V České republice chodíme do školy v průměru 12,7 let, což nás v tomto parametru řadí na 15. místo na světě. Přesto co se týče úrovně digitálních znalostí naší aktivní populace, nachází se Česko na 41. místě, na světě je pouze 6 zemí, kde je těžší najít kvalifikovanou pracovní sílu a i v budoucnu bude mít 71 zemí kvalifikovanější pracovní sílu než Česko. Co nám tato čísla napovídají? Je naše školství neefektivní? Nebo se lidé po ukončení školní docházky přestávají rozvíjet a dále se vzdělávat? Jak to změnit? A jak se mohou na zlepšení podílet firmy? To bylo jedno z témat konference CzechSetGo!, jejímž cílem je přispět k digitalizaci Česka.
Účastníci diskuse, která se uskutečnila v rámci iniciativy CzechSetGo!, se shodli na tom, že je důležité především připravit žáky a studenty na celoživotní vzdělávání, aby se rádi učili a především aby další vzdělávání sami po svém zaměstnavateli vyžadovali. Aktuální čísla totiž příliš optimisticky nehovoří: v dnešní době se až 40 % vysokoškoláků po ukončení školy dále nevzdělává a u zaměstnanců s ostatním typem vzdělání je to dokonce až 80 % lidí.
„V současné době firmy stále investují více do tvrdého kapitálu než do toho lidského. Přitom investovat do vzdělávání zaměstnanců se vyplácí. Rozvoj lidí vede k dalším inovacím a ty pak přinášejí větší zisk,“ uvedl moderátor diskuse Tomáš Poucha, spoluzakladatel platformy Magnoli.
Pusťte si druhou konferenci CzechSetGo! ze záznamu – k dispozici jsou oba dva dny.
Součástí druhého dne konference bylo také pět tematických workshopů, v nichž expertní týmy diskutovaly vždy o jedné z pěti následujících oblastí: budoucnost práce, virtualizace a transformativní technologie, kreativita a umění, hybridní učení a Strategie 2030+. K jakým závěrům došly?
Je důležité, aby si lidé uvědomovali, že se mohou vzdělávat kdykoliv během pracovního dne, nejen v rámci kurzů a školení. „Je zapotřebí mít správně skombinované tři kategorie: mind set, skill set i tool set a dívat se nejen na to, co děláme v práci, jaká je naše role, ale spíš na to, jaké problémy můžu řešit. Tímto způsobem vlastně může probíhat vzdělávání každou chvíli našeho pracovního života,“ vysvětlila Nina Bressler Murphy z Novartis Learning Institute, která byla lídrem expertní skupiny zabývající se budoucností práce.
Co si pod jednotlivými kategoriemi můžeme představit?
Podle Niny Bressler Murphy a celého expertního týmu se musí do vzdělání investovat. Ale nejde jen o peníze. Lidé musí v práci na vzdělávání a rozvoj především čas.
„Došli jsme k závěru, že virtualizace je nakonec především o lidech a kompetencích, není to o super VR technologiích a inovacích, ale o tom, že lidé musí mít do toho virtuálního prostředí přístup. Řešili jsme témata jako inkluze a diverzita,“ představuje výsledky workshopu jeho lídr Eva Pavlíková z Česko.Digital. Experti se v tomto „technologickém týmu“ tak nedotkli pouze speciálních technologií, ale dívali se i na to, jak vytvořit prostředí inkluzivní a diverzní a zároveň zohlednit potřeby každého jedince, který je v tomto virtuálním prostředí zapojený.
Co se týče role byznysu, vypíchla Eva Pavlíková nutnost posunu od generování zisku ke generování hodnoty. Dalším důležitým závěrem workshopu je teze, že když se zaměstnanec vzdělává, pracuje vlastně pro zaměstnavatele a přináší tím hodnotu i pro něj. „V neposlední řadě by zaměstnavatelé měli umožnit zaměstnancům podívat se i mimo firmu, ať přináší nové poznatky, vidí jiný kontext a jinou perspektivu,“ navrhuje Eva Pavlíková a konkrétně doporučuje třeba zapojení zaměstnanců do různých komunit či do expertního dobrovolnictví.
