Česko je silnou včelařskou zemí, ale s řadou včelařských přístupů, které odpovídají situaci před několika desetiletími, ne současnosti, a to včetně používání chemických přípravků. Včelaři Jan Rája a biolog Roman Linhart se to rozhodli změnit. Založili firmu Apis Innovation a vyvinuli termosolární úl, který dokáže ekologicky zahubit největšího nepřítele včel medonosných – invazivního roztoče Varroa. Výsledkem je včelaření bez chemie a spousta dalších benefitů pro včelaře i konzumenty medu.
Co bylo hlavním impulsem pro založení společnosti?
Hlavním impulsem bylo, že jsme začali vyvíjet úl, který by kombinoval benefity tenkostěnného a utepleného úlu a do toho jsme přišli s konceptem léčby včel tak, aby se nemusela ve včelstvech používat problematická chemická léčiva, pesticidy a kyseliny. Je to úl a léčebné zařízení, které dokáže bojovat proti roztoči Varroa za použití sluneční energie, kterou přeměňuje na tepelné sálání a funguje tak zcela ekologicky.
Není potřeba chemických léčiv, je to zdravější záležitost, rezidua chemických látek, často karcinogenní, se nedostávají do potravinového řetězce – není to problematické pro konzumenta a neškodí to včelám.
V úlu včely nejenom léčíte, ale zároveň je tam i chováte. Jak vás něco takového napadlo?
Byl to nápad mého kolegy Romana Linharta, oba jsme byli vášniví včelaři a řešili jsme, jak je možné, že se včelařství neposouvá dál a nemodernizuje. Chtěli jsme klást důraz na respekt ke včelám, odvíjet se od moderních postupů a výsledků včelařského výzkumu, podporovat udržitelnost včelaření a pohnout současným, řekněme mírně zatuchlým stavem v oboru. Chtěli jsme zkrátka včelařit bez nutnosti používat ve včelstvech problematická chemická léčiva, zbavit tak med jejich reziduí, chovat včely přirozeně a udržitelně.
Proč se vlastně chemie ve včelařství začala používat?
Včelaři rozšiřovali do celého světa včelu medonosnou (evropskou), protože byla z mnoha ohledů nejvýhodnější pro včelaření. Jamile se dostala do jihovýchodní Asie, napadnul ji, původně pouze regionálně rozšířený, parazitický asijský roztoč Varroa destructor, který s tamními včelami koexistoval miliony let, včela medonosná ale vůči němu neměla obranné mechanismy. Roztoč se dostal v 80. letech do Evropy a znamenal pohromu pro populaci včely medonosné. Včelstva do jedné až dvou sezón zahubil a zcela zlikvidoval například divoké včely. Chemie tehdy populaci včel zachránila, dnes už ale nemá své opodstatnění, protože jsou zde jiné způsoby boje s roztočem, a to primárně i léčba teplem. Roztoč si ale postupně vytváří na chemická léčiva rezistenci, jejich dlouhodobé využívání je tedy neudržitelné.
„Včelařství se stalo trendy záležitostí, obecně bude výrazně přibývat hobby včelařů. Pokud má být včelařství udržitelné, tak se musí proměnit i smýšlení včelařů. Věříme tomu, že k tomu náš termosolární úl a další produkty přispějí.“
Jan Rája, spoluzakladatel a CEO, Apis Innovation Na jaké problémy jste při vývoji vašeho úlu narazili?
Abychom si mohli něco vyzkoušet, museli jsme s prototypy s včelami v nich počkat na správnou dobu – včelařství je obecně pomalejší obor, protože je spojeno s přírodou a sezónou včely medonosné, která začíná někdy na začátku února, kdy matka začíná klást, a končí většinou v říjnu. Medná sezóna je poměrně krátká, nejčastěji jen v květnu a červnu. A my se museli s ověřováním naší koncepce trefit do letního období po stáčení medu.
Vývoj samotný trval řadu let, od roku 2018 už jsme naběhli na sériovou výrobu. Problémů, se kterými jsme při výrobě léčebného zařízení a úlu ale museli počítat, byla celá řada. Tím hlavním je fakt, že včelaři používají různé rámkové míry, takže nemůžeme vyrábět jen jeden typ úlu. Když prodáme 100 úlů, neznamená to, že jsme prodali 100 termosolárních úlů jedné konstrukce, ale může jít o různý počet úlů rozdílných rozměrů.
Jak to šlo dál?
