V souladu s pravidly nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení č. 883/2004 a prováděcím nařízení č. 987/2009 je fyzický výkon práce na území členských států EU rozhodujícím faktorem pro určení příslušnosti k systému sociálního zabezpečení. Pokud je práce vykonávaná fyzicky ve státě bydliště zaměstnance v rozsahu alespoň 25 % celkové pracovní doby, je zaměstnanec v tomto státě pojištěn. Proto v situacích, kdy zaměstnavatel umožní svému zaměstnanci vykonávat práci vzdáleně z jiného členského státu, než kde má zaměstnavatel sídlo a kde zaměstnanec běžně vykonává práci, a je proto i pojištěn, může dojít ke změně příslušnosti zaměstnance k systému sociálního zabezpečení.

Nová rámcová dohoda přináší větší flexibilitu. Je založena na článku 16 evropského nařízení č. 883/2004, který umožňuje dotčeným členským státům udělovat výjimky z pravidel určujících příslušný členský stát. Na jejím základě bude umožněno bez nutnosti změny příslušnosti k systému sociálního zabezpečení vykonávat v rámci tzv. přeshraničního „teleworku“ práci v rozsahu větším než 25 % a současně menším než 50 % pracovní doby v jiné zemi, než ve které má sídlo zaměstnavatel a ve které je zaměstnanec rovněž pojištěn. Tzv. „telework“ je dohodou přesně definován. Jedná se o práci založenou na digitálním připojení do prostředí zaměstnavatele, se kterým tak zaměstnanec zůstává propojen za účelem plnění pracovních povinností. Manuální činnosti jsou proto vyloučeny. Rámcová dohoda se vztahuje na osoby, které obvykle pracují ve státě, v němž má sídlo jejich zaměstnavatele, ale vykonávají pro něj i práci na dálku ve státě svého bydliště a současně nevykonávají jiné ekonomické činnosti. Další podmínkou je, že tyto osoby mají pouze jediného zaměstnavatele, případně více zaměstnavatelů se sídlem v jediném členském státě EU.

Výhody rámcové dohody budou moci využít zaměstnanci, kteří pracují v členských státech, které k rámcové dohodě přistoupí. Zatím není dostupný úplný seznam těchto států, nicméně Česká republika takovou zemí bude, stejně jako Německo, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Rakousko, Nizozemsko, Slovensko, Belgie, Lucembursko, Finsko a Norsko.

Zaměstnanec a jeho zaměstnavatel se budou moci rozhodnout, zda za splnění podmínek pro přeshraniční práci budou postupovat dle rámcové dohody nebo dle standardních nařízení o koordinaci sociálního zabezpečení v EU.

Příslušnost k systému sociálního zabezpečení bude nutné tradičně stvrdit formulářem A1. Ten bude na základě žádosti podané zaměstnancem/zaměstnavatelem vystavovat instituce ve státě sídla zaměstnavatele na dobu maximálně 3 let s možností dalšího prodloužení; žádost o vystavení formuláře bude tedy nutné podat v tomto státě. Žádost bude po přechodné období jednoho roku možné podávat i zpětně na dobu počínající 1. 7. 2023 (za předpokladu, že dotčené členské státy k tomuto datu k rámcové dohodě přistoupily). Od 1. 7. 2024 bude možné požádat zpětně již jen na dobu maximálně tří měsíců.

Za zmínku také stojí, že současné rámcové dohody, které Česká republika uzavřela k 1. 3. 2023 s Rakouskem a s Německem, se od 1. 7. 2023 již nebudou využívat, jelikož Rakousko a Německo k tomuto dni přistoupí k rámcové dohodě EU.