Jaký daňový režim se bude uplatňovat u stravenek? A v jakých případech týkajících se daňové oblasti vynesl Soudní dvůr Evropské unie aktuálně svůj verdikt? Odpovědi najdete v našem článku.
Na základě jednání Koordinačního výboru mezi KDP ČR a GFŘ je patrné, že daňová správa přisuzuje stravenkám a podobným platebním poukazům daňový režim pro poukazy dle §15 a §15a zákona o DPH v aktuálním znění. Přestože jednání nebylo doposud uzavřeno, všeobecně panuje shoda, že oběh stravenek ve formě jednoúčelových poukazů bude podléhat DPH, shodnou sazbu bude nutné aplikovat i na provizi za jejich distribuci. Naopak oběh stravenek ve formě víceúčelových poukazů nebude předmětem DPH a plnění poskytovaná v této souvislosti vydavateli těchto stravenek by měla mít charakter administrativní či zprostředkovatelské činnosti a měla by podléhat 21% sazbě DPH. Závěry Koordinačního výboru budou k dispozici koncem června 2019.
C-224/18 Budimex
SDEU v tomto rozhodnutí vyjádřil myšlenku, že okamžik zdanění stavebních služeb nemusí nastat, jestliže výsledné dílo nebylo dosud řádně převzato zákazníkem, a to za splnění současného předpokladu, že před převzetím není ještě známa konečná výše úhrady. Argumentace soudu by mohla být užitečná pro případy určení DUZP obecně u poskytnutí služeb či dodání zboží.
C-672/17 Tratave, C- 127/18 A-PACK
Ve dvou na sobě nezávislých rozhodnutích SDEU popsal další aspekty pro možnost/povinnost opravy daně v případě nedobytných pohledávek. Na jednu stranu soud v principu nepřímo potvrdil, že podmínka doručení opravného daňového dokladu dlužníkovi dle českého zákona o DPH v principu nevybočuje z možností daných EU DPH Směrnicí členským státům, ale na druhou stranu jinou podmínku, kterou český zákon o DPH obsahuje, označil za odporující evropskému právu. Uvedl konkrétně to, že český zákon o DPH není v souladu se Směrnicí, pokud podmiňuje opravu základu daně a DPH dle §44 zákona o DPH tím, že dlužník nepřestal být plátcem DPH. Domníváme se, že úvahy soudu by měly být platné i s ohledem na nová ustanovení §46 a násl. zákona o DPH účinná od 1. 4. 2019.
C‑235/18 Vega International Car Transport and Logistic – Trading GmbH
Soudní dvůr opět v daném judikátu popsal koncept dodání zboží z perspektivy DPH. Držitel tankovací karty sloužící k úhradě pohonných hmot tuto kartu zapůjčil jiné osobě a příslušné palivo následně této osobě přeúčtoval. SDEU připomenul, že dodání zboží nenastává mezi distributorem pohonných hmot a držitelem tankovací karty, ale přímo mezi distributorem pohonných hmot a osobou, která ji používala při čerpání. Je otázkou, zda takový pohled SDEU je v praxi skutečně uplatňován.
Článek je součástí zpravodaje dReport – květen 2019, Daňové novinky, Dotace a investiční pobídky.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
