Evropský úřad ESMA je nezávislým orgánem Evropské unie, jenž byl založen 1. ledna 2011. Posláním úřadu ESMA je zlepšovat ochranu investorů a prosazovat stabilní, dobře fungující finanční trhy v Evropské unii.

V rámci ESMA evropské dohledové orgány odpovědné za prosazování standardů IFRS (dále jen „Dohledový orgán“) sledují a kontrolují účetní závěrky emitentů, jejichž cenné papíry jsou obchodovány na regulovaném trhu a kteří sestavují účetní závěrku podle standardů IFRS, a posuzují, zda jsou jejich závěrky v souladu se standardy IFRS, jakož i s dalšími relevantními požadavky v oblasti výkaznictví, včetně příslušné národní legislativy.

ESMA pravidelně publikuje výňatky ze své interní databáze rozhodnutí o používání standardů IFRS při sestavování účetních závěrek, aby subjektům sestavujícím i používajícím účetní závěrky poskytla relevantní informace o řádném použití standardů IFRS. Publikování rozhodnutí spolu s jejich zdůvodněním přispívá k důslednému uplatňování standardů IFRS v Evropské unii.

Výňatky z databáze rozhodnutí o používání standardů IFRS je možné si v anglickém jazyce stáhnout.

Témata obsažená v posledním, 26. souboru výňatků z období od března 2020 do listopadu 2021:

Z výše uvedených rozhodnutí o používání standardů IFRS, jež v květnu 2022 vydal evropský úřad ESMA, jsme vybrali dvě rozhodnutí, která můžou být relevantní pro řadu účetních jednotek, jejichž výkaznictví se řídí standardy IFRS.

Náklady na uskutečnění prodeje při výpočtu čisté realizovatelné hodnoty zásob

Konec účetního období: 31. prosince 2019

Druh problematiky: Definice „nákladů nutných k uskutečnění prodeje“, čistá realizovatelná hodnota zásob

Související standardy nebo požadavky: IAS 2 Zásoby

Popis účetního zachycení aplikovaného účetní jednotkou

Emitent je maloobchodník se sportovními potřebami, jehož zásoby se v průběhu let zvyšovaly a v roce 2019 dosáhly 37 % tržeb (25 % v roce 2015). Emitent v roce 2019 zaznamenal klesající tržby a zahájil kampaň na prodej svých zastaralých
a starých zásob za sníženou cenu, aby snížil náklady na skladování a zásoby. Během tohoto procesu emitent stanovil čistou realizovatelnou hodnotu zásob, která byla nižší než jejich účetní hodnota.

Při výpočtu čisté realizovatelné hodnoty se emitent domníval, že „odhadované náklady nutné k uskutečnění prodeje“, které jsou součástí definice čisté realizovatelné hodnoty v odstavci 6 standardu IAS 2, se týkají pouze přírůstkových nákladů na prodej starých a zlevněných zásob během doby kampaně. Emitent v kalkulaci nezohlednil marketingové náklady ani náklady na dopravu ze skladů do prodejen s tím, že část již vynaložených celkových marketingových nákladů byla přiřazena kampani. Emitent se proto domníval, že tyto náklady nebyly přírůstkové.

Rozhodnutí dohledového orgánu

Dohledový orgán nesouhlasil s emitentem a domníval se, že při výpočtu čisté realizovatelné hodnoty by měly být zohledněny všechny náklady nutné k uskutečnění prodeje všech zásob k 31. prosinci 2019, a nikoli pouze přírůstkové náklady na kampaň na prodej starých a zlevněných zásob.

Zdůvodnění rozhodnutí

Dohledový orgán uznal, že standard IAS 2 nedefinuje „náklady nutné k uskutečnění prodeje“. Nicméně se domníval, že tyto náklady se týkají prodeje všech zásob, nikoli pouze jejich části. Dále byl dohledový orgán toho názoru, že náklady měly zahrnovat náklady na marketing a distribuci týkající se prodeje zásob ke konci roku, a nikoli pouze přírůstkové marketingové náklady související s jednorázovou kampaní.

