K rozmachu sdílené ekonomiky přispěla velká recese z let 2008–2009, rozvoj digitálních technologií, chytrých telefonů a pokrytí rychlým internetem. Nejrozšířenější platformou umožňující sdílet krátkodobě svoji nemovitost se od té doby stala Airbnb. Služba je atraktivní jak pro vlastníky nemovitostí, tak pro hosty – vlastníkům umožňuje zhodnotit svoji nemovitost více, než kdyby ji pronajímali dlouhodobě, pro hosty je služba výhodná z hlediska peněz – za krátkodobě pronajatý byt zaplatí většinou méně, než by zaplatili v klasickém českém hotelu.

Sdílení nemovitostí však funguje i na neziskové bázi (například Couchsurfing či HouseSitMatch), kdy majitelé bytů nabízejí přespání nebo krátkodobý pobyt zdarma. Potřebují, aby se jim o nemovitost během jejich nepřítomnosti někdo staral, nebo se jen chtějí seznámit s novými lidmi.

Nesdílejí se však jen soukromé nemovitosti, sdílejí se i dočasně nevyužité komerční prostory. Nejznámějšími společnostmi, které takové služby nabízejí, jsou PivotDesk a DesksNearMe.

Jak se sdílí v Česku?
Velký podíl na ubytovacích kapacitách má v Česku právě služba asi všeobecně známá platforma Airbnb. Podle studie Sdílená ekonomika má Airbnb téměř čtvrtinu trhu se sdíleným ubytováním v Praze.

Couchsurfing – nekomerční firma spojující zájemce o nocleh s hostiteli, kteří jsou ochotni poskytnout jim ho zdarma, registrovala v Praze k datu 7. 6. 2017 celkem 33 828 hostitelů. Specifickou platformou na českém trhu jsou pak Mojechaty. Portál zprostředkovává krátkodobý pronájem chat a chalup v ČR a na začátku června 2017 obsahoval podle studie více 1000 nabídek.

Důvěřuj, ale prověřuj
Problém nedostatku důvěry řeší sdílená ekonomika promyšleným systémem recenzí. Uživatelé se mohou orientovat podle recenzí poskytovatele od předchozích uživatelů. Platformy na sdílení navíc dopředu prověřují ty, kteří se svou nemovitost chystají sdílet. Dochází tak k omezení faktoru nedostatečné důvěry, který dříve bránil expanzi sdílené ekonomiky.

Zdanění sdílené ekonomiky
Problematika zdanění digitální ekonomiky se aktuálně neustále řeší. Řízenou ekonomiku jet těžké regulovat, stejně jako danit. Příkladem společnosti, která se snaží problematické zdaňování řešit, je právě společnost Airbnb, která do své aplikace implementovala automatické strhávání poplatků pro místní samosprávy, které pak sama rozpočtům samospráv odvádí.

Je třeba položit si otázku, zda by se sdílení mělo daňově podporovat a zda na příjmy ze sdílení aplikovat nižší daňovou sazbu než na jinou podnikatelskou aktivitu. V současné době se mluví například o možnosti vyjmutí sdílené ekonomiky z obsahové definice podnikání a zdanění souvisejících příjmů jako příjmů příležitostných s ohraničením částky maximálního příjmu. Na druhou stranu by se jednalo o určitou netržní výhodu jednoho odvětví vůči jiným odvětvím a také o možnost pro potenciální daňové úniky.

Nejlépe jsou na tom spotřebitelé, kteří si mohou užívat benefity, jež jim sdílená ekonomika nabízí. Na druhou stranu, v případě nižší míry dohledu a regulace, nemusí být jejich ochrana spotřebitelů taková jako v případě tradičních odvětví. Určitá opatrnost je tak na místě.

Zdroj: Studie Deloitte: Sdílená ekonomika. Bohatství bez vlastnictví 2017