Poslední dobou z médií slýcháme stále častěji slovo blockchain – co to vlastně je?

Zní to jako velmi jednoduchá otázka, ale odpověď už tak jednoduchá není. Nejlépe bych to popsal jako jakousi decentralizovanou databázi záznamů nebo transakcí, které se spojují do takzvaných bloků. Základní charakteristikou blockchainu je jeho nezměnitelnost, vysoká bezpečnost a ověřitelnost jednotlivých transakcí v celém tom řetězu. Někdy se také za blockchain označuje přímo technologie, která vedení databáze záznamů umožňuje.

Praktický průvodce – pětidílný seriál Deloitte o blockchainu 
Chcete poznat blockchain od A do Z? Pořád nevíte, co si pod technologií blockchain představit? Pak si nenechte ujít náš pětidílný seriál o blockchainu.

Drtivá většina veřejnosti má blockchain spojený s kryptoměnami – předpokládám ale, že jenom o kryptoměnách to není?

Přesně tak, to je velice častý omyl. Původní využití blockchainu je pro bitcoin a jiné virtuální měny. Po několika letech ale vidíme, že blockchainové řešení je často lépe využitelné v jiných oblastech, než jsou platby. Pro ty je velice pomalé a drahé. Realizace blockchainových řešení vidíme například ve zdravotnictví nebo v dodavatelských řetězcích, kde je využitelnost této technologie mnohem lepší než v oblasti plateb.

Jaké jsou konkrétní případy tohoto využití?

Jedním z případů jsou právě dodavatelské řetězce. Společnosti obchodující například s drahými kameny nebo s diamanty mají na technologii blockchainu postavený celý svůj dodavatelský řetězec. Díky němu dokáží ověřovat, kde a v jakém místě je jednotlivý záznam, tedy kde se určitý drahý kámen aktuálně nachází nebo od jakého dodavatele k jakému dodavateli šel. Na tomto příkladu je dobře vidět bezpečnost a ověřitelnost každé jednotlivé fáze toho řetězce.

Předpokládám, že právní úprava blockchainu ještě není dostatečně řešena. V jakém stavu se po právní stránce nachází?

Máte pravdu. Je to jakýsi stav vakua a minimálně v České republice žádná specifická úprava neexistuje. V jiných jurisdikcích se s ní už výjimečně setkat můžeme. Obvyklé to ale v jiných státech ani v jiných jurisdikcích není. Pokud je potřeba upravit smluvní vztahy mezi subjekty, které se v řetězci nacházejí nebo které technologii blockchain využívají společně, ideální je smluvní řešení.

Ani v rámci mezinárodních institucí neexistuje žádná regulace?

Neexistuje regulace blockchainu. Samozřejmě se však objevuje regulace virtuálních měn z důvodu ohrožení zájmu investorů, pokud mluvíme o takzvaných ICO neboli Initial Coin Offering. Technologické start-upy získávají financování pomocí vydávání takzvaných tokenů, kdy za skutečné peníze, případně za jinou virtuální měnu, vyměňují podíl ve firmě nebo podíl na nějakých službách, které společnost poskytuje. V této oblasti se regulace začíná objevovat především z důvodu ochrany investora, případně spotřebitele.

Zmínil jste, že jednou z hlavních charakteristik blockchainu je decentralizace. Znamená to tedy, že vztahy mezi subjekty jsou zcela neregulované?

To je velice častý omyl. Vychází to asi zejména ze všeobecného nadšení, protože se jedná o novou věc mimo zavedené pořádky a mimo establishment. I odborná veřejnost se často domnívá, že žádná regulace se na vztahy v blockchainu nevztahuje. To ovšem není pravda. Potíž je, že nikdo neví, jaká regulace se na ně vztahuje a jak v blockchainu regulovat civilněprávní vztahy. Je velice důležité, aby si subjekty, které tuto technologii společně využívají, takzvanou regulaci nebo civilněprávní a odpovědnostní vztahy vyřešily mezi sebou, ať už smlouvou, nebo založením společnosti.

Rozumím-li tomu správně, regulátor trhu, ať už je to ČNB nebo jakákoli jiná národní banka na světě, nemůže zasahovat do obchodování s kryptoměnami?

Jak kdy a jak kde. Česká národní banka je spíše pasivní, respektive nechce do tohoto obchodu aktivně zasahovat. Myslím si, že její heslo je, cituji pana viceguvernéra Mojmíra Hampla, nepomáhat a nechránit. Ale jsou některé instituce, někteří regulátoři, kteří se snaží, aby obchod s virtuálními měnami regulován byl ať už jako komodita, nebo jako měna. Ve světě se taková regulace objevuje, u nás však v podstatě vůbec.

Věříte vy sám kryptoměnám?

Příliš ne. Jako uchovatel hodnoty to není úplně vhodná komodita nebo vhodný institut. Ukázalo se, že původně očekávaná platební funkce nefunguje. Důvodem je zejména vysoká časová náročnost a vysoká cena za jednotlivou transakci. Neříkám, že kryptoměny za rok nebo za měsíc skončí, ale nemyslím si, že je to systém, který by v budoucnu mohl nahradit skutečnou měnu a zavedené platební systémy.

