Jak probíhá dědické řízení?

Dědické řízení neboli řízení o pozůstalosti zahajuje okresní soud příslušný dle místa posledního trvalého pobytu zemřelého. Okresní soud pověří konkrétního notáře, který se označuje jako soudní komisař, aby řízení o pozůstalosti vedl.

Soudní komisař následně v rámci řízení o pozůstalosti provádí předběžné šetření, během kterého zjišťuje, zda zůstavitel nezanechal pořízení pro případ smrti či jinou listinu, jeho osobní a majetkové poměry pro stanovení rozsahu pozůstalosti a další okolnosti, které by mohly být v dědickém řízení podstatné.

Předně se musí soudní komisař vypořádat s otázkou, na základě kterého dědického titulu bude v řízení postupovat, tedy koho bude považovat za dědice pozůstalosti, jakými podíly bude pozůstalost rozdělovat nebo kterými podmínkami se bude vypořádání dědictví řídit. Pokud zůstavitel zanechal závěť či dědickou smlouvu, bude soudní komisař při rozhodnutí o rozdělení pozůstalosti mezi dědice vázán projevenou vůlí zůstavitele. Pokud však zůstavitel nezanechal závěť či dědickou smlouvu, postupuje se v řízení o pozůstalosti dle zákonné dědické posloupnosti. Tím obecně do dědického řízení vstupují další vlivy, které mohou negativně působit na celý jeho průběh, a to především z důvodu nepředvídatelných a dynamických vztahů v rámci každé rodiny, potažmo mezi jednotlivými dědici.

Dle našich zkušeností může dědické řízení i s malou pozůstalostí trvat déle než 1 rok. Tato doba se však úměrně prodlužuje s ohledem na velikost pozůstalosti, množství dědiců, dědický nápad soudního komisaře a podobně. V případě, kdy se objeví mezi jednotlivými dědici konflikty, může pozůstalostní řízení trvat dlouhé roky.

V dědickém řízení pak nejdříve dochází k vypořádání společného jmění manželů, kdy se určí, jaká byla hodnota pozůstalosti zemřelého manžela k datu jeho úmrtí. Již v této fázi mohou nastat zásadní rozpory, které jsou obdobné sporům o rozsah a vypořádání společného jmění manželů v případě rozvodu manželství.

Jakmile se podaří určit rozsah pozůstalosti (aktiva a pasiva zůstavitele), pak soudní komisař směřuje k rozdělení pozůstalosti na podíly odpovídající právě dědickému titulu každého z dědiců. Považujeme v této souvislosti za nezbytné upozornit, že pokud je více dědiců, mezi kterými se objeví dohady například o hodnotě pozůstalosti, dědické způsobilosti nebo formě vypořádání, pak soudní komisař není příslušným k věcnému posuzování jednotlivých tvrzení a nároků a zpravidla odkáže některého z účastníků dědického řízení k podání odpovídající žaloby k příslušnému soudu, jenž dále o nárocích autoritativně rozhodne. V průběhu rozhodování obecného soudu je pak dědické řízení ve sporném rozsahu pozastaveno a je třeba vyčkat až na pravomocné rozhodnutí, což jistě představuje zásadní průtah vyřízení pozůstalosti. Z uvedeného je proto evidentní, že v rámci pozůstalostního řízení je vhodné co nejvíce usilovat o dohodu mezi jednotlivými dědici, přičemž však rozumíme, že ta je ne vždy možná.

Článek je součástí seriálu, který připravují naši odborníci z týmu Deloitte Private, jenž poskytuje služby privátním vlastníkům a soukromým společnostem různých velikostí.

V prvním díle jsme představili institut rodinné ústavy a vysvětlili, k čemu slouží a co všechno může obsahovat. Ve druhém článku jsme se věnovali uspořádání rodinného majetku pomocí svěřenských nebo nadačních fondů.

Co když není sepsána závěť?

Jak bylo uvedeno, v případě neexistence závěti (či dědické smlouvy) postupuje soudní komisař v řízení dle zákonné dědické posloupnosti.