Jak tohoto cíle ale dosáhnout? Podle Evy Pavlíkové má business rád tzv. KPI‘s (klíčové ukazatele výkonnosti), a proto jedním z možných způsobů, jak přesvědčit firmy, aby se více věnovaly vzdělávání svých zaměstnanců, je nastavit si KPI‘s i na vzdělávání zaměstnanců. „Může to být třeba 100 hodin za rok nebo 10 % pracovního času. Mělo by se to však týkat nejen vzdělávání, které souvisí s prací, ale čehokoliv, co člověka baví a co ho naplňuje,“ navrhuje Eva Pavlíková z Česko.Digital.
„Občas se na kreativitu díváme tak, že existují lidé kreativní a pak ti druzí, kteří to odpracují. Shodli jsme se na tom, že je to potřeba změnit. Kreativní je nový efektivní,“ představil jeden z výstupů „kreativního workshopu“ Luboš Malý ze společnosti LEGO Group. Zároveň zmínil, jak důležité je mít prostor pro zkoušení nových věcí a nemuset se bát, že něco pokazíme, protože něco pokazit znamená, že tu stejnou chybu už nezopakujeme. Lídři se musí také naučit pochválit zaměstnance i za to, že se něco nepovedlo – mělo by se ocenit to, že se zkusilo něco nového.
Pro společnosti je zásadní, aby kreativitu svým lidem umožnily. Na druhou stranu si ale musí také umět odpovědět na otázku „Proč ji umožnit?“. „Každá firma má jiný kontext a řeší jiné problémy, a pokud si nenajde svoje ‚proč‘ a ‚ proč teď‘, stejně se nikam nedojde,“ vysvětluje Luboš Malý.
Společnosti by také měly svou kreativitu sdílet a třeba i prostřednictvím sociálních médií dát vědět školám a studentům, že kreativitu oceňují.
Základním hnacím motorem pro hybridní vzdělávání jsou technologie. Podle Petra Cháry, pedagoga a CEO Scholastic Consultancy a současně lídra expertní skupiny, se právě ve škole děti musí naučit kompetence k učení, aby mohly být lidmi, kteří se budou chtít celoživotně vzdělávat.
Skupina se shodla na tom, že hybridní vzdělávání je budoucnost. Prezenční část by ale měla být aktivní, děti by měly mít prezentace a projektovou výuku. „Sedět a mlčet jsme se mohli doma, kvůli tomu se do škol nemusíme vracet,“ myslí si Petr Chára. Vzdělávání by mělo být vysoce inkluzivní, personalizované, každý by měl mít možnost zvolit si takový způsob přijímání informací, který mu vyhovuje.
„České děti se do školy těší nejméně z celé OECD,“ říká Kryštof Vosátka, učitel a lektor, člen Leadership Teamu neziskové organizace Učitel naživo. A dále upozorňuje, že Česko mělo již Strategii 2020+, z níž se však za deset let nepodařilo prosadit prakticky vůbec nic. Přesto se skupina shodla na tom, že je dobře, že strategii pro další desetiletí máme.
„Věřím tomu, že veřejné vzdělávání je klíčovou společenskou institucí i ve 21. století. Zároveň nevěřím tomu, že ukazováním si na učitele se dá docílit nějakého zlepšení,“ uvádí Kryštof Vosátka a připomíná, že čeští učitelé byli nejhůře placení ze všech zemí OECD. Současně mají ředitelé škol průměrně pouze 3000 Kč na rozvoj jednoho učitele za rok. „Ta hra je o investici do lidí,“ doplňuje Kryštof Vosátka.
Při prosazování dlouhodobé strategie je důležitá kontinuita, shodla se expertní skupina. A je to právě business a jeho lídři, kdo může podpořit Strategii 2030+ a dbát na to, aby byl zachován nastavený trend, protože motivace politiků k uvažování v dlouhodobém horizontu, který půjde za jejich volební období, je malá.
Zajímá vás celý průběh druhé konference v rámci iniciativy CzehSetGo!? Pusťte si záznam a zjistěte, kam by se podle expertů mělo ubírat vzdělávání ve školách i ve firmách. Nenechte si ujít ani další konference! Připojte se k digitalizaci Česka.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
