V poslední době se stále více setkáváme se situacemi, kdy společnosti v rámci podpory prodeje svých výrobků a služeb poskytují svým obchodním partnerům nejen nejrůznější slevy a obratové bonusy, ale také všelijaké pobídky směřující zejména na zaměstnance obchodních partnerů, kteří jsou při prodeji výrobků klíčoví. Pojďme se na tyto motivační programy pro obchodní partnery detailněji podívat z hlediska daní.
Stojaté vody zaběhlé praxe rozvířil nedávno zejména judikát Nejvyššího správního soudu (NSS) č. j. 1 Afs 162/2018 Sb. V této kauze šlo o to, zda pro účely výpočtu základu daně zaměstnanců České pošty má Československá obchodní banka, která zaměstnancům České pošty poskytovala motivační příspěvky na základě daných prodejních kritérií, navyšovat příjmy vyplacené zaměstnancům České pošty na tzv. superhrubou mzdu. Závěr Nejvyššího správního soudu byl v tomto případě pro banku pozitivní, neboť NSS uzavřel kauzu s tím, že nebylo prokázáno, že by zaměstnanci České pošty vykonávali činnost přímo pro banku. Z obsahu spisu spíše vyplývá, že se jednalo o odměnu za výkon činnosti pro Českou poštu.
Z naší praxe nicméně víme, že ne všechny motivační programy mají obdobné nastavení jako případ popsaný výše. Velice často se pak setkáváme se situacemi, kdy zaměstnanci obchodních partnerů vykonávají přímo činnost pro poskytovatele motivačních programů, a to tak, že o tom obchodní partner (jejich zaměstnavatel) mnohdy ani neví. V takových případech už by citovaný závěr Nejvyššího správního soudu o nenavyšování základu daně o tzv. superhrubou mzdu již pravděpodobně neplatil. Na první pohled by odvod 15% daně ze závislé činnosti ze superhrubé mzdy organizátorům motivačních programů nemusel vadit. Co by však pro ně bylo výrazně bolestivější, je fakt, že organizátor motivačního programu by se nad rámec povinnosti odvést daň ze závislé činnosti z příjmu zaměstnance obchodního partnera stal též „zaměstnavatelem“ ve smyslu definice pojistných předpisů s povinností odvést z odměny poskytované zaměstnancům obchodních partnerů pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Motivační bonusy si jejich poskytovatel na jedné straně zahrne do svých daňově uznatelných nákladů, na druhou stranu jsou však odvody související s fikcí závislé činnosti z pohledu nákladů pro poskytovatele motivačních bonusů větší zátěží.
Z výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je dále zřejmé, že v něm nebyl ani náznak sporu o tom, že kdyby se jednalo o výkon činnosti pro Československou obchodní banku, je tato plátcem daně z příjmu ze závislé činnosti s povinností odvést z odměn pro zaměstnance České pošty zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Doporučujeme proto v případě, že organizujete jakékoliv motivační plány a odměňujete v rámci těchto plánů zaměstnance svých obchodních partnerů, jejich detailní revizi a pečlivé zhodnocení možných daňových dopadů. Možné řešení vidíme buď v úpravě podmínek plánu tak, že se povinnost hradit odvody z mezd přesune na obchodního partnera, popřípadě v rozsahu plnění poskytovaných zaměstnancům obchodních partnerů a přesunu těchto plnění do plnění osvobozených od daně.
Článek je součástí zpravodaje dReport – říjen 2019, Daňové novinky, Dotace a investiční pobídky.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
