Příběh první: Překážka, z níž se vyklubala největší škola života

Můžete to nechat být a smířit se s tím, nebo s tím bojovat. Přesně o druhé variantě je i příběh Diany Rádl Rogerové, dcery Kubánce a Češky, která se po rozvodu rodičů ocitla ve 12 letech zpátky v Československu. „Neuměla jsem česky, což byl hlavní důvod, proč jsem automaticky putovala do speciální třídy, které tehdy fungovaly v rámci některých základních škol.“

Do těchto tříd chodily především děti méně inteligentní nebo děti s kázeňskými problémy. A mezi nimi Diana, jejímž jediným minusem byl fakt, že neuměla česky. „Bylo to pro mě velice těžké období, měla jsem zlost, byla jsem naštvaná na všechny, protože jsem nechápala, proč jsem se v této třídě ocitla. Dnes ale vím, že to byla největší škola mého života.“

Za tři měsíce se i díky dětem ve třídě naučila česky. A nejen to. „Postupem času jsem zjistila, že i zde jsou talentované děti. Jen s nimi a s jejich nadáním nikdo nepracuje. Talent se totiž posuzoval podle toho, jestli jste dobří v češtině či matematice, a ne podle nadání, které nespadá do tabulek.“

Jak to vidí Diana aneb 5 cest, které vás mohou posunout dál

„Jako ženy máme největší problém, že si o věci neříkáme, když si myslíme, že jsme dostatečně dobré až výjimečné. Nebojte se říkat, že na to máte, nepodceňujte se. Je to o tom, jakou máte podporu doma i ve firmě. Neměla jsem ambici, být nejlepší, ale nikdy jsem se nebála – zeptat.“

„Věřit lidem znamená i to, že se nebojíte dělat chyby. Já třeba permanentně chybuji a přiznávám to. Kdo nechybuje, nic neudělá.“

„Dělejte to, co vás doopravdy baví. A pokud děláte to, co vás nebaví, tak nejste na správném místě. Pohněte se o kus dál.“

„Nikdy nikoho nepodceňujte. Pomůže vám to v tom, že vás lidé budou vnímat lidsky.“

„Každý z nás má svůj talent. Otázkou je pouze to, jestli se talent, který máme, hodí do firmy, ve které pracujeme.“

Příběh druhý: Mateřství vs. kariéra

Téma jak skloubit kariéru a rodinu je věčné. Tedy pokud jste žena. Může tedy vůbec žena dosáhnout na nejvyšší pozice a přitom mít šťastnou rodinu? Dianě se to podařilo, byť přiznává, že to rozhodně nebylo a stále není snadné. Fungovat by to nemohlo, pokud by si s manželem nevycházeli vstříc a povinnosti i péči o syna si mezi sebe nedělili.

„Musím ale říct, že jsem si velkou kariéru nikdy neplánovala. Příležitosti prostě přicházely postupně samy. Ale také jsem vždycky věděla, že kdyby měla mojí prací rodina trpět, okamžitě skončím.“

Rodina ale nejsou jen ti nejbližší, tedy syn, manžel, maminka a sestra, ale i firma jako taková. Lidem chce něco dávat, společnosti chce něco vracet, a současně očekává, že i lidé budou něco dávat jí. Takhle to Diana prostě má.

Každá mince má ovšem vždycky dvě strany. Diana se netají svým názorem, že právě fakt, že je žena, jí pomohl ke zvolení do čela českého Deloitte. „Všech pět kandidátů tehdy bylo naprosto stejně silných, a ať by byl zvolen kdokoliv z nás, nebyla by to chyba. Jsem ale přesvědčená, že vzhledem k tomu, že v té době nebyla v okolních zemích žádná žena ve vedení Deloitte, padla volba na mě. Protože ten ženský úhel pohledu je pro byznys také důležitý, to je prostě realita,“ říká upřímně Diana.

