V minulosti jsme vás průběžně informovali o postupném vývoji v praxi přiznávání finanční kompenzace za nepřiměřeně dlouhé prověřování odpočtů na dani z přidané hodnoty. Prvním milníkem v této oblasti byl rozsudek ve věci Kordárna, ve kterém Nejvyšší správní soud překlenul mezeru v tehdejším znění daňového řádu a umožnil kompenzovat zadržování odpočtů na DPH úrokem ve výši 14 % + repo sazba ČNB, a to od počátku čtvrtého měsíce následujícího po konci příslušného zdaňovacího období do dne vrácení odpočtu na DPH.

V návaznosti na rozsudek ve věci Kordárna byl s účinností od 1. ledna 2015 do daňového řádu zařazen institut úroku z daňového odpočtu. Dle tohoto ustanovení však daňovým subjektům náležela finanční kompenzace ve výši pouhého 1 % + repo sazba ČNB, po novelizaci s účinností od 1. července 2017 pak 2 % + repo sazba ČNB. Taková výše úroku a nejasnost spočívající ve výkladu a novelizacích daného ustanovení se proto stala předmětem řady sporů.

Toto období ukončil Nejvyšší správní soud rozsudkem ve věci EP ENERGY TRADING, který se stal druhým judikaturním milníkem v této oblasti. V něm Nejvyšší správní soud konstatoval, že výše úroku z daňového odpočtu účinná od 1. ledna 2015 do 31. června 2017 (tj. ve výši 1 % + repo sazba ČNB) na první pohled neodpovídá úrokové sazbě, kterou by musel daňový subjekt zaplatit, pokud by chtěl nahradit zadržované finanční prostředky formou bankovního úvěru. Je proto v rozporu s právem EU a jako takovou ji nelze aplikovat. Daňovým subjektům tak nadále náležela kompenzace dle pravidel vymezených v rozsudku Kordárna (tj. 14 % + repo sazba ČNB) i za toto období.

V návaznosti na rozsudek EP ENERGY TRADING finanční správa začala přiznávat daňovým subjektům kompenzaci ve výši 14 % + repo sazba ČNB, ovšem pouze za období do 30. června 2017 a za zbývající období prověřování a zadržování odpočtů pak přiznávala kompenzaci ve výši 2 % + repo ČNB podle právní úpravy účinné od 1. července 2017, což opět vedlo k další vlně sporů o výši přiznané kompenzace.

Třetího a dosud posledního milníku v této oblasti se tak aktuálně podařilo dosáhnout týmu daňových litigací Deloitte Legal, který úspěšně obhájil nárok klienta na vyšší kompenzaci rovněž za období po 1. červenci 2017. V rozsudku 1 Afs 80/2021-45 Nejvyšší správní soud přisvědčil argumentaci, dle které v souladu s přechodnými ustanoveními novely daňového řádu platí, že v případě neúměrně dlouhého prověřování jakýchkoli odpočtů DPH uplatněných v daňových přiznáních s lhůtou pro podání před účinností této novely dne 1. července 2017 platí nadále pravidla vymezená v rozsudku ve věci Kordárna. V praxi tak daňovým subjektům náleží finanční kompenzace ve výši 14 % plus repo sazba ČNB po celou dobu úročení, tedy až do dne vrácení odpočtu na DPH.

Stejně jako v případě rozsudku ve věci EP ENERGY TRADING je přitom možné o vyšší kompenzaci žádat i zpětně v případech již pravomocně ukončených řízení, a to až 6 let od konce roku, ve kterém přeplatek vznikl.

Obraťte se tedy na nás v případě, že se domníváte, že by vám mohl kompenzační úrok náležet.