Česká republika nemá s Tchaj-wanem uzavřenou standardní mezinárodní smlouvu o zamezení dvojímu zdanění, jak je tomu s většinou ostatních zemí (jelikož ČR neuznává jeho území za stát, tak s ním danou smlouvu uzavřít nelze). V praxi to doposud mohlo mít za následek znevýhodnění Tchaj-wanu jakožto obchodního partnera, jelikož některé typy příjmů českých firem a osob plynoucí z této země musely být zdaněny v ČR bez ohledu na to, zda již nedošlo ke zdanění stejné transakce i na území Tchaj-wanu, a naopak. To vedlo k několikaletým diskusím zástupců obou zemí a v současné době je k zamezení tomuto dvojímu zdanění proto předkládán návrh speciálního zákona, který jednostranně zavádí opatření, která jsou typicky obsahem mezinárodních smluv. Předpokládá se, že Tchaj-wan zavede obdobná opatření vůči ČR.
Návrh zajišťuje objektivní rozdělení práva na vybrání daní z příjmů mezi oběma státy v těch případech, kdy příjmy mají zdroj na území jedné země a plynou příjemci s rezidencí v zemi druhé. Prakticky se jedná např. o příjmy z provádění stavebních, montážních a výzkumných činností, z poskytování technického poradenství, využívání patentů, z úroků, majetkových účastí atd. Dále se to týká i např. příjmů ze závislé činnosti, příjmů umělců či sportovců a příjmů z využívání autorských práv.
Dvojí zdanění se má v ČR na základě navrhované úpravy vylučovat metodou tzv. prostého zápočtu. Prakticky to pro české rezidenty s příjmy z Tchaj-wanu znamená, že daň vypočtená v ČR z celkových příjmů se sníží o daň zaplacenou na Tchaj-wanu; maximálně však lze odečíst částku poměrně připadající na tchaj-wanský dílčí daňový základ. Na příjmy fyzických osob ze závislé činnosti vykonávané na Tchaj-wanu může být aplikována metoda vynětí, kdy se tyto příjmy vyjímají ze zdanění v ČR, pokud již byly zdaněny na Tchaj-wanu.
Základní principy vyloučení dvojího zdanění mají být následující:
- Příjmy fyzických a právnických osob se zdaňují primárně v zemi jejich daňové rezidence, ve druhé jurisdikci mohou být zdaněny jen za podmínek výslovně definovaných ustanoveními tohoto zákona.
- Zisky z činnosti podniků jedné jurisdikce přímo vykonávané ve druhé jurisdikci prostřednictvím stálé provozovny mohou být zdaněny v této druhé jurisdikci, návrh zákona počítá i s tzv. službovou stálou provozovnou (pokud činnosti vykonávané na území dané jurisdikce přesáhnou 9 měsíců v rámci jakéhokoliv dvanáctiměsíčního období).
- Příjmy z nemovitého majetku a jeho užívání nebo pronajímání mohou být zdaněny v jurisdikci, ve které se takovýto majetek nachází.
- V případě zisků z prodeje akcií nebo jiných podílů, jejichž hodnota plyne z více než 50 % přímo nebo nepřímo z nemovitého majetku umístěného na druhém území, bude mít právo na zdanění stát zdroje (tzv. nemovitostní klauzule).
- Zdaňování dividend, úroků a licenčních poplatků je v zásadě umožněno v obou jurisdikcích. Pokud je příjemce skutečným vlastníkem s rezidencí v druhé zemi, tak v jurisdikci zdroje příjmu nesmí daň dle pravidel daného území přesáhnout tyto hranice:
– Dividendy – 10 % hrubé částky dividend.
– Úroky – 10 % hrubé částky úroků. Toto pravidlo se nevztahuje na některé typy úroků – např. z úvěrů na pořízení zboží či zařízení a z úvěrů zaručených vládními institucemi (tyto se zdaňují pouze v zemi rezidence příjemce úroků).
– Licenční poplatky – 5 % hrubé částky licenčních poplatků za průmyslová, obchodní nebo vědecká zařízení a 10 % hrubé částky ostatních licenčních poplatků.
Článek je součástí zpravodaje dReport – prosinec 2018, Daňové novinky, Dotace a investiční pobídky.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