Jak to mají další ženy v Deloitte? Přečtěte si, co o kariéře a mateřství říkají partnerky Tereza Kavan Klimešová a Daniela Hynštová.

Příběh třetí: Meta nejvyšší aneb v čele společnosti

Nenechte se ale zmást, že by zrovna tohle byl skutečně jeden z hlavních důvodů, proč byla v roce 2016 jmenována vůbec jako první žena do čela českého Deloitte. Než totiž stanula na metě nejvyšší, měla za sebou více než 20letou kariéru v oblasti auditu a nemovitostí. Právě oddělení nemovitostí vděčí za rozjezd Dianě – vedení tenkrát zkusila navrhnout, zda nerozšířit působení na další oblast. Šanci rozjet zcela novou linii byznysu dostala, úspěch se brzy dostavil. „To je přesně to, co je na Deloitte skvělé, vždycky když jsem si chtěla něco vyzkoušet nebo jsem měla nějaký nápad, dostala jsem příležitost to realizovat.“

Sama se ale netají ani opačnými pocity a zcela upřímně přiznává, že byly i momenty, kdy zvažovala, zda nezkusit plout na jiné lodi. Myšlenky na změnu došly tak daleko, že po pěti letech v Deloitte dala výpověď. „Měla jsem dokonce i rozlučkový večírek. Přes noc se mi to ale rozleželo v hlavě a nakonec jsem zůstala,“ vzpomíná na tuhle epizodu dnes už s úsměvem.

Příběh čtvrtý: Technologie jako konkurenční výhoda

Vizí Deloitte posledních let, tedy zejména v době, kdy se Diana chopila kormidla, jsou nové technologie a inovace. Spolu s daty a diverzitou tvoří mix, který firmu odlišuje od konkurence. „S tím souvisí i naše podpora startupů. Máme na jedné straně kontakty na velké instituce a klienty, kteří chtějí a potřebují modernizovat svoje procesy, a na straně druhé spolupracujeme se startupy, které tato nová řešení a nástroje vyvíjejí. A tyto dva světy umíme propojit.“

S technologiemi souvisí i další iniciativa založená v roce 2018 – program pro děti Deloitte KidsXO klub. „Snažíme se o vzdělávání jen nemluvit, ale opravdu něco dělat. V našem klubu dětem ukazujeme, jak bude vypadat svět v budoucnosti, jaké budou technologie, jaké znalosti a soft skills budou potřeba, aby v tom světě obstály. Chceme jim ukázat, že technologie mohou být i zábava a že když budete dělat to, co vás baví, budete na správně cestě,“ uzavírá Diana Rádl Rogerová svou dnešní cestu.

Během pěti setkání se tak děti od 8 do 18 let mohly v rámci KidsXO klubu seznámit s virtuální realitou, umělou inteligencí a dalšími moderními technologiemi. Setkaly se s youtuberem Kovym, loni zase na konferenci Future Port Prague nebo na Singularity University Summitu v Praze poslouchaly přednášky světoznámých vědců. Stejnou šanci mají i letos.

Diana Rádl Rogerová nastoupila do Deloitte v roce 1996 na pozici Audit Assistant. O dvacet let později stanula v čele této společnosti. Kromě řízení české kanceláře se stále věnuje poradenství pro finanční instituce a službám pro trh nemovitostí ve střední Evropě a je v užším vedení Deloitte Central Europe – pod sebou má tak kromě více než tisícovky zaměstnanců v ČR ještě dalších 5000 lidí z 18 zemí. Vyrůstala ve smíšené česko-kubánské kultuře, ve 12 letech se po rozvodu rodičů znovu vrátila s maminkou a sestrou do bývalého Československa. Vystudovala mezinárodní vztahy na VŠE v Praze, s manželem vychovává syna. Baví ji rodina, tanec, sport. V životě se řídí mottem: Buď prospěšná, nebuď nevděčná.