Při dědění tzv. ze zákona je rozhodující zařazení dědiců do určité dědické třídy. Zákon rozlišuje celkem šest dědických tříd. Zařazení je závislé zejména na stupni příbuzenství dědice se zůstavitelem, přičemž potomci zůstavitele jsou upřednostněni před jeho předky. To znamená, že v první třídě jsou dědici, kteří jsou příbuzensky nejblíže zůstaviteli (v první třídě dědí zůstavitelovy děti a manžel, v druhé třídě dědí zůstavitelův manžel, rodiče a osoba spolužijící atd.).

Pokud nedědí žádný dědic ani podle zákonné dědické posloupnosti, připadá dědictví státu jako tzv. odúmrť, nicméně rozsah příbuzných osob je v dědických třídách natolik obsáhlý, že odúmrť připadá v úvahu pouze v ojedinělých případech.

Závěť  

Závěť je v praxi nejvíce používaným pořízením pro případ smrti. Pořízením závěti může zůstavitel efektivně předejít či alespoň minimalizovat možné majetkové spory mezi dědici po jeho smrti, jelikož nastaví jasná pravidla dědění a správy majetku po dobu dědického řízení.

Samozřejmě lze vzít papír a tužku a vlastní rukou sepsat a podepsat svou poslední vůli (holografní závěť). Pokud však nejde o výjimečné případy, pak takové řešení nedoporučujeme, zejména s ohledem na možné spory týkající se pravosti závěti ze strany dědiců, nečitelnost, výkladové nejasnosti a jiné. Poslední dobou se setkáváme s tím, že pořizovatel sepíše svou poslední vůli v elektronické podobě, vlastní rukou ji podepíše a uloží na bezpečné místo. Bohužel, závěť sepsána tímto způsobem je neplatná a jako taková by v dědickém řízení neobstála. Aby byla závěť platná, musí splňovat zvláštní požadavky, které jsou na její formu zákonem kladeny.

Obecně je vyžadována písemná forma závěti, přičemž zákon rozlišuje následující možnosti:

• Závěť holografní (vlastnoruční) – sepsaná vlastní rukou, s vlastnoručním podpisem pořizovatele, která je uložena u pořizovatele nebo u věrohodné osoby.
• Závěť alografní – závěť, která je sepsána jinak než vlastní rukou pořizovatele (např. na počítači). Musí být podepsána vlastní rukou pořizovatele před dvěma přítomnými svědky. Tito svědci musí k závěti připojit svou identifikaci, podpisy a prohlášení, že závěť obsahuje poslední vůli pořizovatele. Svědkem může být pouze osoba starší 18 let, svéprávná a nesmí se jednat o dědice, odkazovníka ani osoby jim blízké či jejich zaměstnance. Zde považujeme za důležité upozornit, že často jsou svědky právě dědicové, což rovněž způsobuje neplatnost takto pořízené závěti.
• Závěť ve formě veřejné listiny (notářského zápisu) – závěť sepsaná u notáře formou notářského zápisu je díky statusu veřejné listiny jen velmi těžko zpochybnitelná. Navíc sepisující notář zapisuje závěť a její znění do neveřejného rejstříku (evidence právních jednání pro případ smrti), a lze proto snadno dohledat, kdy byla závěť pořízena a v jakém přesném znění.
• Závěť s úlevami – určena osobám, které se kvůli nějaké události nacházejí v situaci, kdy jsou v bezprostředním ohrožení života. Jedná se např. o ústní závěť, závěť učiněnou před starostou obce, velitelem námořního plavidla nebo letadla. Závěti s úlevami pozbývají platnosti, pokud setrvá pořizovatel naživu i po určitou dobu po pořízení takové závěti.

Závěť však nemusí uvádět pouhé rozdělení majetku dědicům. V závěti může pořizovatel také využít instituty, které zajistí, že jeho poslední vůle bude skutečně interpretována a vykonána v souladu s jeho přáním.

V rámci závěti doporučujeme klientům například jmenovat správce pozůstalosti, a to jednoho či více. Tento institut je velmi přínosný zejména v situacích, kdy je nezbytné zajistit každodenní správu majetku, který se nachází v pozůstalosti (obchodní korporace, nemovitosti, pohledávky apod.), neboť správce pozůstalosti vykonává správu pozůstalosti (nebo její části) od smrti zůstavitele nebo od svého ustanovení až do rozhodnutí o dědictví. Nejednou jsme se setkali s tím, že z důvodu úmrtí jednatele nebo společníka (příp. obou v téže osobě) byla společnost a jiný majetek na několik týdnů či měsíců paralyzovány, jelikož neexistovala osoba, která by byla alespoň v omezeném rozsahu schopna právně jednat a běžné záležitost po dobu dědického řízení spravovat. Jmenovat správce pozůstalosti může také soudní komisař v rámci dědického řízení, ale často k tomu dochází s velkou časovou prodlevou od úmrtí zůstavitele.

