Náhrady za dovolenou a otázka jejich uplatnitelnosti v rámci odčitatelné položky na výzkum a vývoj (dále také „VaV“) se staly velmi diskutovaným evergreenem posledních let. Generální finanční ředitelství uplatnění těchto náhrad v rámci odpočtu odmítlo, na druhou stranu existoval silný právní názor odborné veřejnosti připouštějící jejich oprávněnost. Bylo tak zřejmé, že rozhodnout bude muset až soud.
V únoru zveřejnil Krajský soud v Hradci Králové rozhodnutí, které dalo za pravdu žalobci (ZVU Engineering a.s.) proti doměrku na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2011, 2012 a 2013. Daň byla doměřena na základě neuznání oprávněnosti uplatnění osobních nákladů souvisejících s náhradou za dovolenou zaměstnanců v rámci odčitatelné položky na VaV.
Žalobce argumentoval skutečností, že náhrady za čerpanou dovolenou jsou dle zákoníku práce nedílnou a obligatorní součástí osobních nákladů, a proto je lze postavit na roveň vedle obecně akceptované mzdy za vykonanou práci.
Podle správce daně jsou pod odčitatelnou položku podřaditelné pouze náklady, které byly vynaloženy v přímé souvislosti s řešením projektu VaV. Tato podmínka není splněna v případě náhrad za dovolenou a souvisejících odvodů na sociální a zdravotní pojištění, neboť během dovolené se zaměstnanci nepodílí na realizaci projektů VaV. Zároveň lze podle finančních orgánů v návaznosti na Pokyn D-288 zahrnout v rámci osobních nákladů pouze mzdu zaměstnanců.
Krajský soud se však s touto argumentací neztotožnil a potvrdil, že na vývojové zaměstnance je nutné vynakládat nejen výdaje na jejich mzdy či platy, ale také další související výdaje, které rovněž zahrnují náhrady na dovolenou. Podle soudu je čas strávený zaměstnancem na dovolené nezbytný k tomu, aby zaměstnanec mohl plnit úkoly na projektech VaV. Výdaje na náhradu mzdy za dovolenou tedy představují „výdaje vynaložené v přímé souvislosti s řešením projektu VaV“. Ani ze současné právní úpravy k uplatňování odpočtů na VaV nevyplývá, že by náhrady za dovolenou neměly být do odpočtu zahrnovány. Pro úplnost bylo též připomenuto, že Pokyn D-288 nemůže vést k omezení práv daňových subjektů nad rámec omezení plynoucí ze zákona.
Autoři článku by rádi upozornili, že vzhledem k fiskálním dopadům tohoto rozhodnutí se dá očekávat podání kasační stížnosti, a proto otázku oprávněnosti uplatnění náhrad za dovolenou bude muset pravděpodobně rozhodnout až Nejvyšší správní soud.
Článek je součástí zpravodaje dReport – březen 2019, Daňové novinky, Dotace a investiční pobídky.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
