Další ročník ostravského hudebního festivalu je za námi, připomeňte si, jak probíhalo působení Deloitte na Colours of Ostrava, podívejte se na video.

Rozmanitý a sehraný tým coby cesta k úspěchu

Leonardo da Vinci – muž mnoha oborů a skutečně renesanční člověk v pravém smyslu slova. Dílo této osobnosti bylo zastřešujícím tématem celého letošního Meltingpot fóra a jeho odkaz nesla i zmíněná panelová diskuze. Všechny účastnice stojí v čele velkých a úspěšných projektů a firem, a aby mohly svou práci vykonávat dobře, musí být svým způsobem renesančními lidmi.

Klíč k úspěchu velkého projektu – to bylo prvním námětem k diskuzi. „Základem všech velkých projektů je silná vize,“ zahájila Zlata. „Lidi, srdce, duše, spolupráce,“ jmenovala Taťána a dodala, že ač mohou tyto pojmy působit jako klišé, nakonec jsou základem veškerého úspěchu. Diana připomněla také důležitost týmu: „Když jsem před dvěma třemi lety začala řídit český Deloitte, měla jsem skvělý tým lidí, který věděl, že je potřeba se změnit. Měla jsem v něm skvělou podporu.“

Jak ale vypadá takový dobře fungující tým? Pokud zrovna nějaký sestavujete, je podle Diany důležité hledat k sobě lidi, kteří se odlišují od vás samotných. Sama popisuje svůj styl hledání spolupracovníků jako inkluzivní. Talenty hledá intuitivně, ale i s pomocí specializovaných nástrojů. „Musím se ale přiznat, že nejsem zastánce pojmů generalista a specialista,“ prozradila Diana. Podle ní se jedná o zavádějící termíny, neboť vše záleží na talentu a funkci daného člověka. Generalista je člověk, který rozumí vícero oborům, a specialista někdo, kdo rozumí jednomu, ale do hloubi. „V týmu mám potom primárně specialisty,“ uzavřela téma Diana.

Pohled do budoucnosti: Jak vidíte svou společnost za 10 let?

Taťána le Moigne: „Google říká, že je tady na 100 let, a už 20 let, navzdory všem inovacím, kterých je opravdu hodně, dělá v podstatě pořád dvě věci. První je organizace a třídění celosvětových informací, které činí přístupné a užitečné pro lidi po celém světě. (…) Druhým posláním, které je opravdu na těch 100 let, je, že Google chce řešit velké problémy a být užitečný. (…) Víte, jak měříme užitečnost ve firmě, kde přichází inženýři každý den s mnoha inovativními nápady? Testem zubního kartáčku. Kolikrát denně používáte zubní kartáček? Dvakrát. Takže když přijde inženýr s tím, že vymyslel něco úžasného, otázka zní: A kolikrát denně to bude normální člověk používat? A pokud odpověď nezní ‚alespoň dvakrát‘, většinou tu inovaci neděláme.“

Zlata Holušová: „To já nevím a ani to nechci vědět. Já to mám vždycky od Colours do Colours. Já mám touhu udělat to vždycky nejlépe, jak je to možné, dát do toho všechno, co je možné, jít až na úplnou hranu, protože už žádné Colours možná nebudou. Člověk to má jako životní princip, do všeho jít naplno, protože žádné další zítra být nemusí. Za 10 let možná už Colours nebudou, tak si užijme, že jsou teď.“

Diana Rádl Rogerová: „Já vlastně také nevím, jak bude vypadat Deloitte za 10 let, ale vím, že bude úplně jiný, a vím, že bude existovat. Deloitte je tady více než 170 let a nemám pochybnost, že bychom tu nebyli další stovku. Hlavně jsme firma, která se pořád mění. S vývojem technologií se sice může zdát, že spoustu věcí nebudete potřebovat, na druhou stranu to neznamená, že nebude potřeba věcí jiných. A proto jsem vždycky nadšená, když lidi přichází s novými nápady. (…) Čeho si cením a co vím, že Deloitte bude i nadále mít, je impact, dopad na společnost. Myslím, že to je čím dál víc o korporacích, aby se nezaměřovaly jenom samy na sebe. Zaměřujeme se na vzdělání, v tom se hodně podobáme Googlu, a hodláme v tom pokračovat čím dál víc. Bez korporací se spousta věcí nehne. To mě na tom asi baví nejvíc – že můžete společnosti něco vracet. (…) Chtěla bych také, aby Deloitte byl nejen o technologiích, ale i o etice. Zneužití technologií může být nebezpečné a právě vzdělání lidí v tom, jak technologie mohou být dobré i špatné, je nesmírně důležité. I v tom vidím obrovskou roli Deloittu.“

Školství je zastaralé, pomoci by mu měly korporáty

V druhé části diskuze přišla řeč na téma školství. Podle Taťány má vzdělávání své limity v každé zemi, cílem toho našeho by mělo být odklonit se od současného, zastaralého modelu. Stejný názor zastává i Diana, která má ze současného stavu a vývoje českého školství obavy: „Kdybych nebyla v Deloitte, založila bych si vlastní školu,“ konstatovala s nadsázkou a dodala, že nedostatky školství by se měly snažit vyvážit svou činností korporáty.

„Češi jsou absolutně neuvěřitelný národ. Jsou inteligentní, schopní, tvořiví, všestranní, citliví… jinými slovy skvělí. Nepodceňujme se, jsme fantastický národ, jen jediné nám chybí – být trochu veselejší,“ zakončila motivačně diskuzi Zlata. Svou řečí strhla mohutný potlesk: „Máme nejlepší karmu na světě. Tak si to užijme!“

Poslední workshopy Deloitte na Colours: od udržitelnosti ke kybernetické válce

I v sobotu měli návštěvníci možnost navštívit další z našich workshopů. Ten navázal na panelovou diskuzi a provázeli jím Veronika Štěpková a Marek Jílek z Deloitte Risk. A o čem si s diváky povídali?

První částí provázela Veronika. Ta se věnovala udržitelnosti, kterou má u nás na starosti tým Deloitte Green. Věděli jste například, že společnosti pojem „green“ nadužívají? Green banking, green technologies, green IT, green energy, green growth… Ne vždy však firmy dodržují ekologické zásady, které toto označení obnáší, a následně tak ztrácí důvěru klientů, pracovníků, partnerů a dalších. Jedná se o tzv. greenwashing. V Deloitte však zmíněné ekologické zásady dodržujeme skutečně poctivě – například v nové budově pražské kanceláře využíváme dešťovou vodu k zavlažování zeleně, rekuperujeme energii či využíváme ekonomického větrání.

Druhým probíraným tématem byly kybernetické útoky, zejména phishing. Marek představil divákům praktiky, které používal nejznámější hacker historie Kevin Mitnick, seznámil je s pojmem sociální inženýrství (social engineering) a také jim ukázal přípravu phishingové kampaně v praxi.

Kdo je Diana Rádl Rogerová? V Deloitte začínala v době, kdy měl sotva padesát zaměstnanců, v kancelářích ještě běžně nebyly počítače, práce pro velkou čtyřku byla dream job. Kam za ty roky posunula sama sebe i Deloitte? Přečtěte si rozhovor s Dianou, který zachytil její čtyři životní příběhy, nebo text o tom, jak z pozice řídící partnerky na pracovišti propojuje různé generace.