Právní úprava

V případě, že daň není uhrazena včas, vzniká po toleranční době (aktuálně 3 dny) daňovému subjektu povinnost uhradit úrok z prodlení. Daňový řád ve znění účinném do 31. prosince 2014 oproti současné úpravě stanovil, že úrok z prodlení se uplatní nejdéle za 5 let prodlení. Novelou daňového řádu s účinností od 1. ledna 2015 bylo ustanovení o maximální délce úročení zrušeno. Avšak vzhledem k tomu, že tato novela neobsahuje žádné přechodné ustanovení týkající se úroku z prodlení, vznikl spor o to, na které případy úroku z prodlení se maximální délka úročení ještě vztahuje a na které již nevztahuje.

Závěr Nejvyššího správního soudu

Nejvyšší správní soud uvedl, že orgány daňové správy jsou ohledně práv či povinností zasahujících do hmotněprávní sféry daňového subjektu vázány právními předpisy platnými v době vzniku daňového dluhu. Na základě toho došel soud k závěru, že správce daně je při předepsání úroku z prodlení s úhradou daně za zdaňovací období s původním datem splatnosti nejpozději do 31. prosince 2014 povinen zohlednit maximální délku úročení 5 let.

Na jaké případy lze závěr Nejvyššího správního soudu aplikovat?

Závěr Nejvyššího správního soudu může dopadat například na případy doměřované daně z příjmů za zdaňovací období roku 2013 a starší nebo daně z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2014 a starší, pokud úrok z prodlení byl správcem daně předepsán až po 1. lednu 2015 a zároveň u něj neuplynula šestiletá lhůta pro placení daně.