Právo 

EU se více zaměří na ozeleňování sektorů lesnictví a zemědělství, cílem je zmírnění klimatické změny

Evropská komise přijala novou strategii pro lesy do roku 2030, která cílí na posilování ekosystémových služeb lesa a na posílení jejich role v potlačování klimatické změny. Dokument se zaměřuje na dvě hlavní oblasti: na produkci dřevní hmoty a nedřevní produkci lesů. Nových strategiích se dočkali i zemědělci – byla totiž dosažena dohoda na nové Společné zemědělské politice. I v tomto případě je kladen důraz na ozeleňování sektoru, podporu eko-schémat, opatření reagujících na klimatickou změnu a ochranu biodiverzity.

Podívejte se i na další témata, kterým se věnujeme v našem EnviLaw zpravodaji #7:

Pokud chcete, aby vám v budoucnu neunikla žádná důležitá novinka, přihlaste se k odběru EnviLaw zpravodaje!

Nová strategie EU pro Lesy 2030

V návaznosti na stupňující se krizi v oblasti klimatu a biologické rozmanitosti Evropská komise přijala v červenci roku 2021 novou Strategii EU pro lesy do roku 2030 jako jednu z navazujících iniciativ Zelené dohody pro Evropu. Jejím hlavním cílem je rozvinout multifunkční úlohu lesů a jejich potenciál k dosažení udržitelné a klimaticky neutrální ekonomiky do roku 2050 při současném zajištění náležité ochrany všech ekosystémů.

Nová strategie akcentuje potřebu zajistit adaptivní obnovu lesů a zavést ekosystémové přístupy hospodaření, aby byly vytvořeny podmínky pro navazující lesní bioekonomiku. Předpokládá přijetí právně závazného nástroje pro obnovu ekosystému a představuje podrobný plán pro výsadbu nejméně 3 miliard dalších stromů do roku 2030.

Rovněž se zabývá i samotnými principy udržitelného hospodaření v lesích a hovoří o doplnění kritérií Forest Europe o ukazatele ve vztahu k biologické rozmanitosti a změny klimatu. Předpokládá vytvoření vodítek pro přírodě blízké hospodaření v lesích, pro zalesňování a opětovné zalesňování šetrné k biologické rozmanitosti. Strategie předestírá i vypracování dobrovolného systému certifikace pro přírodě blízkému hospodaření v lesích a avizuje revizi právních předpisů o reprodukčním materiálu lesních dřevin.

Strategie se zaměřuje na dvě hlavní oblasti: na produkci dřevní hmoty a nedřevní produkci lesů. U produkce založené na dřevě strategie především poukazuje na stávající nařízení LULUCF, které stanovuje závazné cíle v oblasti emisí z využití půdy a lesnictví. Pro dosažení těchto cílů nařízení podporuje nejen zásoby uhlíku v lesích, ale umožňuje zohlednění zásob uhlíku ve výrobcích z vytěženého dřeva. Ve vztahu k udržitelnému využívání dřeva vyzdvihuje nutnost respektování zásad oběhového hospodářství, včetně kaskádového principu využití dřeva. Za tímto účelem bude nutné zajistit úzkou spolupráci i s navažujícími sektory, jako je stavebnictví, a se sektory, kde je možné nahradit ekvivalenty výrobků z fosilních zdrojů. V oblasti bioenergie pak strategie akcentuje potřebu přijetí posílených kritérií udržitelnosti pro bioenergii, jelikož lesy jsou hlavním zdrojem obnovitelné energie s podílem 60 % v Evropě.

Na druhé straně strategie zdůrazňuje významné užitky a služby plynoucí z nedřevní produkce. Ta je spojena s řadou důležitých produktů a služeb (od potravin po ekoturistiku), které mají především význam pro ekonomiku ve venkovských oblastech. Hodnota nedřevěných produktů se v Evropě pohybuje okolo 19,5 miliardy eur za rok, přičemž 86 % vytěžených nedřevních lesních produktů je pro osobní spotřebu. Všechna lesnická opatření za účelem posílení potenciálu lesů a prosperujícího lesního hospodářství je pak nutné nastavit v synergii s ambicemi EU v oblasti klimatu a biologické rozmanitosti.

V návaznosti na vzrůstající poptávku po ekosystémových službách a udržitelném hospodaření, které by bylo šetrnější k biologické rozmanitosti a posilovalo odolnost lesů, je zřejmé, že nároky na lesy a vlastníky lesů budou stoupat. Nabízí se otázka, kdo ponese náklady na tato opatření a z jakých zdrojů budou nové přístupy financovány. Strategie spatřuje řešení především v platbách za ekosystémové služby, v nové společné zemědělské politice v rámci Programu rozvoje venkova nebo v nových obchodních modelech, jako je například certifikace pohlcování uhlíku.

Nová éra lesnictví: Jaká je budoucnost lesnictví v kontextu nové strategie EU?

