces povýšení na ředitelku u mě odstartoval obrovské množství změn, jak kariérních, tak osobních. Díky podpoře firmy jsem absolvovala externí koučovací hodiny, interní mentoringová setkání na měsíční bázi se svou mentorkou, přečetla jsem spoustu knih a celé mě to nastartovalo k tomu, že jsem leadership a management i vystudovala v doktorském DBA studiu.

Nyní se poslední dva roky, co působím na ředitelské pozici, snažím to, co jsem dostala od firmy, od lidí, mentorů a koučů, předávat dál. Je pro mě důležité, že teď podporuji rozvoj lidí ve svých týmech, snažím se podávat pomocnou ruku, kde je potřeba, a sdílet své zkušenosti. Pracujeme s různými nástroji na identifikaci osobních talentů a silných stránek, vzájemně se inspirujeme, poskytujeme si zpětnou vazbu a příjemnou formou tvoříme své týmové vize. Angažuji se také v interním projektu, který má za cíl zmapovat postavení žen v oddělení českého Advisory a podpořit je v kariérním růstu.

Máš čas sama pro sebe? Jak se ti daří skloubit práci se soukromým životem?

Mně strašně pomohl model home-officu. Díky své regionální roli jsem vždy hodně cestovala a častou nepřítomnost doma bylo nutné vyvážit právě prací z domova. Takže ještě mnohem dříve, než se tento flexibilní způsob práce rozšířil s covidovou pandemií, já jsem již běžně v tomto režimu pracovala a umožňovala jsem flexibilitu i členům svých týmů.

Z mého soukromého života mohu prozradit, že mám s manželem malé hospodářství ve vesničce cca 60 km od Prahy. Máme pár oveček, slepice, králíky a úžasného pejska, takže mám vlastně dva životy. Jeden ten oficiální pracovní „deloittí“ život, to je ten na vysokých podpatcích. Ten druhý je v holinkách s hráběmi a s kosou mezi naší faunou. Je to hrozně fajn, work-life balance u mě funguje díky možnosti totálně vypnout při fyzické práci. Hned za domem máme ohromný les, je tady jezero, pozemkem nám protéká říčka… Je to velká romantika a člověka to nabíjí.

V Deloitte jsi dvacet let. Co tě na tvé práci nejvíc baví?

Zaprvé rozmanitost mé práce a nutnost se neustále vzdělávat. Kdyby mě to nebavilo, nemohla bych to dělat. Nemohla bych ráno vstát a říct si: mně se nechce do práce. Já ráno vstanu a fakt se těším na to, co bude, s kým se setkám, s kým budu mluvit. Strašně mě baví práce s lidmi. Baví mě, že stále přichází nové podněty, nové projekty, nové oblasti. Tou druhou věcí jsou hodnoty a principy. Dnešní svět je především o rychlosti. Oproti tomu moje vnitřní nastavení i moje práce jsou zaměřené především na trvalejší hodnoty, jako je reputace, loajalita, dobré osobní i byznysové vztahy, rozvoj a růst lidí. Myslím, že jednou z odpovědí, proč jsem svůj život propojila s firmou Deloitte na víc než 20 let, je právě sladění mých hodnot s předmětem a smyslem mojí práce.

Co se podle tebe za těch 20 let nejvíc změnilo?

Propojujícím prvkem všech mých činností jsou týmy a lidé v nich a tady já také vidím největší změnu. Když jsem začínala, bylo nás v Consultingu asi třicet, všechny jsem znala jménem, bylo to takové rodinné. Potom jsme začali růst, Deloitte prošel několika významnými změnami, spousta skvělých partnerů a zaměstnanců prošla firmou a vlastně osobně neznám nikoho, kdo by i s odstupem mnoha let nevzpomínal rád na tuto spolupráci. Stejně tak Consulting procházel různými změnami a transformacemi, měnil se dramaticky byznysový svět okolo nás, a tím pádem i konzultační služby. Když budu mluvit za náš český podpůrný tým, poskytujeme nyní komplexnější služby, mnohem promyšlenější, postihující podporu zakázek v oblasti naší agendy od začátku až do konce.

A vidím také, že se změnil přístup firmy k lidem. Je mnohem individuálnější, klade větší ohled na work-life balance, více podporuje individuální potřeby a zájmy lidí. Vidím i daleko větší propojení mezi partnery a directory napříč funkcemi a zeměmi, a to je, myslím, velmi důležité.