Ve svém rozhodnutí z června 2021 Výbor pro IFRS interpretace (IFRS IC) uvedl, že standard IAS 2 neumožňuje účetní jednotce omezit „náklady nutné k uskutečnění prodeje“ pouze na ty, které jsou přírůstkové, čímž se vylučují náklady, které musí účetní jednotka vynaložit na prodej svých zásob, ale které nejsou ve vztahu ke konkrétnímu prodeji přírůstkové. O tomto rozhodnutí jsme psali v článku Rozhodnutí Výboru pro interpretace IFRS v únoru 2022.

Změna ve složení peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů  

Konec účetního období: 31. prosince 2019

Druh problematiky: Definice peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů, Klasifikace peněžních toků z provozní činnosti, Změna v účetních pravidlech, Účetní odhady

Související standardy nebo požadavky: IAS 7 Výkaz peněžních toků; IAS 8 Účetní pravidla, změny v účetních odhadech a chyby

Popis účetního zachycení aplikovaného účetní jednotkou

Emitent používá k vykazování peněžních toků z provozní činnosti nepřímou metodu. Historicky emitent považoval kontokorentní účty u bank za součást peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů v souladu s odstavcem 8 standardu IAS 7. Dne 1. ledna 2019 emitent změnil klasifikaci kontokorentů jakožto peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů, protože zůstatky na bankovních účtech již nekolísaly od kladných k přečerpaným a kontokorenty již netvořily nedílnou součást řízení hotovosti emitenta. Emitent se proto domníval, že od ledna 2019 již kontokorentní účty u bank nesplňují požadavky stanovené ve standardu IAS 7, aby mohly být klasifikovány jako peněžní prostředky a peněžní ekvivalenty.

Emitent považoval změnu klasifikace kontokorentních účtů u bank za dobrovolnou změnu účetních pravidel v souladu s odstavcem 14 (b) standardu IAS 8. Aplikoval proto tuto změnu retrospektivně a upravil ovlivněné srovnávací údaje u peněžních toků za rok 2018 v konsolidovaném výkazu o peněžních tocích za rok 2019. Tím vyloučil kontokorentní účty z peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů a rozdíl vykázal jako pohyb v závazcích z obchodního styku a jiných závazcích, což vedlo k významnému snížení peněžních toků z provozní činnosti.

Rozhodnutí dohledového orgánu

Dohledový orgán dospěl k závěru, že změna v klasifikaci kontokorentních účtů nepředstavuje změnu účetních pravidel v souladu se standardem IAS 8, a proto nesouhlasil s retrospektivní aplikací změny klasifikace kontokorentních účtů u bank ve výkazu o peněžních tocích. Dohledový orgán rovněž nesouhlasil s reklasifikací nesplacených kontokorentů do položky „závazky z obchodního styku a jiné závazky“ v rámci peněžních toků z provozní činnosti.

Dohledový orgán se navíc domníval, že změna ve složení peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů by měla být vykázána odděleně od peněžních toků z provozní, investiční a finanční činnosti jako položka sesouhlasení v konsolidovaném výkazu o peněžních tocích za rok 2019.

Zdůvodnění rozhodnutí

Na základě odstavce 47 standardu IAS 7 dohledový orgán usoudil, že změna v řízení hotovosti představuje změnu
ve skutečnostech a okolnostech. Proto se v souladu s odstavcem 16 (a) standardu IAS 8 nejedná o změnu účetního pravidla,
a nemělo by se o ní tedy účtovat retrospektivně. Z tohoto důvodu by srovnávací údaje za rok 2018 neměly být upravovány.

Dále dohledový orgán zdůraznil, že jsou-li peněžní toky z provozní činnosti stanoveny nepřímou metodou, podle odstavce 20 standardu IAS 7 reklasifikace nesplacených bankovních kontokorentů z peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů nepředstavuje úpravu pro stanovení peněžních toků z provozní činnosti.

Podle dohledového orgánu měla být na základě odstavce 45 standardu IAS 7 reklasifikace nesplacených bankovních kontokorentů zveřejněna jako položka sesouhlasení složek peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů v konsolidovaném výkazu o peněžních tocích za rok 2019.