Jaké byly okolnosti případu?

Jak už to v praxi bývá, okolnosti případu nejsou nikdy úplně jednoduché, a proto si dovolíme výchozí situaci pro účely našeho článku zjednodušit. V projednávaném případě tedy měla česká společnost s. r. o. původně jediného společníka, který byl českou fyzickou osobou. Tento jediný společník se následně rozhodl převést 25% podíl na základním kapitálu své společnosti na nově založenou kyperskou společnost. Tento prodej podílu naše česká fyzická osoba v souladu se zákonem o daních z příjmů osvobodila.

Pro pochopení širších souvislostí považujeme za důležité dodat, že podmínky úhrady kupní ceny byly mezi stranami dohodnuty jen velmi obecně. Kupní cena měla být uhrazena až do deseti let bez další specifikace výše či termínu jednotlivých splátek, což není v běžných obchodních vztazích příliš obvyklé. Jako další nestandardní postup se potom jeví i fakt, že na základě dohody společníků, tedy české fyzické osoby a nového kyperského vlastníka, pak společnost vyplácela podíl na zisku pouze a jenom kyperskému společníkovi. A to i přes to, že se na tvorbě předchozích zisků vůbec nepodílel a měl v porovnání s fyzickou osobu menší účast ve společnosti.

Výplatu podílu na zisku kyperskému vlastníkovi potom česká vyplácející společnost osvobodila, a to v souladu se zákonem o daních z příjmů a příslušnou smlouvou o zamezení dvojímu zdanění mezi Českou a Kyperskou republikou. Celý postup společnosti jakožto plátce daně potom stál na argumentaci, že kyperská společnost je skutečným vlastníkem těchto příjmů.

V řádu několika dnů po výplatě podílu na zisku však kyperská společnost použila získané peníze na úhradu kupní ceny českému společníkovi za převod podílu. Vyplacená částka, resp. splátka kupní ceny zhruba odpovídala výši vyplaceného podílu na zisku.

Argumentace správce daně a posouzení ze strany Nejvyššího správního soudu

Správce daně po dokončení daňové kontroly zaměřené právě na výplatu podílu na zisku kyperské společnosti dospěl k závěru, že celou provedenou transakcí (nikoliv pouze jejími dílčími kroky) byl zastřen skutečný stav. Skutečným cílem celého postupu totiž podle správce daně bylo vyplacení podílu českému společníkovi, ovšem za využití daňového zvýhodnění, k němuž by nemohlo dojít, pokud by tato výplata byla provedena přímo. Výplata podílu na zisku české fyzické osobě totiž obecně podléhá srážkové dani ve výši 15 %. Správce daně tedy dospěl k závěru, že tento úkon byl zastřen formálním stavem, kdy obchodní podíl koupila nejprve kyperská společnost, které byl následně vyplacen veškerý zisk, který však musela použít jako splátku kupní ceny obchodního podílu fyzické osobě.

Nejvyšší správní soud svým rozhodnutím (č. j. 2 Afs 94/2021-48) potvrdil názor správce daně, že skutečným vlastníkem podílu na zisku byl český společník, a to především proto, že vyplacené částky přes účty kyperské společnosti pouze „protekly“. Hlavním smyslem právních úkonů byl tedy dle soudu úmysl majoritního společníka vyhnout se při výplatě podílu na zisku zdanění v České republice.

Podle Nejvyššího správního soudu tak správce daně postupoval správně, pokud společnosti doměřil srážkovou daň, kterou měla srazit při výplatě podílu na zisku fyzické osobě jakožto skutečnému vlastníkovi příjmu.

Registrujte se na webcast

Chcete mít přehled o nejdůležitějších rozhodnutích Nejvyššího správního soudu ČR, krajských soudů a Evropského soudního dvora v oblasti daní? Potom si nenechte ujít náš webcast, který se koná 7. prosince 2022.