Krajský soud v Hradci Králové rozhodoval o oprávněnosti výpočtu výše odčitatelné položky na výzkum a vývoj („VaV“) prostřednictvím tzv. kalkulovaných výdajů. Podle soudu zákon o daních z příjmů („ZDP“) vyžaduje použití výdajů skutečně vynaložených a neumožňuje pro účely kalkulace odčitatelné položky na VaV ocenit vlastní náklady projektu VaV na základě kalkulace výroby, která je běžná při oceňování zásob vytvořených vlastní činností.
Plátce daně si v kontrolovaném období pro účely ocenění osobních nákladů stanovil kalkulovanou výši ocenění každé odpracované hodiny na projektu VaV, a to v podobě průměrné hodinové sazby mzdových nákladů. Prakticky byly osobní náklady vyčísleny jako součet odpracovaných hodin pracovníků konstrukce, technologie a výroby vynásobený průměrnou hodinovou sazbou včetně pojištění v daném roce. Plátce daně tak využil možnosti dané vyhláškou o účetnictví pro kalkulaci vlastních nákladů na základě kalkulace výroby.
Správce daně při daňové kontrole tento způsob kalkulace výdajů neuznal. Plátce daně se v rámci soudního řízení bránil mimo jiné i skutečností, že pokud by bylo počítáno s průměrnou hodinovou sazbou vypočtenou ze skutečných mezd pouze těch zaměstnanců, kteří se podíleli na realizaci projektů VaV, byla by tato částka vyšší, a tudíž v konečném důsledku nedošlo k fiskální újmě státu.
Krajský soud dal ale za pravdu správci daně, přičemž své rozhodnutí odůvodnil skutečností, že ZDP vyžaduje stanovení výše odpočtu na VaV na základě skutečné výše mzdových nákladů toho kterého zaměstnance v jednotlivých měsících a že kalkulovaný výdaj nemůže být považován za výdaj skutečně vynaložený.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
