V rozsudku došlo k zásadnímu objasnění právního pojmu „začátek řešení projektu výzkumu a vývoje“, byla vyjádřena nemožnost paušalizace závěrů pro jednotlivá zdaňovací období a v neposlední řadě byla vyslovena nutnost ustanovení znalce pro vybraná posouzení.

V našem červencovém článku dReportu jsme se věnovali chystaným novinkám v oblasti odpočtu na výzkum a vývoj (dále „VaV“), které by měly vést ke snížení daňové nejistoty a administrativní zátěže poplatníků. Uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (dále „Krajský soud“) č. j. 52 Af 18/2016-181 je další pozitivní zprávou pro poplatníky, kteří uplatňují, popř. chystají se uplatnit odpočet na VaV. Rozhodnutí se týká doměrku na dani z příjmů právnických osob a souvisejícího penále za zdaňovací období 2009 a 2010 z důvodu neunesení důkazního břemene v důsledku nepředložení veškeré obchodní dokumentace, nesplnění formálních a materiálních náležitostí projektu VaV a neprokázání přítomnosti ocenitelného prvku novosti a nutnosti odstranění technické nejistoty.

Stěžejní body rozsudku:

• Poplatník není povinen uplatnit všechny náklady vynaložené v souvislosti s VaV. Naopak může odečíst pouze takové výdaje, u kterých dokáže ustát své důkazní břemeno před správcem daně s ohledem na jejich prokazatelnost, evidenci a administrativní náročnost.
• Krajský soud uvedl, že „lze konstatovat, že schválením písemného vypracování projektu VaV pověřenou osobou, ve kterém zpracovatel vytyčí základní cíle, metody, plánované výdaje projektu VaV a další zákonem stanovené základní údaje, je řešení projektu VaV zahájeno.”
• Od momentu schválení projektu VaV musí vést poplatník oddělené účetnictví o projektu VaV.
• Je výlučně na vůli poplatníka, které činnosti provede před momentem schválení projektu VaV; náklady, které se vztahují k těmto činnostem, jsou automaticky neuznatelné.
• Krajský soud se vyjádřil k nemožnosti paušalizovat závěry pro jednotlivá zdaňovací období, aniž by byly prokázány jasné souvislosti. Tím reagoval na paušalizaci závěrů, kdy z textace interní směrnice vypracované poplatníkem správce daně dovodil, že dávala zpětně vzniku projektu VaV. Tento závěr vztáhl i na projekty VaV, které se ale vztahovaly až na období po vyhotovení směrnice.
• Krajský soud potvrdil už v dřívějších rozsudcích zmíněnou nutnost ustanovení nezávislého znalce, který sám bude posuzovat dostatečnost předložených materiálů a přítomnost ocenitelného prvku novosti a odstraňování technické nejistoty. Důvodem pro to je, že daňové orgány nedisponují takovými odbornými znalostmi, aby sami dokázaly posoudit případný ocenitelný prvek novosti a odstranění technické nejistoty.
• Krajský soud se vyjádřil i k míře důkazů, které je poplatník povinen předložit pro účely vypracování znaleckého posudku ustanoveným znalcem pro daňové orgány. Pokud nebyl poplatník v daňovém řízení důkazně naprosto nečinný, je plně v gesci znalce, aby posoudil, zda předložené materiály postačují k vytvoření relevantního znaleckého posudku.

Uvedené rozhodnutí je vedle rozsudků „Fortell“, „Abadia“ a „Vestra Clinics“ dalším v pořadí, které konkretizuje nepříliš jasná ustanovení zákona, zvyšuje daňovou jistotu poplatníků a v neposlední řadě může být přínosné i pro hodnocení sporných otázek z pohledu správců daně. Jasným objasněním doposud nepříliš určitému sousloví „zahájení činností VaV“ tak snad odpadají dohady, že by se za zahájení činností VaV mohlo při daňových kontrolách považovat již např. podepsání smlouvy s odběratelem, obdržení objednávky nebo interní schůze managementu k plánovaným činnostem.