Účetnictví 

Rada IASB dokončila druhou fázi projektu reformy IBOR

Dne 27. srpna 2020 vydala Rada pro mezinárodní účetní standardy (IASB) dokument „Reforma referenčních úrokových sazeb – fáze 2 (úpravy standardů IFRS 9, IAS 39, IFRS 7, IFRS 4 a IFRS 16)“ s úpravami, které řeší otázky, jež mohou ovlivnit finanční výkaznictví po reformě referenčních úrokových sazeb, včetně nahrazení alternativními referenčními sazbami. Úpravy jsou účinné pro roční účetní období začínající 1. ledna 2021 nebo po tomto datu. Dřívější použití je povoleno.

Situace

Úrokové sazby na mezibankovním trhu (angl. Interbank offered rates – IBOR) jsou referenční úrokové sazby, jako např. LIBOR, EURIBOR a TIBOR, které představují náklady na získání nezajištěného financování v konkrétní kombinaci měny a splatnosti a na konkrétním mezibankovním trhu termínovaných úvěrů. Nedávný vývoj na trhu zpochybnil dlouhodobou použitelnost těchto referenčních sazeb. V různých jurisdikcích tedy probíhají práce s cílem přejít na alternativní bezrizikové sazby (angl. risk free rates – RFR). Tyto sazby budou založené na likvidních výchozích transakcích a nebudou závislé na nahlášených informacích založených na odborném posudku. To povede ke spolehlivějším sazbám, které budou poskytovat vhodnou alternativu pro produkty a transakce, jež nemusejí zahrnovat prémie za úvěrové riziko obsažené v sazbách IBOR.

IASB se touto problematikou zabývala v projektu rozděleném do dvou fází: první fáze byla věnována otázkám před náhradou (tj. otázkám ovlivňujícím finanční výkaznictví v období před náhradou stávajících referenčních úrokových sazeb). Tato část projektu byla uzavřena 26. září 2019 vydáním dokumentu Reforma referenčních úrokových sazeb (úpravy IFRS 9, IAS 39 a IFRS 7). Více informací o první části projektu naleznete v našem Účetním zpravodaji z října 2019.

Druhá fáze projektu se zabývala problematikou náhrady, a proto úpravy vydané v srpnu 2020 řeší problémy, které mohou ovlivnit účetní výkaznictví, až budou stávající referenční úrokové sazby skutečně nahrazeny. Tato část projektu byla uzavřena vydáním následujících úprav.

Změny

Úpravy ovlivňují mnoho účetních jednotek, zejména pak ty, na jejichž finanční aktiva, finanční závazky a závazky z leasingu se vztahuje reforma referenčních úrokových sazeb, a ty, které uplatňují požadavky zajišťovacího účetnictví uvedené v IFRS 9 nebo IAS 39 na zajišťovací vztahy, na něž má reforma dopad. Tyto úpravy platí pro všechny účetní jednotky a nejsou dobrovolné.

Změny uvedené v dokumentu Reforma referenčních úrokových sazeb – fáze 2 (úpravy IFRS 9, IAS 39, IFRS 7, IFRS 4 a IFRS 16) se vztahují k modifikaci finančních aktiv, finančních závazků a závazků z leasingu, specifickým požadavkům zajišťovacího účetnictví a požadavkům na zveřejnění podle IFRS 7 a doprovázejí úpravy týkající se modifikací a zajišťovacího účetnictví.

  • Modifikace finančních aktiv, finančních závazků a závazků z leasingu

Rada IASB zavádí praktické zjednodušení pro modifikace, které si reforma vyžádá (modifikace nutné jako přímý důsledek reformy IBOR a provedené na ekonomicky ekvivalentním základě). O těchto modifikacích se účtuje pomocí aktualizace efektivní úrokové míry. O veškerých dalších modifikacích se účtuje za použití stávajících požadavků IFRS. Podobné praktické zjednodušení je navrženo pro účtování na straně nájemce podle IFRS 16.

  • Požadavky na zajišťovací účetnictví

Podle úprav se zajišťovací účetnictví výhradně kvůli reformě IBOR neukončuje. Zajišťovací vztahy (a související dokumentaci) je třeba upravit tak, aby odrážely modifikace zajišťované položky, zajišťovacího nástroje a zajišťovaného rizika. Upravené zajišťovací vztahy by měly splňovat všechny předpoklady pro použití zajišťovacího účetnictví, včetně požadavku na efektivitu.

  • Zveřejnění

Uživatelé účetní závěrky by měli být schopni rozpoznat povahu a rozsah rizik vyplývajících z reformy IBOR, jimž je účetní jednotka vystavena, jakým způsobem tato rizika účetní jednotka řídí, jaký udělala pokrok při přechodu z IBOR na alternativní referenční sazby a jakým způsobem tento přechodprobíhá. Úpravy proto vyžadují, aby účetní jednotky zveřejňovaly následující informace:

  • jak je přechod z referenčních úrokových sazeb na alternativní referenční sazby řízen, pokrok dosažený k datu účetní závěrky a rizika vyplývající z přechodu;
  • kvantitativní informace o nederivátových finančních aktivech, nederivátových finančních závazcích a derivátech, které v rámci reformy nadále odkazují na referenční úrokové sazby, rozdělené podle významných referenčních úrokových sazeb;
  • pokud došlo v důsledku reformy IBOR ke změnám strategie řízení rizik účetní jednotky, popis těchto změn a způsobu, jak účetní jednotka tato rizika řídí.

Rada IASB také upravila standard IFRS 4, aby mohla použití úprav při účtování o modifikacích, jež reforma IBOR přímo nařizuje, vyžadovat i od pojišťoven, které uplatňují dočasnou výjimku z IFRS 9.

Rada IASB došla k závěru, že použití všech navrhovaných úprav je povinné. Zároveň vyhodnotila, že povaha navrhovaných úprav je taková, že je lze uplatnit pouze na modifikace finančních nástrojů a změny zajišťovacích vztahů, které splňují příslušná kritéria, a proto není třeba specifikovat žádné požadavky pro ukončení jejich použití.

Datum účinnosti a přechodné období

Úpravy jsou účinné pro roční účetní období začínající 1. ledna 2021 nebo později a uplatní se retrospektivně. Dřívější použití je povoleno. Přepracování předcházejících období se nevyžaduje, ale účetní jednotka může předcházející období přepracovat, a to pouze tehdy, je-li to bez použití zpětného pohledu možné.

Zdroje: www.iasplus.com, IFRS in Focus (září 2020)

IASB IFRS dReport zpravodaj