Judikatura Soudního dvora EU

• V rozhodnutí SDEU ve věci C-808/23 Högkullen AB se Soudní dvůr EU zabýval otázkou určení základu daně u služeb mezi spřízněnými osobami. Holding účtoval dceřiné společnosti nemající plný nárok na odpočet daně za služby (správa, IT a další) jednu celkovou cenu za všechny služby. Cena nepokryla náklady holdingu. Dle SDEU se služby poskytnuté mateřskou společností dceřiné společnostem nepovažují za jediné plnění, přitom základem daně může být jejich obvyklá cena.
• Ve věci C-785/23 Bulgarian posts posuzoval SDEU osvobození poštovních služeb. Bulharská pošta své poštovní služby považovala za osvobozené. Správce daně se domníval, že služby poskytnuté poštou jsou zdanitelné z toho důvodu, že zohledňovaly zvláštní potřeby zákazníků (ceny nižší než schválené regulátorem a další). Velká část těchto doměřených služeb byla poskytována orgánům veřejné správy. Dle SDEU je pro osvobození služeb nutné, aby splnily určité kvalitativní a cenové podmínky, avšak osvobození lze uplatnit i za příznivějších podmínek, pouze pokud jsou tyto služby nabízeny, poskytovány a slouží všem. To by dle SDEU mohly splňovat i služby pro veřejné orgány. Uvedené rozhodnutí může mít významný dopad na dosavadní výklady pravidel osvobození poštovních služeb.
• SDEU dále vydal rozhodnutí C-276/24 KONREO, v.o.s., týkající se uplatnění institutu ručení v případě, kdy byl odběrateli odepřen nárok na odpočet daně, protože věděl nebo vědět měl a mohl, že se účastní daňového úniku. Dodavatel neodvedl DPH, proto byl odběratel vyzván k uhrazení DPH jakožto ručitel dle § 109 ZDPH. Dle SDEU směrnice umožňuje odepřít nárok na odpočet daně a zároveň uplatnit solidární odpovědnost, pokud osoba povinná k dani věděla, že se účastní daňového úniku. Uvedené rozhodnutí je v souladu s praxí české finanční správy.
• V rámci případu C-433/24 Galerie Karsten Greve posuzoval SDEU otázku, jak striktně vykládat podmínku pro použití zvláštního režimu při obchodování s uměleckými díly, podle níž obchodníkovi musí dílo dodat sám autor. Zvláštní režim lze dle SDEU použít, i pokud obchodníkovi dílo dodá právnická osoba, jejímž prostřednictvím autor jedná, a současně pokud lze takové dodání přisuzovat tomuto autorovi. Toto přisouzení autorovi je aplikovatelné, jestliže autor založil danou právnickou osobu pro účely prvního uvádění jeho děl na unijní trh, přesto mohou existovat i jiné důvody pro přisouzení autorovi, která dále SDEU komentuje. Využitelnost tohoto přístupu v praxi je dle našeho názoru velmi omezená.
• Ve věci C-602/24 W. sp. z o. o. se SDEU zaměřil na otázku, zda je možné překlasifikovat transakci z intrakomunitární dodávky zboží na osvobozený vývoz zboží. Společnost W vykázala dodání zboží do jiného členského státu, příjemcem zboží byla společnost registrovaná v Lotyšsku. Přeprava, kterou zajišťoval příjemce zboží, se měla uskutečnit z Polska do Litvy, avšak zboží bylo vyvezeno bez vědomí dodavatele do Běloruska. Dle SDEU je nutno tuto transakci překlasifikovat na osvobozený vývoz, pokud je prokazatelné, že dodavatel převedl právo nakládat se zbožím jako vlastník, příjemce zboží fakticky přepravil zboží mimo EU (přitom není relevantní, že tak učinil bez vědomí dodavatele) a nedošlo k úmyslnému daňovému úniku. Jedná se o zásadní výklad pravidel aplikace osvobození od DPH.
• Otázkou opravy DPH uváděné na dokladech v nesprávné výši se zabýval SDEU ve věci C-794/23 P GmbH. Tato společnost aplikovala na více než 20 000 dokladech základní sazbu namísto snížené a daň nebylo možné zákazníkům vrátit (byli v principu neznámí). Dle SDEU u B2C transakcí nehrozí riziko ztráty daňových příjmů, plátce daně není povinen tuto vyšší část DPH odvést a může zdanění opravit. V případě B2B toto riziko existuje i v případě, že zákazník není oprávněn si odečíst DPH na vstupu, proto oprava není technicky možná. Vzhledem k objemu původně vystavených dokladů může správce daně použít odhad podílu B2B transakcí, u kterých má plátce nadále povinnost odvést původně fakturovanou DPH. Tento závěr může mít dopad na přístup užívaný v praxi.
• Ve stanovisku k případu C-796/23 Česká síť s.r.o. generální advokát Soudního dvora EU posuzoval určení osoby povinné k dani v rámci společenství (sdružení bez právní osobnosti) dle českého zákona o DPH účinného před 1. 7. 2019. Sdružení poskytovalo služby připojení k internetu, přičemž každý z členů sdružení poskytoval službu vlastním jménem svému portfoliu zákazníků, správce daně však přesto vyžadoval odvod daně po jediném určeném účastníkovi sdružení. Generální advokát konstatoval, že je rozhodující, kdo ze sdružení jednal navenek vůči zákazníkům. I v případě smluvního zákazu samostatného vystupování společníků navenek je stále možné, že každý společník jednal samostatně a měl pak povinnost odvést DPH. Dle generálního advokáta přístup českého zákon o DPH k fungování sdružení nebyl v souladu se směrnicí o DPH.
• Ve stanovisku ve spojených věcech C-379/24 Agrupació de Neteja Sanitària, AIE a C-380/24 Educat Serveis Auxiliars SCCL se generální advokát vyjádřil k jednotlivým podmínkám osvobození služeb poskytovaných nezávislou organizací jejím členům dle čl. 132 odst. 1 písm. f) směrnice o DPH. Dle generálního advokáta se podmínka přímé nezbytnosti služeb týká spíše přiřazení služby poskytované organizací k osvobozené činnosti členů a neřeší vlastnost či (ne)zbytnost takových služeb. Podmínka nenarušení hospodářské soutěže se dle generálního advokáta nejspíše týká toho, jak aplikace osvobození ovlivňuje rozhodování členů pro nákup služeb.