V rozsudku ze dne 20. únoru 2023, č.j. 10 Afs 455/2021-36, se Nejvyšší správní soud („NSS“) zabýval právě touto otázkou, a to i ve vztahu k výzvě bance k poskytnutí údajů o účtu daňového subjektu.

Předmět sporu

V posuzovaném případě bylo dne 10. února 2021 daňovému subjektu doručeno oznámení o zahájení daňové kontroly spolu s výzvou k předložení vyjmenovaných podkladů. Následně dne 13. dubna 2021 vydal správce daně výzvu k prokázání skutečností. Zásadní pro předmět sporu bylo, že dne 1. dubna 2021 mělo dojít k uplynutí lhůty pro stanovení daně.

V navazujícím soudním sporu daňový subjekt argumentoval zejména tím, že z daňového spisu není patrné, že správce daně činil aktivní kroky ke zjištění daňové povinnosti před 13. dubnem 2021. Tím mělo dojít k naplnění podmínek pro použití § 87 odst. 3 daňového řádu, kde je upraveno, že pokud správce daně nezačne zjišťovat daňové povinnosti nebo prověřovat tvrzení daňového subjektu, jinak řečeno, zůstane po formálním zahájení daňové kontroly pasivní, pak účinek zahájení daňové kontroly nastane až dnem, kdy začne být aktivní a začne prověřovat a zjišťovat rozhodné okolnosti. Daňový subjekt z toho dovozoval, že daňová kontrola byla zahájena faktickými kroky až po uplynutí prekluzivní lhůty, a tudíž by byla nezákonná.

Posouzení NSS

Podstatou sporu tedy byla otázka, zda byl správce daně po zaslání oznámení o zahájení daňové kontroly nečinný. NSS v této souvislosti poukázal i na úkony související se zahájením kontrolní činnosti, zejména na výzvu bance dle § 57 odst. 3 daňového řádu k poskytnutí údajů o účtu daňového subjektu, kterou správce daně zaslal ještě před doručením oznámení o zahájení daňové kontroly. Podle NSS bylo patrné, že správce daně nebyl pasivní, ale prováděl aktivní činnost související s daňovou kontrolou již před dnem formálního zahájení oznámením. V oznámení pak vyzýval k předložení řady dokumentů. Na tuto výzvu však daňový subjekt nereagoval. Proto správce daně vydal výzvu k prokázání skutečností.

S ohledem na ustanovení § 87 odst. 2 daňového řádu nemusí být faktické úkony bezprostředně spojeny s formálním zahájením daňové kontroly, avšak správce daně musí jednat bez zbytečného odkladu. V tomto případě byla druhá výzva vydána po 7 týdnech od uplynutí lhůty pro poskytnutí podkladů dle oznámení, což podmínku „bez zbytečného odkladu“ splňuje. NSS odkázal na starší judikaturu, která za formální jednání správce daně označila situace, kdy správce daně učinil první faktický úkon v řádu několika měsíců od formálního zahájení daňové kontroly. O takový případ se však nyní nejednalo.

Prekluzivní lhůtu a zejména pak její běh, stavění, přerušení a uplynutí je proto třeba posuzovat s ohledem na individuální okolnosti každého případu.