Vývoj a start nebyly tak rychlé, jak jsme očekávali. Od roku 2018 jsme si ale už řekli, to je ono, můžeme pořádně začít, máme finální zařízení a takhle to budeme dělat. Největší brzdou ale byly finance, nedostatečná propagace v zahraničí, nedostatečné skladové zásoby, nemohli jsme včelařům dodávat včas. Nepomohlo ani to, že se úly nekupují celoročně, ale jen v úlové sezóně, která trvá od ledna do června, takže vlastně jen půlrok. Byly to provázané problémy, které se nám podařilo odstranit až relativně nedávno, prvním investičním kolem, čímž se nám otevřela i cesta do zahraničí. Začalo se nám dařit. Jenže v té době kolega Roman náhle zemřel a já začal řešit, jestli vůbec dál pokračovat.
Nakonec jste se rozhodl pokračovat…
Ano, navíc tomu pomohlo i to, že Romanova žena, Veronika Linhartová, je bioložka a byla v projektu od začátku a rozhodla se pokračovat. Kontinuita tady je. Jenže „problémy“ neskončily. Museli jsme ve stejnou dobu řešit i provozní záležitosti spojené se současnou ekonomickou situací – inflace, nedostupnost materiálu, výrazně dražší materiály, což nám zmenšovalo marži. Vyřešit jsme museli i to, jak rychle dodávat na zahraničí. Nebylo to pro nás lehké období.
Jak se vám dařilo se zahraniční expanzí?
Začali jsme zahraniční crowfundingovou kampaní, která nám přinesla alternativní zdroj financování. A současně nám přinesla i první zahraniční zákazníky, většinu z nich z USA. To nás postavilo před celou řadu dalších otázek – není to jenom o logistice, ale každý včelařský trh je v něčem specifický a my jsme museli škálovat. Teď máme úly od severních hranic chovu včel v Kanadě, ve Skotsku a Norsku až po jižní části Kalifornie, Floridy, jižního Španělska a Sicílie. Amerika má pro nás tu výhodu, že tam používají jednotnou rámkovou míru. Začínáme s expanzí na německy mluvící trh.
V čem se tento trh liší od ostatních?
Na rozdíl od jiných trhů tam existuje několik konkurenčních zařízení, které sice také využívají teplo na hubení roztoče, na rozdíl od našeho řešení jsou to ale externí zařízení, která potřebují elektrickou energii, a ta samozřejmě většinou na včelnicích není dostupná. Jsou to výrazně dražší zařízení náročná na provoz. Trh je pro nás zajímavý také proto, že včelaři už ví, že teplo a termoterapie mohou fungovat. Bariéry jsou už v Německu překonané, tento trh vidíme jako velkou příležitost.
Co dalšího chystáte?
Spolupracujeme s několika výzkumnými institucemi, od příští sezóny budeme mít nové produkty s rozsáhlým tržním potenciálem, které budou významně pomáhat včelám i včelařům a které souzní s naší vizí udržitelného včelařství. Jedním z nich bude i speciální pylová náhražka, která pomůže vyřešit například nedostatek pylu v letní sezóně nebo rychlejší start včelstva do sezóny nové, složení bude vyvážené pro včely. Druhou pak může být přírodní antivirový přípravek.
Rozjíždíme i projekt Včely do firem, kdy společnosti mohou mít na svých pozemcích nebo střechách budov včelstva, o které se starají naši zkušení včelaři. Získají tak vlastní med, který můžeme předat v dárkových baleních, můžeme zajistit pořádání zajímavých včelařských firemních akcí pro obchodní partnery nebo zaměstnance a řadu jiných aktivit. Včely a včelaření jsou ale především krásná a prospěšná záležitost, která je společensky pozitivně přijímána. Slibujeme si od toho také, že může jít o impulz i pro představitele zapojených společností k zamyšlení nad udržitelností a ochranou životního prostředí z jiné perspektivy.
Ocenění Impact Stars pro termosolární úl Apis Innovation
„V České republice je nejvíce včelařů na počet obyvatel v Evropě, dost pravděpodobně i na světě. Jenže čím více včelstev v krajině, tím rychlejší přenos nemocí,“ říká Jan Rája, spoluzakladatel a CEO společnosti Apis Innovation, která za svůj inovativní termosolární úl získala v rámci programu Deloitte Technology Fast 50 ocenění Impact Stars. To se uděluje firmám, které vyvinou produkt s revolučním dopadem na trh. Termosolární úl z dílny Apis Innovation dokáže ekologicky zahubit největšího strašáka včely medonosné a přispět tak k udržitelnému včelaření.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
