Aktivity daňové správy

V návaznosti na novelu zákona o DPH účinnou od 1. 7. 2025 v oblasti nemovitých věcí připravilo ‎Ministerstvo financí návrh vyhlášky potřebné ke správnému výpočtu podlahové plochy nemovitostí. ‎Vyhláška vymezuje pojmy jako místnost, prostor a půda a stanovuje způsob výpočtu podlahové ‎plochy stavby, části stavby, místnosti a prostoru. Tato vyhláška je momentálně ve vnějším ‎připomínkovém řízení.‎

Judikatura SDEU

• V rozhodnutí C-213/24 Grzera Soudní dvůr posuzoval status plátce daně při prodeji pozemků v ‎Polsku manžely. Dle tamní legislativy přitom ze zákona vzniká při uzavření manželství majetkové ‎společenství bez právní subjektivity. Soudní dvůr rozhodl, že prodávající je osobou povinnou k dani, a ‎to i přesto, že pozemky nebyly manžely nikdy používány k ekonomické činnosti. Postačí totiž provést ‎aktivní obchodní kroky k prodeji a využít prostředků, které využívají profesionální obchodníci. Dle ‎Soudního dvora přitom mohou být osobou povinnou k dani každý z manželů zvlášť nebo za určitých ‎podmínek jen jejich majetkové společenství. S ohledem na specifikum majetkového společenství ‎v Polsku jsme toho názoru, že toto rozhodnutí nemá významný dopad na běžnou praxi v ČR.‎
• Ve věci C-164/24 Cityland Soudní dvůr posuzoval možnost automatického výmazu z bulharského ‎registru plátců v případě, že plátci poruší DPH předpisy. Soudní dvůr rozhodl, že členské státy mohou ‎provádět opatření k zajištění správného výběru daně a předcházení daňovým únikům. Proto je dle ‎názoru Soudního dvora výmaz možný, ovšem jen při závažném porušení předpisů plátcem, a rozsah ‎porušení musí správce daně nejprve komplexně vyšetřit. Tento judikát by mohl mít potenciálně ‎dopady i na praktickou aplikaci českého zákona o DPH.‎
• Ve stanovisku k případu C-726/23 Arcomet Towercranes generální advokát Soudního dvora EU ‎posuzoval zdanění plateb fakturovaných z důvodu převodních cen podle směrnice OECD. Na ‎základě studie převodních cen uzavřela mateřská společnost s dceřinou společností smlouvu o ‎poskytování služeb a ročně vystavovala fakturu na úpravu zisku. Bylo současně možné, že v ‎některých letech by vystavila fakturu dceřiná společnost na dorovnání ztráty. Generální advokát ‎rozhodl, že neexistují obecná pravidla pro zdanění těchto plateb, ale že odměna za služby vypočtená ‎podle transakční metody čistého rozpětí dle OECD by se měla považovat za protiplnění za poskytnutí ‎služby, a tedy podléhat DPH. Dle generálního advokáta případná zpětná fakturace dceřinou ‎společností nemůže daný závěr zpochybnit. To, zda služby byly skutečně poskytnuty, však musí dle ‎názoru generálního advokáta určit vnitrostátní soud.‎