Deloitte živě 

Energetická krize: Řešení nepřinese jeden zázračný nápad, bude to mix menších zdrojů

Aktuální situace na energetickém trhu je plná obav a nejistoty. Ceny energií strmě rostou, panuje všeobecná obava z nedostatku plynu, který by mohl nastat, až Rusko zastaví dodávky do Evropy. Řada evropských států se snaží vyřešit rébus, jak se zbavit závislosti na ruském plynu. Jak by měla postupovat Česká republika? Změní současná situace pohled na obnovitelné zdroje? Nejen o tom debatovali hosté našeho odborného semináře na téma budoucnost energetiky.

Vysoké ceny energií trápí nejen domácnosti, ale samozřejmě také firmy napříč odvětvími. Situace je kritická zejména v oblasti plynu, kde se řeší nejen jeho cena, ale především otázka, zda nějaký plyn vůbec bude. Luděk Horn, výkonný ředitel divize Trading v ČEZ, uvedl na streamu Deloitte o budoucnosti energetického trhu, že aby měla Evropa plynu dostatek, bude muset přeplatit Asii. „Jestliže Asie byla dlouhodobě ochotna platit řádově 80 eur na megawatthodinu, tak my budeme muset platit taky nejméně 80 eur. Čili budeme přibližně na dnešní hladině, za předpokladu, že zůstane stejná poptávka a že ta poptávka unese takhle drahý plyn.“

Plyn za jakoukoliv cenu?

Otázkou, na niž dnes nikdo nezná odpověď, je, zda se hrozba, že Rusko zastaví dodávky plynu, stane realitou. „Myslím, že ke zdražování dojde. A bude to kalkul, ve kterém ekonomické faktory budou nepochybně hrát druhořadou, ne-li třetiřadou roli. Bude to použito čistě jako strategická zbraň,“ myslí si Josef Kotrba, partner v oddělení energetického poradenství Deloitte ČR.

Jaký bude cenový vývoj pro tuto zimu, závisí na mnoha faktorech, které není možné predikovat. Účastníci debaty o budoucnosti energetiky se shodli, že nejdůležitější v současné chvíli je, aby plyn vůbec byl – a to za jakoukoliv cenu, aby nedošlo k zastavení ekonomiky.

Co se týká dlouhodobějšího výhledu, Josef Kotrba očekává, že tam, kde je to možné, se bude plyn nahrazovat jinými zdroji, a to jak v Evropě, tak v Asii. Tím se sice poptávka stlačí a cena se normalizuje, avšak šance, že by se vrátila na úroveň před současnou krizí, je podle energetického experta z Deloitte nereálná. „S jedinou výhradou, že skončí válka, Rusko nebude nic chtít a obnoví dodávky na spotový trh.“

Obávat se musíme i o elektřinu

Celá tato situace může podle Jiřího Novotného, Head of Trading Sev.en Comodities, ohrozit také budoucnost stability trhu s elektřinou. Michal Dubeň, člen představenstva & Head of Trading AI ze ZSE Energia, upozornil, že i když se největší obavy týkají především plynu, velké problémy může přinést také situace na trhu s elektřinou. „Z mého pohledu je dnes cena plynu vysoká proto, že je používaná jako zbraň, není to proto, že bychom tu měli všeobecný nedostatek plynu. Kdyby se s ruským režimem něco neplánovaně dobrého stalo, situace v plynu se může vyřešit velice rychle,“ uvedl Michal Dubeň a dodal: „Elektřiny dnes není dost, nerovnováha mezi poptávkou a nabídkou tu je. A právě toto kritické období měly překlenovat plynové elektrárny.“

LNG jako řešení? Ano, ale nikoliv v dohledné době

Jednou z nejvíce diskutovaných možností, jak nahradit ruský plyn, je využití zkapalnělého zemního plynu (LNG), který by do Evropy mohly dovážet například Spojené státy. Pro tuto variantu je ale zapotřebí vybudovat terminály na jeho zpracování. Jejich výstavba ovšem potrvá několik let. Milan Garbiar, Head of Energy Constulting Deloitte na Slovensku, připomněl, že například v Polsku bude dokončený terminál v roce 2024, případně 2025.

V případě České republiky jsou navíc omezujícím faktorem propojky na sousední země. „Obávám se, aspoň tak, jak u nás v Čechách probíhá schvalování a provádění lidových staveb, že termíny 2024, 2025 – to je sen,“ konstatoval Josef Kotrba z Deloitte a dodal, že pokud se nepodaří tyto propojky vybudovat, čekají Česko problémy, i když Evropa postaví LNG terminály včas.

Tradiční vs. obnovitelné zdroje

Je třeba přehodnotit pohled na konvenční zdroje, upozornil Martin Pich. „Nemůžeme počítat s tím, že vodík tady bude do roku 2030 hrát nějakou roli. Do té doby musíme mít zajištěnou stabilní výrobu a to bez těch uhlelek (uhelných elektráren, pozn. red.) prostě nepůjde.“ Milan Garbiar poznamenal, že aktuální situace již dopadá na plán taxonomie EU. Přechodným zdrojem, který by umožnil dekarbonizaci, měl totiž být právě zemní plyn. Proto je nyní podle jeho názoru zapotřebí uvolnit některá nařízení a umožnit firmám zabezpečit si energetické potřeby.

Michal Dubeň konstatoval, že design energetického prostředí vychází ze subjektivních politických rozhodnutí, nikoliv nutně z ekonomických. Jako příklad uvedl odmítavý postoj k jaderné energii a velkým vodním zdrojům. „Vývoj těchto názorů nás stál kopec roků, kdy jsme pod tlakem těchto názorů nekonali. Je třeba si uvědomit, že energetika jsou obrovské investiční celky,“ uvedl.

Regulovat, či neregulovat?

Zodpovědnost za budování plynové infrastruktury by podle Martina Picha, Trading Division Directora z MND, měly mít obchodní společnosti. Role státu by v tomto případě, měla být spíše jen koordinační, případně by se mohl stát angažovat v oblasti strategických zásob.

Většina účastníků diskuse se shodla, že co se týče zásahů státu do cen energií, není to správná cesta a je naopak důležité zachovat všechny výhody trhu tak, aby generoval cenové informace. Michal Dubeň ale potřebu státních zásahů za dané situace připustil, a to z toho důvodu, že se energetika dnes stává součástí bezpečnostní politiky státu. Ideální by tak podle něj byla kombinace trhu i zásahů. Ty by měly být adresné a zároveň by k nim nemělo docházet z důvodu vysokých cen, protože pokud jsou vysoké ceny, znamená to nedostatek – a v tom případě funguje trh tak, jak má.

Zajímá vás téma energetických zdrojů? Pusťte si ze záznamu diskusi na téma Budoucnost energetického trhu: jak ji vidí významní tradeři v odvětí.

Energetické zdroje Obnovitelné zdroje energie

Nadcházející akce

Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.

    Zobrazit vícearrow-right