Jedna jediná elektroda implementovaná do mozku dokáže od základu změnit váš život. Tedy pokud jste handicapovaní. Stačí kliknout na tlačítko, abyste zmírnili, nebo dokonce zcela odstranili projevy Parkinsonovy choroby, rozpohybovali tělo, přestože jste od hlavy k patě ochrnutí, začali vidět, slyšet nebo znovu vnímat chutě. Neuroložka Divya Chander na pražském Singularity University summitu ukázala, co nám přináší současná neurověda, a kam se díky propojení s umělou inteligencí tento obor dále posune.

Pokrok ano, pozor ale na rizika

Ne všechno je ale tak ideální, jak to vypadá. Jedna elektroda sice dokáže opravit to, co je špatně, ale současně stimuluje další buňky, které se nacházejí v jejím okolí. Tím pádem dochází k vedlejším účinkům, jako jsou změny v chování či celé osobnosti. „Právě proto potřebujeme další technologie, abychom tyto nežádoucí účinky dokázali odstranit a v mozku iniciovali impuls pouze tam, kde ho potřebujeme, tedy abychom dokázali opravovat pouze ty obvody v mozku, které se pokazily,“ upozornila Divya Chander na stinnou stránku aktuálních objevů.

To ale nejsou jediná rizika, která technologický rozmach přináší. Když totiž dokážeme ovlivnit mozek, aby ruka neměla třes nebo se němý člověk rozmluvil, můžeme také pracovat s tzv. falešnou pamětí. Nevěrný manžel by tak mohl „hacknout“ mozek své manželky a přesvědčit ji o tom, že žádná nevěra neproběhla. Stejným způsobem by se dala ovlivnit výpověď svědka během soudního slyšení. A co až jednou půjde editovat lidskou DNA a vytvořit si v laboratoři „dítě na míru“?

„Pokud všechny znalosti i možnosti dnešní doby propojíme s roboty, neurologické poruchy už by nemusely mít tak vážné dopady. Teď je ale důležité zaměřit se na manipulativní techniky, možnosti zneužití i etické záležitosti. Možnosti jsou obrovské, ale musíme je mít pod kontrolou,“ upozornila Divya Chandler.

Budoucnost umělého srdce? Bezdrátová technologie

Tým kolem kardiologa Jiřího Malého z IKEM, který byl na Singularity University v Praze dalším řečníkem, se zase podílí na výzkumu, jehož cílem je pacientům umožnit volný pohyb bez napojení na externí zdroje a odstranit tak všechny kabely, které jim komplikují volný pohyb. Umělý orgán totiž musí být nepřetržitě připojen k napájecímu zařízení, které skrz dutinu břišní zajišťuje jeho provoz. Řídicí jednotku i externí části náhrady s bateriemi ale musí pacient neustále nosit s sebou.

V porovnání s počátky transplantací sice „jen“ v batohu, a ne v kufříku, jako tomu bylo u prvních zákroků, i tak je ale pacient dost limitován v pohybu. To všechno by se jednoho dne mohlo vejít pouze do hodinek, na jejichž vývoji se IKEM podílí. Pacientům po transplantaci srdce by hodinky umožnily několikahodinový autonomní pohyb. První experiment na zvířatech už proběhl úspěšně, ovce s umělým srdcem se dokázaly bez všech přístrojů volně pohybovat 6 až 8 hodin v kuse.

„Pouze 30 procent pacientů nevykazuje po transplantaci srdce během 12 měsíců žádné komplikace. Mezi ty nejčastější patří infekce, krvácení, špatné fungování zařízení nebo infarkt. Nejběžnějším problémem je právě infekce, která vzniká kvůli propojení zařízení s okolím,“ vysvětluje kardiochirurg Jiří Malý. A přesně tohle je věc, kterou by chytré hodinky mohly odstranit.

Hudba budoucnosti? Kdepak, věda má slušně našlápnuto už dnes. Na Singularity University summitu v Praze nás o tom přesvědčili neuroložka Divya Chandler i kardiolog Jiří Malý z IKEM: 

• Jeden z výzkumů zaměřený na tzv. falešnou paměť řešil strachovou paměť u hlodavců. Paměťová část z mozku myši, která zažila stres, byla vložena do mozku jiné, jež ale podobné zátěžové situaci nikdy vystavena nebyla. Ta přitom prožívala stejné emoce (strach), jako kdyby se daného stresového zážitku přímo účastnila.
• Existují produkty, které převádějí elektřinu na tlakovou nebo zvukovou vlnu a mají velikost menší než jeden článek prstu. Do centrální nervové soustavy lze přitom umístit hned několik takových zařízení a stimulovat nervy. Do mozku je možné vložit senzory, které dokáží změřit nitrolební tlak, teplotu… a jakmile odvedou svou práci, automaticky se rozpustí, takže už není potřeba jejich operativní odstranění. Vědci se navíc tato zařízení snaží miniaturizovat do velikosti zrnka písku.
• Ochrnutý muž od hlavy až po patu se dokázal postavit a volně se pohybovat v prostoru poté, co mu vědci do mozku implementovali 96 elektrod. Ty dokázaly nasimulovat přesný pohyb „zdravého“ člověka. Stejně handicapovaná žena dokázala pouze pomocí svých myšlenek napsat e-mail a ovládat umělou končetinu tak, aby ji k ústům přiblížila láhev s pitím.