Soudní dvůr Evropské unie rozhodoval v otázce možnosti či nemožnosti opravy zdanění u nedobytných pohledávek, které již byly částečně uspokojeny. V dalším případě se zabýval zastřenou spoluprací osob ve sdružení. A v neposlední řadě se věnoval konceptu „jednání vlastním jménem, ale na účet zastoupeného“. Detaily o jednotlivých judikátech najdete v březnových novinkách z DPH.
V rozhodnutí ve věci C-482/21 Euler Hermes se Soudní dvůr přiklonil k nemožnosti opravit DPH z nedobytných pohledávek, které byly částečně uspokojeny prostřednictvím výplaty pojistného plnění a postoupeny pojišťovně. Jak se ukazuje, přístup českého zákona o DPH odpovídá představě Soudního dvora o pravidlech opravy daně z nedobytných pohledávek.
Soudní dvůr ve věci C-519/21 DGRFP Cluj částečně popsal oblast aplikace DPH v případě sdružení osob (společnosti bez právní subjektivity) v situaci, kdy třetí osoby (včetně správce daně) o existenci sdružení nebyly informovány. Soudní dvůr v takovém případě vůbec nepřiznává některým účastníkům sdružení postavení osob povinných k dani. Účastníkům jednajícím svým jménem se zákazníky naopak přiznává nárok na odpočet daně z nakupovaných vstupů i v případě, že jsou příslušné daňové doklady vystaveny na jinou osobu ve sdružení. S ohledem na vysokou specifičnost případu se domníváme, že jeho praktická aplikace bude v České republice minimální.
V rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-695/20 Fenix se ukázalo, že koncept „jednání vlastním jménem, ale na účet zastoupeného“ má být v oblasti DPH chápáno velmi široce, pokud jde o služby platformy provozující sociální síť (dokonce i zprostředkovatel, který sdělí identitu zastoupeného, může z pohledu DPH jednat stále svým jménem). Protože výroky Soudního dvora jsou v principu velmi obecné, domníváme se, že daný judikát je analogicky použitelný i na jiné případy jednání vlastním jménem na účet zastoupeného.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
