Rozhodnutí o prominutí DPH u respirátorů

Ministryně financí rozhodnutím vydaným 1. 2. 2021 promíjí DPH u dodání respirátorů (například typu FFPII) dodaných v období mezi 3. 2. 2021 a 3. 4. 2021. Pozoruhodné na tomto prominutí je to, že je prezentováno jako povinně aplikovatelné a že není umožněn nárok na odpočet DPH těm zákazníkům, kterým jejich dodavatel dodá v daném období respirátory včetně DPH. Stejně tak pozoruhodná je představa ministryně financí, že u záloh na dodání respirátorů, které byly uhrazeny před 3. 2. 2021 a byly oprávněně zatíženy DPH, bude muset být DPH opravena. Tyto skutečnosti jsou takřka až znepokojivé, neboť textace aktuálního rozhodnutí odpovídá těm, která ministryně financí vydala v minulosti a u nichž takové principy dle veřejně publikovaného názoru Generálního finančního ředitelství neplatily.

Judikatura SDEU

• V případu C‑288/19 Saarbrucken posoudil Soudní dvůr EU poskytnutí osobního automobilu zaměstnavatelem jeho zaměstnanci pro soukromé účely jako nájem movité věci, pokud byla za takové plnění sjednána úplata. Naopak při bezúplatném poskytnutí se o nájem dle SDEU nejedná. Tento závěr by mohl mít vliv na určení místa plnění při zdaňování zaměstnaneckých benefitů.
• V rámci rozhodnutí C‑655/19 LN přišel Soudní dvůr EU se zcela novým konceptem, jak chápat vymáhání dlužných částek z pohledu DPH. Dovodil, že prodej majetku, který byl pořízen od dlužníka v rámci dražby, není v určitých případech vůbec předmětem DPH, protože věřitel se tím pouze snažil znovu doplnit svůj majetek a jednal tak jako osoba nepovinná k dani. Uvedené rozhodnutí by mohlo mít zásadní vliv na fungování leasingového trhu.
• Ve stanovisku generálního advokáta k případu C‑4/20 ALTI bylo posuzováno, zda příjemce plnění může ručit za DPH (a rovněž i za úroky, které byly poskytovateli doměřeny), jestliže poskytovatel takové plnění uvedl v přiznání, ale DPH neuhradil. Dle názoru generálního advokáta hypoteticky ručení existuje, ale je nezbytné rozlišovat, zda jde o ručení v situaci, kdy došlo k daňovému úniku, či nikoli, přitom pouhé nezaplacení přiznané daně za daňový únik nepovažuje. Ručení za úroky v případě společnosti ALTI by nepřipustil. Dále generální advokát zajímavým způsobem zhodnotil, zda v případě daňových úniků lze přijít o nárok na odpočet daně, pokud je DPH předmětem ručení. Jeho názor se zjevně míjí s praxí finančních úřadů v ČR.