Nejvyšší správní soud vydal v listopadu 2023 rozsudek č. j. 2 Afs 118/2022-53, v němž řešil spor o výklad § 35b odst. 1 písm. a) ZDP, tedy otázku, zda je možné uplatnění vyšší slevy na dani z titulu investičních pobídek v rámci dodatečného daňového přiznání. Nejvyšší správní soud konstatoval, že to možné je, a zároveň dodal, že přitom „není rozhodné, zda k doměření vyšší daně dochází na základě inciativy daňového subjektu, nebo správce daně“. Ke stejnému závěru již v říjnu 2023 s předstihem dospěl také Krajský soud v Plzni (rozsudek č. j. 57 Af 11/2022-82) ve věci našeho klienta. V tomto rozsudku soud rozhodoval spor v otázce možnosti uplatnění vyšší slevy na daně z titulu investiční pobídky v průběhu celého doměřovacího řízení, kdy dal plně za pravdu naší argumentaci a potvrdil možnost dodatečného uplatnění slevy z titulu investiční pobídky v průběhu řízení o daňové kontrole i v průběhu celého řízení odvolacího.

Soudy v obou případech dospěly k názoru, že jediným omezením v otázce dodatečného uplatnění vyšší slevy na dani z titulu investiční pobídky je dle zákona (pravomocné) doměření vyšší daňové povinnosti. Jelikož ani v případě, kdy daňový subjekt podává dodatečné daňové přiznání, ani v případě, kdy je vedeno doměřovací řízení, zcela nepochybně dosud nedošlo k pravomocnému doměření žádné, natož vyšší daňové povinnosti, nelze tímto uplatnění slevy omezit.

Z těchto kauz je tedy evidentní, že ač se určitá daňová otázka může zdát na počátku velmi sporná a její závěr ve prospěch daňového subjektu diskutabilní, má smysl se proti názoru finančního úřadu bránit. Pokud má totiž přístup daňového subjektu ekonomické racio a vychází z logiky zákona a účelu daného ustanovení, je pravděpodobné, že soud, byť po dlouhých peripetiích, dá poplatníkovi zapravdu.