Judikatura SDEU

• Soudní dvůr v případu T-643/24 Credidam rozhodoval o zdanitelnosti poplatku za neautorizované využití hudebních děl, přičemž rumunský zákon stanoví, že v případě neudělení licence musí být reprodukování děl veřejnosti nositeli práv strpěno a jako protiplnění je uživatel povinen zaplatit trojnásobnou přirážku oproti ceníku. Dle SDEU se jedná o poskytnutí služby za úplatu, pokud existuje přímá souvislost mezi službou a odměnou, přitom přímou souvislost zakládá vnitrostátní úprava platná jak pro licencovanou, tak neoprávněnou reprodukci hudebních děl. Základem daně je celá částka stanovená podle vnitrostátní právní úpravy, součástí je tedy i trojnásobná přirážka. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí reflektuje specifickou rumunskou právní úpravu, dopad tohoto rozhodnutí na praxi je značně omezený.
• V rozhodnutí ve věci T-689/24 Dyrektor Krajowej Informacji Skarbowej se SDEU zabýval otázkou uplatnění nároku na odpočet DPH až za období, v němž došlo k přijetí daňového dokladu. Soudní dvůr rozhodl, že nárok na odpočet lze uplatnit v daňovém přiznáním podaném za období, ve kterém (či před kterým) se uskutečnilo přijaté plnění, pokud je faktura obdržena ještě před podáním tohoto přiznání. Takový závěr bude významně formovat stávající přístup pro uplatnění nároku na odpočet DPH v praxi.
• Podmínkami dle čl. 132 odst. 1 písm. f) směrnice o DPH týkajícími se osvobození služeb poskytovaných nezávislou organizací jejím členům se zabýval SDEU ve věci C-379/24 Agrupació de Neteja Sanitària, AIE a C-380/24 Educat Serveis Auxiliars SCCL. Soudní dvůr dospěl k závěru, že podmínka přímé nezbytnosti vyžaduje, aby existovala souvislost mezi službami poskytnutými organizací a osvobozenou činností členů, zároveň se nemusí jednat o specifické služby mající nepostradatelný přínos pro činnost členů. Další z podmínek dle čl. 132 odst. 1 písm. f) se týká nenarušení hospodářské soutěže, která zakazuje osvobození služeb poskytovaných nezávislou organizací v případě zneužití práva. Dle našeho názoru tento závěr odpovídá starší judikatuře Soudního dvora.
• Ve věci T-363/25 UNIX Soudní dvůr posuzoval nárok na odpočet DPH v případě nákupu zboží přes „uměle“ vložený subjekt z důvodu nemožnosti přímého nákupu zboží u výrobců. Dle Soudního dvora je nutné nárok na odpočet DPH přiznat v případě, že zboží deklarované na fakturách bylo dodáno a použito pro zdanitelná plnění, prodávající i kupující byli v postavení plátců a že daňové doklady obsahovaly veškeré potřebné náležitosti. Lze nicméně odepřít nárok na odpočet, pokud by se kupující účastnil podvodu na DPH či by došlo ke zneužití práva – přitom dle Soudního dvora by ani prokázání fiktivnosti smlouvy samo o sobě nepředstavovalo důkaz o existenci podvodu na DPH nebo zneužití práva. Podle našeho názoru se nejedná o stěžejní rozhodnutí pro běžnou praxi v ČR.
• Stanoviskem Generálního advokáta SDEU ve věci C-603/24 Stellantis se opět otevírá otázka zdanitelnosti úprav v oblasti převodních cen (TP) v případě následných změn cen dodaných vozů. Výrobce dodával vozy distributorovi a vzájemně podléhali pravidlům pro převodní ceny. Přitom měli sjednáno, že na konci roku vždy dojde k potřebné úpravě ceny vozů v návaznosti na výši provozních nákladů distributora tak, aby distributor vykázal přiměřený hospodářský výsledek. Generální advokát velmi kriticky zhodnotil předchozí judikaturu Soudního dvora a představil několik možností, jak s TP úpravami zacházet z pohledu DPH legislativy.