Kontext

Úrokové sazby na mezibankovním trhu (angl. Interbank offered rates – IBOR) jsou referenční úrokové sazby, jako např. LIBOR, EURIBOR a TIBOR, které představují náklady na získání nezajištěného financování v konkrétní kombinaci měny a splatnosti a na konkrétním mezibankovním trhu termínovaných úvěrů. Nedávný vývoj na trhu zpochybnil dlouhodobou použitelnost těchto referenčních sazeb. V různých jurisdikcích tedy probíhají práce s cílem přejít na alternativní bezrizikové sazby (angl. risk free rates – RFR) již v roce 2020. Tyto sazby budou založené na likvidních výchozích transakcích a nebudou závislé na nahlášených informacích založených na odborném posudku. To povede ke spolehlivějším sazbám, které budou poskytovat vhodnou alternativu pro produkty a transakce, jež nemusejí zahrnovat prémie za úvěrové riziko obsažené v sazbách IBOR.

Reakce rady IASB na reformu referenčních úrokových sazeb se skládá z několika fází. Fáze 1 skončila úpravami vydanými 26. září 2019 a zaměřuje se na účetní důsledky nejistoty předtím, než budou sazby IBOR nahrazeny alternativními RFR, tedy na problémy před nahrazením. V září 2019 rada IASB také začala pracovat na fázi 2, která posuzuje, jaké dopady na finanční výkaznictví může mít nahrazení stávající referenční hodnoty novou alternativou. Prvním výstupem z této fáze projektu bude zveřejněný návrh, který se očekává v první polovině roku 2020.

Současné úpravy se zaměřují na otázky, které budou mít vliv na finanční výkaznictví v období před nahrazením stávajících referenčních úrokových sazeb alternativními úrokovými sazbami, a zabývají se dopady na specifické požadavky na zajišťovací účetnictví v IFRS 9 Finanční nástroje a IAS 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování, které vyžadují analýzu budoucích událostí. (Standard IAS 39 byl novelizován spolu s IFRS 9, protože účetní jednotky mají při prvotním uplatnění IFRS 9 možnost volby účetní metody, která jim umožňuje nadále aplikovat požadavky na zajišťovací účetnictví podle IAS 39.) Došlo také k úpravám standardu IFRS 7 Finanční nástroje: zveřejňování, které se týkají dalších zveřejňovaných informací ohledně nejistoty vyplývající z reformy referenčních úrokových sazeb.

Změny

Změny v Reformě referenčních úrokových sazeb (úpravy IFRS 9, IAS 39 a IFRS 7):

• upravují specifické požadavky na zajišťovací účetnictví tak, aby účetní jednotky uplatňovaly tyto požadavky na zajišťovací účetnictví za předpokladu, že referenční hodnota úrokové sazby, na které jsou založené zajišťované peněžní toky a peněžní toky ze zajišťovacího nástroje, nebude v důsledku reformy referenčních úrokových sazeb změněna;
• jsou povinné pro všechny zajišťovací vztahy, které jsou přímo ovlivněny reformou referenčních úrokových sazeb;
• nemají poskytovat úlevu od případných jiných dopadů vyplývajících z reformy referenčních úrokových sazeb (pokud zajišťovací vztah již nesplňuje požadavky zajišťovacího účetnictví z jiných důvodů než těch uvedených v novelizacích, je třeba zajišťovací účetnictví ukončit);
• vyžadují zveřejnění konkrétních informací o rozsahu, v jakém jsou zajišťovací vztahy účetních jednotek úpravami zasaženy.

Datum účinnosti

Úpravy jsou účinné pro roční období začínající 1. lednem 2020 nebo po tomto datu, přičemž je povoleno dřívější použití. Úpravy se použijí retrospektivně na zajišťovací vztahy, které existovaly na začátku účetního období, kdy účetní jednotka úpravy použila poprvé, nebo které byly označeny jako zajišťovací nástroje později, a na zisk nebo ztrátu vykázané ve výkazu o úplném výsledku hospodaření, jež existovaly na začátku účetního období, kdy účetní jednotka úpravy použila poprvé.

Více informací o těchto úpravách je k dispozici ve zpravodaji IFRS in Focus ze září 2019.

Zdroje:  IFRS in Focus (září 2019), www.ifrs.org,  www.iasplus.com

Článek je součástí zpravodaje dReport – říjen 2019, Účetní novinky.