Dále lze v závěti nastavit také systém náhradnictví, kdy lze každému z dědiců povolat náhradníka, na kterého přejde dědické právo a stane se dědicem v případě, že by se původně určený dědic z jakéhokoli důvodu stát dědicem nechtěl nebo nemohl.

Závěť je možné doplnit také o další instituty, které české právo nabízí, jako je příkaz (závazný pokyn zůstavitele), odkaz (osoba obtížená odkazem vydá odkazovníkovi předmět odkazu) či různé podmínky, za kterých dědicové mají na pozůstalost nárok či dědictví pozbývají.

Neopomeňte nepominutelné dědice

Samostatnou kategorií dědiců jsou tzv. nepominutelní dědicové, jimiž jsou potomci zůstavitele, kteří mají nárok na zákonný dědický podíl (povinný díl). Nepominutelný dědic má nárok alespoň na část hodnoty pozůstalosti (nikoliv konkrétního aktiva), i když jej ve své poslední vůli neuvedete.

V případě nezletilých potomků se jedná nejméně o tři čtvrtiny hodnoty, které by jim náležely, pokud by dědili dle zákonné posloupnosti, u zletilých pak nejméně jednu čtvrtinu hodnoty zákonného dědického podílu.

Nepominutelného dědice lze vydědit a jeho právo na povinný podíl vyloučit či zkrátit pouze v zákonem stanovených případech. Například pokud neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi, neprojevoval o zůstavitele opravdový zájem, jaký by projevovat měl, byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo vede trvale nezřízený život.

Pouhým opomenutím nepominutelného dědice v pořízení pro případ smrti však nedojde k jeho vydědění (až na výjimky, kdy je třeba prokazovat faktické naplnění podmínek pro vydědění). Nepominutelného dědice lze vydědit pouze listinou o vydědění, která vyžaduje splnění stejných formální náležitostí jako závěť.

Shrnutí našich doporučení

Dovolujeme si poukázat na naše zkušenosti z praxe, kdy jsme v mnoha případech byli svědky toho, že rodiny se mohou znesvářit i pro majetek malé hodnoty. Každé osobě, která chce upravit své záležitosti pro případ nenadálé životní události, doporučujeme učinit pořízení pro případ smrti a podrobně zvážit, jak má být s budoucí pozůstalostí naloženo a za jakých podmínek.

Shrnutí našich doporučení pro pořizovatele závěti: 

• Závěť ve formě veřejné listiny (notářského zápisu) je nejspolehlivějším způsobem pořízení pro případ smrti.
• Závěť alografní (závěť sepsaná jinak než vlastní rukou) je platná pouze tehdy, je-li pořízena před dvěma současně přítomnými svědky, kteří zároveň nejsou dědici ani osoby jim blízké.
• Pouhé opomenutí nepominutelného dědice v závěti není jeho vyděděním.
• Závěť lze doplnit o řadu institutů, které český právní řád nabízí, a tím vytvořit ucelenou dědickou strukturu, jež bude přesně reflektovat vůli zůstavitele a co nejvíce chránit majetek nacházející se v pozůstalosti alespoň po dobu dědického řízení.

Závěrem si dovolujeme upozornit každého, kdo uvažuje o zajištění majetku po případ smrti, aby pořízení závěti neodkládal. Pořízením závěti lze předejít možným rodinným sporům v rámci dědického řízení a především zajistit efektivní ochranu majetku a hodnot vybudovaných za života zůstavitele, na které může mít dědické řízení nemalý dopad.

Rozumíme tomu, že dědictví je samo o sobě citlivým tématem a v každém případě je nutné postupovat zcela individuálně. Vzhledem k naší dlouholeté praxi jsme schopni na základě získaných zkušeností poskytnout kvalitní a komplexní poradenství při řešení majetkových i rodinných vztahů a jejich následného vypořádání a dalších dispozic. Budeme rádi, když se na nás s důvěrou obrátíte.