Mzda jako nepeněžní plnění

Žalobci jako zaměstnavatelé poskytovali svým zaměstnancům část mzdy jako nepeněžní plnění ve formě bodů do systému cafeterie, přičemž jeden připsaný bod odpovídal hodnotě plnění 1 Kč. Zaměstnanci mohli tyto body využít podle svého uvážení pouze na plnění vymezená § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů („ZDP“), tj. na kulturu, sport, zdraví, rekreaci, knihy nebo školku. Tedy na nepeněžní plnění, která splňují zákonné podmínky osvobození od daně z příjmů ze závislé činnosti.

Zákonné podmínky pro osvobození jsou tyto: 1) jedná se o nepeněžní plnění, 2) poskytnuté zaměstnavatelem (jménem zaměstnavatele), 3) z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, 4) za účelem realizace vybraných plnění (např. kultura, sport, rekreace).

Orgány finanční správy splnění zákonných podmínek osvobození nezpochybnily. Avšak nárok na osvobození odmítly uznat proto, že se jednalo o plnění poskytnutá za vykonanou práci, tedy o naturální mzdu, která vždy podléhá zdanění a odvodům na sociální a zdravotní pojištění. Podle finanční správy lze osvobodit od daně ze závislé činnosti pouze zaměstnanecké benefity bez vazby na vykonanou práci, které jsou poskytovány nad rámec mzdy.

Posouzení NSS

Předně NSS uvedl, že ZDP nezná pojem „zaměstnanecký benefit“, přestože je používán veřejností k označení nepeněžních plnění podle § 6 odst. 9 písm. d) ZDP. Místo toho ZDP pracuje s pojmem „příjmy ze závislé činnosti“, které definuje velmi široce, aby postihl co nejširší okruh možných plnění poskytovaných zaměstnavatelem zaměstnancům.

Při posuzování naplnění podmínek pro osvobození od daně podle § 6 odst. 9 písm. d) ZDP je proto podle NSS irelevantní, zda je posuzované plnění mzdou, či nikoliv. Podstatné je pouze to, zda jsou splněny všechny zákonné podmínky vyjmenované v tomto ustanovení (viz výše) a zda jde zároveň o příjem podle ZDP.  Je přitom lhostejno, o jaký typ příjmu ze závislé činnosti se jedná, tj. zda se jedná o příjem z pracovněprávního poměru (mzda nebo odměna za vykonanou práci), nebo o příjem plynoucí v souvislosti s výkonem činnosti, ze které plyne příjem ze závislé činnosti (benefit nad rámec mzdy). NSS tudíž uzavřel, že orgány finanční správy pochybily, když vyloučily možnost osvobození od daně u příjmů jen kvůli tomu, že je vyhodnotily jako součást mzdy.

Může jít o zneužití práva?

NSS se také vyjádřil k otázce, zda by osvobození naturální mzdy od daně ze závislé činnosti nemohlo být zneužitím práva. NSS přitom dospěl k závěru, že nikoliv. Nesdílel totiž obavu finanční správy, že výše uvedený výklad povede ke zneužívání práva ze strany zaměstnavatelů, neboť jim dle finanční správy poskytne možnost vyhnout se platbě povinného pojistného. NSS uvedl, že žalobci hodlali docílit osvobození od daně nepeněžního plnění svým zaměstnancům na základě jasné dikce zákona a nepopřeli tím jeho smysl. Nelze jim vyčítat, že právní úpravu využili k poskytování nepeněžních plnění ve prospěch svých zaměstnanců, tedy k účelu, k jakému měla sloužit, a za podmínek nastavených zákonodárcem.

V případě, že byste i vy řešili oblast benefitů z daňového pohledu, může pro vás být tento rozsudek důležitý.