Zveřejnění nové strategie EU pro oblast lesnictví s výhledem do roku 2030 představuje vhodnou příležitost pro debatu o současných a budoucích výzvách lesnického sektoru v ČR a budoucnosti regulace na úrovni EU. Společnost Deloitte Legal tak při této příležitosti uspořádala v rámci celospolečenské platformy Zákon roku on-line panelovou diskusi na téma Nová éra lesnictví: výzvy a příležitosti, která se uskutečnila dne 5. října 2021 a kterou si můžete pustit ze záznamu.

Z diskuse vyplynulo, že nová Strategie EU pro lesy do roku 2030 přinesla mnoho výzev a došlo k posílení tvorby strategického nahlížení na úlohu lesů a regulace na úrovni EU. Panelisté zdůraznili především význam lesů, lesnictví a dřevěných výrobků pro další strategické oblasti unie. Nicméně poukázali i na stoupající poptávku po ekosystémových službách lesů a po dřevě jako obnovitelném zdroji, což může hrát klíčovou úlohu při tvorbě dalších plánů.

Samotnou Strategii lze podle našich panelistů vnímat jako dokument, který pro členské státy není právně závazný, ale jednotlivá opatření v budoucnu vyústí do různých právně závazných dokumentů. Kritika zazněla na nedostatečné zapojení všech zainteresovaných subjektů a nevyváženost strategie ve prospěch environmentálních funkcí a umenšení sociálního a ekonomického pilíře.

Pro budoucnost lesnictví bude zásadní nastavit komplexní soubor přístupů a opatření:

  • Multifunkční úloha lesů. Pro využití všech přínosů lesa bude zásadní nastartovat lesní biekonomiku v souladu s principy oběhového hospodářství a nastavit podmínky pro kaskádové využití dřeva. Přístupy ochrany biodiverzity a klimatu by měly být nedílnou součástí řešení, nikoliv omezujícím prvkem.
  • Férové financování. Lesníci by měli být odměněni za péči o přínosy lesů. Platby za ekosystémové služby se tak jeví jako vhodný nástroj, ale neměla by být posilována závislost lesnictví na dotacích – naopak by měla být zachována flexibilita pro volbu vhodných opatření.
  • Vysoká přidaná hodnota a inovace. Výroba dřevěných výrobků a krátký dodavatelský řetězec jsou klíčem k naplnění potenciálu lesů a finanční nezávislosti lesnictví.

Nová společná zemědělská politika 2023-2027

Společná zemědělská politika EU je jednou z ústředních strategických oblastí, která má zásadní vliv na zajištění produktivity zemědělství, na životní úroveň venkovského obyvatelstva, na potravinovou bezpečnost, ale především má vliv na stav životního prostředí a krajiny v Evropě.

V tomto ohledu je významné, že ke konci června roku 2021 Evropský parlament, Rada EU a Evropská komise dosáhly politické dohody na budoucí podobě nové Společné zemědělské politiky pro období 2023 až 2027 (SZP), přičemž této dohodě předcházely 3 roky složitých vyjednávání. SZP cílí na budování konkurenceschopného sektoru, podporu příjmů zemědělců a venkovských oblastí, ale obsahuje i zřejmý akcent na prvky udržitelnosti. SZP se má totiž stát také klíčovým nástrojem pro dosažení cílů Strategie „Farm to Fork“ a Strategie EU pro biodiverzitu do roku 2030.

Novým prvkem SZP jsou národní strategické plány, které dávají členským státům možnost nastavit podmínky SZP v souladu s národními podmínkami a potřebami zemědělců. Sjednocujícím prvkem jsou společné rámcové cíle, požadavky na „ozelenění“ a určení minimálního procenta z rozpočtu na některá opatření. Naplňování cílů prostřednictvím národních strategických plánů bude průběžně hodnoceno na základě jednotných kritérií pro monitoring.

Základním prvkem nové SZP je celkové „ozeleňování“ a spravedlivější nastavení pravidel – na zemědělce budou kladeny vyšší nároky z pohledu ochrany životního prostředí a krajiny, včetně nastavení kritérií podmíněnosti plateb, které budou navázány na přísnější povinné požadavky. Nové přístupy se zakládají rovněž na motivačních prvcích pro zemědělce, jelikož v rámci přímých plateb je alokováno 35 % pro ekoschémata s vysokou přidanou hodnotou pro životní prostředí a 25 % rozpočtu z rozvoje venkova má být použito na opatření související se změnou klimatu, ochranou biodiverzity a s dobrými životními podmínkami zvířat.

Celkový rozpočet SZP na roky 2021 až 2027 činí 387 miliard eur. V rámci prvního pilíře bylo vyčleněno 291.1 miliard eur pro Evropský zemědělský záruční fond a na druhý pilíř pro rozvoj venkova připadlo 95.5 miliard eur, které budou vypláceny z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. Za účelem zohlednění odlišností v členských státech je možné přesunout až 25 % prostředků mezi prvním a druhým pilířem, a rovněž navýšit prostředky pro opatření prospěšná pro životní prostředí.

EnviLaw zpravodaj

Nadcházející akce

Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.

    Zobrazit vícearrow-right