Hlavním cílem navrhované směrnice je zabránit využívání tzv. „skořápkových“ entit – tj. prázdných schránek bez dostatečné ekonomické podstaty (substance) reálně nevykonávajících ekonomickou činnost – jako nástroje škodlivé daňové optimalizace. Návrh proto zavádí minimální požadavky na substance, jejichž neplnění má mít za následek odepření výhod vyplývajících ze smluv o zamezení dvojímu zdanění a nemožnost uplatnit osvobození dividend, úroků a licenčních poplatků vyplývající z příslušných EU směrnic (viz dále).

Návrh v současné podobě dopadá pouze na entity v rámci EU, podle vyjádření Evropské komise by nicméně měla být letos představena také navazující směrnice řešící tuto problematiku ve vztahu k obdobným entitám ze třetích zemí.

Po dokončení legislativního procesu na úrovni EU by měla být výsledná směrnice implementována do národních legislativ členských států nejpozději do 30. června 2023 a nová pravidla by se měla aplikovat od 1. ledna 2024.

Oznamující entity

Návrh směrnice ukládá vybraným rizikovým entitám – návrh hovoří o tzv. oznamujících entitách – novou oznamovací povinnost vůči daňovému úřadu ve státě jejich rezidence ve vztahu k minimálním požadavkům na substance, pokud jsou současně splněna tři kritéria:

1. Více než 75 % příjmů entity za poslední dvě zdaňovací období jsou tzv. rozhodné příjmy (jedná se zejména o pasivní příjmy ve formě dividend, úroků, licenčních poplatků, příjmy z nájmu některého majetku, příjmy z pojištění apod.).
2. Více než 60 % rozhodných příjmů je dosaženo nebo vyplaceno v rámci přeshraničních transakcí nebo více než 60 % majetku, ze kterého plynou rozhodné příjmy, se nacházelo v zahraničí v posledních dvou zdaňovacích obdobích.
3. Běžná správa a rozhodovací činnosti byly v posledních dvou zdaňovacích obdobích outsourcovány.

Naopak na nízkorizikové entity splňující pouze některé nebo žádné z výše uvedených kritérií nemá směrnice žádné dopady.

Návrh automaticky řadí mezi nízkorizikové entity rovněž emitenty cenných papírů obchodovaných na burze, regulované finanční entity, vybrané holdingové entity se společníky nebo dceřinými společnostmi ve stejném členském státě a entity s alespoň pěti vlastními zaměstnanci vykonávajícími činnosti, ze kterých plynou rozhodné příjmy.

Oznamovací povinnost

Oznamující entity, které naplní všechna tři kritéria, budou ve svém každoročním daňovém přiznání deklarovat, zda (a jak) splňují následující tři minimální požadavky na substance:

1. Oznamující entita má v daném členském státě vlastní prostory anebo prostory, které může výhradně užívat.
2. Oznamující entita má alespoň jeden vlastní aktivní bankovní účet v EU.
3. Alespoň jeden jednatel (či jiný člen statutárního orgánu) oznamující entity vykonávající řádně rozhodovací činnosti nebo většina kvalifikovaných zaměstnanců oznamující entity jsou daňovými rezidenty v daném členském státě (nebo v takové vzdálenosti, aby nebyl narušen řádný výkon činností).

Oznamující entity budou mít rovněž povinnost přiložit k přiznání další doplňující informace a důkazní prostředky týkající se prokázání tvrzených skutečností k substance, rozhodných příjmů, outsourcovaných činností apod.

Za nesplnění oznamovací povinnosti nebo uvedení nepravdivých údajů může být dle návrhu uložena sankce až ve výši 5 % z obratu entity za dané zdaňovací období.

Vyhodnocení substance oznamující entity

Pokud oznamující entita splňuje všechny tři minimální požadavky (viz výše), má se za to, že entita má v daném zdaňovacím období dostatečnou substance.

I v případě, že oznamující entita některý z minimálních požadavků nesplňuje, má stále možnost vyvrátit pochybnosti daňové správy o své substance předložením dalších informací, zejm. dokumentů podporujících komerční důvody pro založení entity, informací o zaměstnancích (včetně jejich kvalifikací a rozhodovacích pravomocech), organizační struktury a konkrétních důkazů prokazujících, že rozhodování o aktivitách generujících rozhodné příjmy probíhá v daném členském státě.

Oznamující entity schopné prokázat, že jejich založení (a začlenění do struktury) nemá za následek snížení daňové povinnosti skupiny či skutečných vlastníků, mají mít dle návrhu možnost požádat daňovou správu o udělení výjimky z povinností ukládaných touto směrnicí. Rozhodnutí bude platné pro dané zdaňovací období s možností prodloužení až na pět zdaňovacích období za předpokladu, že nedojde k faktickým nebo právním změnám ve vztahu k oznamující entitě, skutečným vlastníkům nebo skupině.

Následky nesplnění minimálních požadavků na substance

Pokud oznamující entita nesplní minimální požadavky na substance ani se jí nepodaří dodatečně rozptýlit pochybnosti o své substance pomocí doplňujících důkazních prostředků, měly by být této entitě odepřeny výhody vyplývající ze smluv o zamezení dvojímu zdanění a nemělo by se na ni vztahovat osvobození dividend, úroků a licenčních poplatků vyplývající ze směrnic č. 2011/96/EU (směrnice o mateřských a dceřiných společnostech) a 2003/49/EC (směrnice o úrocích a licenčních poplatcích).

Daňová správa ve státě rezidence oznamující entity může buď zcela odmítnout vydat této entitě potvrzení o daňové rezidenci pro zahraniční účely, nebo může vydat potvrzení o daňové rezidenci obsahující informaci, že entita nemá nárok na výše popsané výhody. Pro účely lokálního zdanění bude entita nadále považována za daňového rezidenta.

Automatická výměna informací a žádost o provedení daňové kontroly

Návrh obsahuje také úpravy směrnice č. 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní (DAC), dle které by měla v rámci EU probíhat povinná automatická výměna informací o oznamujících entitách.

Informace o oznamujících entitách a jejich substance by v praxi měly být sdíleny mezi daňovými správami prostřednictvím centrálního úložiště zřízeného Evropskou komisí, a to nejpozději do 30 dnů od zjištění relevantních informací (typicky obdržení oznámení od oznamující entity, ale například i vyhodnocení, že má daná entita výjimku z oznamovací povinnosti, nebo ukončení daňové kontroly týkající se minimálních požadavků na substance). Vyměňované informace by měly mimo jiné zahrnovat také identifikaci členských států a zahraničních entit, na které mohou mít informace o oznamující entitě dopad.

V případě existence pochybností o substance zahraniční entity budou mít jednotlivé daňové správy možnost požádat daňovou správu členského státu, kde je daná entita rezidentem, o zahájení daňové kontroly. Kontrola musí být zahájena do jednoho měsíce od obdržení požadavku a výsledky musí být sdíleny s žadatelem nejpozději do jednoho měsíce od ukončení kontroly (a příp. také sdíleny v rámci automatické výměny informací, viz výše).

O aktuálním vývoji ohledně návrhu vás budeme informovat.