Vrátím se k té právní úpravě. Je podle vás tedy české právo schopné absorbovat problematiku blockchainu?

Myslím si, že ano. Uvidíme, jakým směrem nebo jakým způsobem se bude vyvíjet teorie, případně soudní praxe, ale to už jsme asi opravdu hodně v budoucnosti. Když však vidím, jak české právo přijímá různé jiné inovativní koncepty, například elektronické podepisování nebo elektronické uzavírání smluv, jsem trochu pesimista. Občas si velmi těžko dokážu představit, že české civilní právo opravdu pojme tento koncept tak, aby řádně fungoval.

Na druhou stranu blockchainové řešení nebo blockchainové technologie budou často využívány mezi společnostmi, mezi podniky. Nejedná se o spotřebitelské řešení, proto máme vždy možnost si příslušnou právní úpravu v podstatě stanovit sami, a to vytvořením společnosti, asociace, případně nějaké mnohostranné smlouvy. Není to jednoduché a těchto případů je velice málo. Jsme na začátku. Velice se těším na to, jak za několik málo let snad už právní úpravu uvidíme lépe.

Působíte v mezinárodní advokátní kanceláři. Předpokládám, že i s ostatními zahraničními kolegy problematiku blockchainu konzultujete. S jakými nejzajímavějšími problémy se v rámci sítě setkáváte?

Často jsou tím případem právě ICO neboli Initial Coin Offerings, kde se na nás firmy obracejí s žádostí o právní poradenství. Častým problémem je zároveň praní špinavých peněz respektive opatření proti praní špinavých peněz. Civilněprávní úpravu neřešíme jenom pasivním přijímáním zakázek od klientů, ale v rámci naší kanceláře se snažíme aktivně působit. Vytváříme pro blockchain jakousi pracovní skupinu, která se zajímavými civilněprávními tématy zabývá a může stanovit jistou praxi nebo základ, kam by se české právo mohlo vyvíjet.

Jak je to s odpovědností? Jsou tyto vztahy dostatečně vyřešeny?

Vzhledem k tomu, že ani civilněprávní hmotná úprava v podstatě neexistuje, odpovědnost je velice nejasná. Musíme si uvědomit, které subjekty nebo jaké typy subjektů v blockchain technologii existují – ať už to jsou běžní uživatelé, vývojáři této technologie nebo firmy, které poskytují systém blockchainu jako takový například s hardwarového pohledu. Odpovědnostních vztahů je tu mnoho a nejsou vyřešené. Samozřejmě můžeme použít základ, který je v občanském zákoníku, ale znovu opakuji – vždy je lepší vztahy mezi stranami upravit smluvně.

Velkým tématem letošního roku je bezesporu GDPR. Jak je na tom blockchain a GDPR?

Je to trochu dichotomie. Jednou z charakteristik blockchainu je nezměnitelnost, což znamená, že záznamy a transakce jsou uchovávány v podstatě až na věky. To je samozřejmě trochu proti smyslu GDPR a ochrany osobních údajů, kde existuje právo na výmaz, který však technologii blockchain neumožňuje. Jedná se o decentralizovanou technologii, takže se záznamy s údaji mohou nacházet různě po světě. A zde se opět dostáváme do problémů s ochranou osobních údajů, která neumožňuje údaje uchovávat například mimo EU.

Setkali jste se ve své mezinárodní praxi s tím, že by některý z národních úřadů na ochranu osobních údajů už začal k blockchainu přistupovat nějakým způsobem aktivněji?

Zatím ne, ale velice se na to těšíme. Je to totiž opravdu jedna ze základních otázek, které je potřeba vyřešit právě proto, aby blockchain technologie mohly být více rozšířené a více používané zejména na území EU, kde platí GDPR.

Zajímal by mě nějaký konkrétní příklad související s právem, tak jak ho známe a denně používáme, kde by se dal blockchain použít.

Uvedl bych například interního právníka banky nebo finanční instituce, na kterého se obrátí ředitel banky s tím, že by rád využil blockchainovou technologii ve sdružení s jinými institucemi pro ověřování svých klientů z hlediska praní špinavých peněz.
V takovém případě si dokážu představit, že interní právník banky nebo finanční instituce bude muset velice dobře znát právní úpravu, případně bude muset vědět, jak smluvně vyřešit a ošetřit smluvní vztahy, například s ostatními subjekty zapojenými do takového projektu. Uchovávání údajů o uživatelích finančních služeb z hlediska ochrany proti praní špinavých peněz je tedy jeden z příkladů, se kterým se setkáváme a budeme setkávat.

Takže podle vás jsou to podnikoví právníci, kdo by měl být v korporacích primárně obeznámen s problematikou blockchainu?

S tím určitě souhlasím zejména proto, že odpovědnost je velice nejasná a úkolem každého interního právníka je, správně ji ošetřit a ochránit svého zaměstnavatele před škodami a jinými ztrátami.

Rozhovor vyšel v online magazínu epravo.cz v srpnu 2018.